27 Cdo 855/2019
Nejvyšší soud · 19. 6. 2019
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce B. V., narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, PSČ 128 00, o zaplacení 25.000 Kč, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 4. 2013, č. j. 41 C 308/2011-37, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2013, č. j. 58 Co 312/2013-49, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 41 C 308/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2018, č. j. 58 Co 378/2018-117, takto:
Dovolání se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 3. 10. 2017, č. j. 41 C 308/2011-104, odmítl odvolání žalobce proti usnesení téhož soudu ze dne 9. 6. 2017, č. j. 41 C 308/2011-99, pro opožděnost (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením odvolání žalobce proti prvně označenému usnesení soudu prvního stupně odmítl (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
Podle § 238 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), není dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř.
Právě o tento případ jde v posuzované věci. Usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, je sice usnesením, jímž se odvolací řízení končí, podle § 229 odst. 4 o. s. ř. je však může účastník napadnout žalobou pro zmatečnost (k tomu srov. obdobně i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2013, sen. zn. 29 NSČR 35/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sen. zn. 29 NSČR 36/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. 29 Cdo 5331/2015).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné, aniž se v souladu s § 241b odst. 2 částí věty za středníkem o. s. ř. zabýval splněním podmínky povinného zastoupení.
Jelikož bylo dovolání odmítnuto, Nejvyšší soud o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, jenž sdílí osud dovolání, nerozhodoval (srov. obdobně důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. I. ÚS 1785/17).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 6. 2019
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu