27 Cdo 3939/2023 — Nejvyšší soud

27 Cdo 3939/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 11. 2024 Spisová značka:27 Cdo 3939/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:27.CDO.3939.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nadace (o. z.) Podmínky řízení Způsobilost být účastníkem řízení Dotčené předpisy:§ 19 o. s. ř. § 28 předpisu č. 29/1951 Sb. § 9 předpisu č. 3/1952 Sb. § 7 předpisu č. 26/1953 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:27. 11. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 27 Cdo 3939/2023-280 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Lenky Broučkové a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce P. B., zastoupeného Mgr. Jiřím Slováčkem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 704/36, PSČ 110 00, proti žalované Nadaci XY, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 29 C 48/2022, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2023, č. j. 28 Co 58/2023-234, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Žalobou ze dne 4. 10. 2022 se žalobce domáhá zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemkům p. č. XY, XY a XY vedeným Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, na XY č. XY pro k. ú. a obec K. Žalobce je vlastníkem podílu o velikosti 2/3 a žalovaná podílu o velikosti 1/3 (dále též jen „pozemky“). [2] Okresní soud v Kladně usnesením ze dne 31. 1. 2023, č. j. 29 C 48/2022-113, řízení zastavil (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.) a o vrácení poměrné části soudního poplatku žalobci (výrok III.). [3] Soud prvního stupně vyšel z toho, že: 1) Žalobce označil žalovanou pouze jejím názvem. 2) Na základě lustrace žalované ve veřejných rejstřících nebyla žalovaná v žádném z těchto rejstříků dohledána. 3) Žalobce na výzvu soudu nedoplnil žádné další identifikační znaky žalované. [4] Na tomto základě soud prvního stupně uzavřel, že nejsou splněny podmínky řízení, které je soud povinen zkoumat kdykoli za řízení podle § 103 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Podle soudu „jednou z těchto podmínek je označení účastníků řízení jejich jménem, příjmením, bydlištěm a popřípadě též rodným číslem, v případě právnické osoby pak názvem, sídlem, identifikačním číslem (§ 79 odst. 1 o. s. ř.)”. [5] Jelikož nebyla naplněna „podmínka dostatečné identifikace žalované“, neboť z tvrzení a důkazních návrhů žalobce „nebylo postaveno na jisto, že je existující právnickou osobou“ způsobilou být účastnicí řízení, soud prvního stupně řízení zastavil v souladu s § 104 odst. 2 o. s. ř. [6] Krajský soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). [7] Odvolací soud vyšel dále z toho, že: 1) Žalovaná byla zřízena poslední vůlí K. E. (zemřelé dne XY) ze dne 6. 8. 1927 ve spojení s dodatky z let 1927 a 1928 jako odkaz, jehož předmětem byly také pozemky (v té době PK XY, XY a XY před pozemkovými úpravami), z jejichž výnosu a z dalšího kapitálu měli být podporováni nemajetní studenti. 2) Odevzdací listina o odevzdání substituční podstaty byla vydána Finanční prokuraturou v Praze dne 10. 2. 1945 a na jejím základě byla provedena změna zápisu do katastru nemovitostí. 3) Nadační listina žalované byla sepsána dne 25. 10. 1945. 4) Ke dni 30. 9. 1946 vedla Zemská banka pro Čechy soudní depositum kapitálu žalované v podobě vkladních knížek, zástavních listů a státních dluhopisů. [8] Na takto ustaveném základě dospěl odvolací soud k závěru, podle něhož „žalovaná ke dni zahájení soudního řízení (tj. k datu podání žaloby 4. 11. 2022) neexistovala“. [9] Odvolací soud zajistil „prakticky veškeré dostupné materiály“ týkající se žalované, přičemž po dni 30. 9. 