Nejvyšší soud 27 Cdo 569/2026 – Vyslovení neplatnosti rozhodčího nálezu odvolacího senátu sboru

Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. 2. 2025, č. j. 73 Cm 155/2019-235, rozhodl, že rozhodčí nález odvolacího senátu Sboru rozhodců (dále jen „Sbor rozhodců“) Fotbalové asociace České republiky (dále též jen „asociace“) ze dne 10. 4. 2019, sp. zn. SR/15/18, není rozhodnutím odvolacího senátu Sboru rozhodců asociace a hledí se na něj, jako by nebyl přijat (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Vrchní soud v Praze k odvolání asociace v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. (první výrok), změnil je ve výroku II. co do výše přiznané náhrady nákladů řízení (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).

Jde přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, když předchozí usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 7. 2021, č. j. 6 Cmo 325/2020-88, včetně usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2020, č. j. 73 Cm 155/2019-65, zrušil Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. 27 Cdo 3737/2021, uveřejněným pod číslem 4/2024 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 4/2024“), a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu podala asociace dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

Dovolatelka prostřednictvím dovolání zpochybňuje toliko závěr odvolacího soudu, podle něhož je Sbor rozhodců asociace rozhodčí komisí ve smyslu § 265 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. K posouzení této dovolatelkou předkládané otázky povahy orgánu asociace však není dovolání přípustné, neboť odvolací soud tuto vyřešil v souladu se závazným právním názorem vyjádřeným v R 4/2024, od něhož se Nejvyšší soud nehodlá (jak navrhuje dovolatelka) odchýlit.

Pouze pro úplnost Nejvyšší soud s ohledem na argumentaci dovolatelky dodává, že výše uvedený závěr, jež dovolatelka předkládá dovolacímu přezkumu, plně respektuje ústavně zaručené právo svobodně se sdružovat (čl. 20 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a posiluje princip spolkové autonomie ve vztahu k zásahům státu (soudní moci), když zaručuje, že rozhodnutí tohoto orgánu může být zrušeno toliko z důvodů vymezených v zákoně č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).