1946 nejsou o žalované dostupné žádné informace, jí vlastněný finanční kapitál zanikl v důsledku peněžní reformy v roce 1953 (podle § 7 odst. 1 zákona č. 41/1953 Sb., o peněžní reformě). Navíc na základě § 7 zákona č. 26/1953 Sb., rozpočtového zákona na rok 1953, byla zjevně činěna opatření k likvidaci a zrušení nadací s tím, že právní úprava nadací na základě rekodifikace práva v letech 1963 až 1965 zcela vymizela. V současnosti je žalovaná evidována pouze jako vlastník podílu na pozemcích v katastru nemovitostí. II. Dovolání a vyjádření k němu [10] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř., maje za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. [11] Dovolatel namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil právní otázku existence žalované, neboť v napadeném usnesení neobjasňuje, na základě kterých právních předpisů mělo dojít k zániku žalované. Dovolatel se domnívá, že „zánik finančního kapitálu žalované“ není sám o sobě dostačující k přijetí závěru o zániku žalované. Rovněž podle dovolatele nelze zjednodušeně dovodit, že „spolu s právní úpravou ‚vymizely‘ i subjekty vzniklé podle dřívější právní úpravy“. Z žádných odvolacím soudem citovaných ustanovení zákonů explicitně nevyplývá, že „vláda zrušila specificky žalovanou“. Naopak je zjevné, že „vláda žalovanou nezlikvidovala“, jelikož ji stát „až do současnosti evidoval jako vlastníka nemovitých věcí“. [12] Dovolatel dále vymezuje otázky související s účastenstvím žalované v řízení o pozemkových úpravách vedeném Státním pozemkovým úřadem, které bylo pravomocně ukončeno dne 2. 5. 2015 rozhodnutím o výměně vlastnických práv v pozemkové úpravě č. j. SPU - 119540/2015. Na základě tohoto rozhodnutí byla žalovaná zapsána jako spoluvlastník pozemků do katastru nemovitostí. Dovolatel poukazuje na skutečnost, že ke dni 16. 3. 2015 (den nabytí právních účinků zápisu do katastru nemovitostí) byla žalovaná z pohledu státu „existujícím subjektem“. [13] Konečně dovolatel vymezuje otázky týkající se právního stavu pozemků v případě, kdy by žalovaná skutečně zanikla tak, jak odvolací soud předpokládá. Dovolatel má za to, že v situaci, kdy „stát žalovanou svým aktivním zásahem zlikvidoval … nemůže se současně domnívat, že žalovaná vědomě dobrovolně předmětné nemovité věci opustila“. Tudíž podíl žalované na pozemcích nemůže představovat věc opuštěnou podle § 1050 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), která by v souladu s § 1045 odst. 2 o. z. připadla státu. [14] Dovolatel proto navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. III. Přípustnost dovolání [15] Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou, splňující podmínku podle § 241 odst. 1 o. s. ř.; dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností. [16] Otázky související s účastenstvím žalované v řízení o pozemkových úpravách vedeném Státním pozemkovým úřadem a týkající se právního stavu pozemků nečiní dovolání přípustným, neboť na jejich posouzení rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. [17] Při formulaci těchto otázek dovolatel pomíjí, že podle § 237 o. s. ř. je jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013). [18] Předmětem rozhodnutí je posouzení podmínek řízení, konkrétně zda má žalovaná způsobilost být účastnicí řízení. Právě pro tuto dovolacím soudem dosud neřešenou otázku je dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné. IV. Důvodnost dovolání [19] Podle § 19 o. s. ř. způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má právní osobnost; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává. [20] Podle § 28 zákona č. 29/1951 Sb., rozpočtového zákona na rok 1951, vláda dá přezkoušet oprávněnost všech fondů státních, státem spravovaných a fondů pod státním dozorem a pokud to uzná za účelné, vydá směrnice o jejich zrušení a zlikvidování, po případě o jiné úpravě. Totéž platí o účelových jměních, jakkoliv vzniklých a o nadacích. [21] Podle § 9 zákona č. 3/1952 Sb., rozpočtového zákona na rok 1952, vláda učiní opatření, aby byly podle potřeby a účelnosti zrušeny, zlikvidovány nebo jinak upraveny všechny zbývající fondy, účelová jmění a nadace. [22] Podle § 7 zákona č. 26/1953 Sb., rozpočtového zákona na rok 1953, vláda učiní opatření, aby byly podle potřeby a účelnosti zrušeny, zlikvidovány nebo jinak upraveny všechny zbývající fondy, úč