27 Cdo 954/2022 – Nejvyšší soud

27 Cdo 954/2022-1330 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Michaely Janouškové v právní věci navrhovatelů a) D. B., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Martou Ondačkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, PSČ 110 00, a b) GBI Investments Limited, se sídlem v Londýně, 20 Old Bailey, EC4M 7AN, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo 03137619, zastoupené Mgr. Jiřím Vrbou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Lublaňská 673/24, PSČ 120 00, za účasti G. I., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Ivanem Mazancem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Valentinská 92/3, PSČ 110 00, o vyslovení neplatnosti, event. nicotnosti, usnesení valné hromady, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 71 Cm 250/2008, 71 Cm 251/2008, o dovolání navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 11. 2021, č. j. 7 Cmo 266/2020-1271, takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 11. 2021, č. j. 7 Cmo 266/2020-1271, jakož i usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2020, č. j. 71 Cm 250/2008-1212, 71 Cm 251/2008, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 5. 2020, č. j. 71 Cm 250/2008-1212, 71 Cm 251/2008, zamítl návrh na vyslovení neplatnosti, in eventum nicotnosti, usnesení přijatých na mimořádné valné hromadě G. I. s. (dále též jen „společnost“) konané dne 8. 10. 2007, a to usnesení, jímž bylo rozhodnuto o zvolení R. S., narozeného XY, bytem XY, a J. Ž., narozeného XY, bytem XY, členy představenstva společnosti, a usnesení, jímž bylo rozhodnuto o zrušení společnosti s likvidací a jmenování Mgr. Romana Straky, LL.M., advokáta (dále též jen „R. S.“), likvidátorem společnosti (dále též jen „napadená usnesení“) [výrok I.], a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.). [2] Jde přitom již o třetí usnesení soudu prvního stupně ve věci samé, když usnesení ze dne 27. 6. 2012, č. j. 71 Cm 250/2008-299, 71 Cm 251/2008, kterým vyslovil nicotnost napadených usnesení, Vrchní soud v Praze k odvolání společnosti usnesením ze dne 24. 11. 2014, č. j. 7 Cmo 496/2012-518, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolání navrhovatelů proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud usnesením ze dne 30. 9. 2015, č. j. 29 Cdo 1642/2015-580, odmítl. Usnesením ze dne 14. 3. 2019, č. j. 71 Cm 250/2008-1153, 71 Cm 251/2008, Městský soud v Praze opětovně vyslovil nicotnost napadených usnesení. K odvolání společnosti Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. 12. 2019, č. j. 7 Cmo 171/2019-1184, usnesení soudu prvního stupně znovu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [3] Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že: 1) Navrhovatel a) podal dne 8. 10. 2008 u Městského soudu v Praze návrh na vyslovení neplatnosti napadených usnesení, v němž tvrdí, že v době konání mimořádné valné hromady (tj. dne 8. 10. 2007) byla vlastníkem 43 ks akcií společnosti navrhovatelka b). S. & Ž. (nyní Z. L., a.; dále též jen „Z.“), která na této mimořádné valné hromadě vystupovala jako majoritní akcionářka, nemohla být „oprávněnou akcionářkou“, a nebyla tudíž ani oprávněna hlasovat. 2) Navrhovatelka b) podala dne 8. 10. 2008 u Městského soudu v Praze návrh na vyslovení neplatnosti napadených usnesení, v němž tvrdí, že je akcionářkou společnosti, neboť na základě smlouvy o úpisu akcií ze dne 31. 10. 2001 uzavřené mezi ní a společností nabyla 43 kusů akcií na majitele ve jmenovité hodnotě 100.000.000 Kč série C. Dále tvrdí, že akcie před konáním mimořádné valné hromady „nepřevedla na jiný subjekt“ a že se „do držení třetích osob dostaly neoprávněně. Takové osoby (neoprávnění držitelé) by však nebyly oprávněny k řádnému a účinnému výkonu akcionářských práv …“ 3) Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 12. 2010, č. j. 71 Cm 250/2008-180, 71 Cm 251/2008, připustil změnu návrhu ve znění podání ze dne 19. 10. 2010 s tím, že navrhovatelé se in eventum domáhají vyslovení nicotnosti napadených usnesení. 4) Navrhovatel a) předložil originály akcií, jejichž emitentem je společnost pod původní obchodní firmou, série B č. 25 – 34, na nichž je vyznačena změna jmenovité hodnoty každé akcie z 1.000.000 Kč na 450.000 Kč a které jsou podepsány předsedou představenstva a členem představenstva. 5) Navrhovatelka b) předložila stejnopis notářského zápisu ze dne 7. 3. 2012 sepsaného jménem notářky Mgr. Jany Večerníkové N 109/2012, NZ 86/2012, jímž je prokázáno, že drží akcie na majitele série C č. 1 – 43 původně o jmenovité hodnotě akcie 100.000.000 Kč. Akcie nabyla na základě Smlouvy o úpisu akcií ze dne 31. 10. 2001 v souvislosti se zvýšením základního kapitálu s vyloučením přednostního práva stávajících akcionářů. Dne 6. 5. 2002 byly akcie vydány navrhovatelce b). 6) Dne 8. 10. 2007 se konala mimořádná valná hromada společnosti, o které byl sepsán jménem notářky JUDr. Alice Sedlákové notářský zápis NZ 974/2007, N 1081/2007. Na valné hromadě byla přítomna akcionářka Z., zastoupená R. S., mající akcie o souhrnné jmenovité hodnotě 4.300.000.000 Kč, což představovalo 96,63 % zapsaného základního kapitálu. „Kontrola přítomnosti akcionáře byla provedena předložením“ 43 kusů kmenových listinných akcií na majitele, o nominální hodnotě jedné akcie 1.000.000 Kč, série C, číselného označení 000001-000043. [4] Na takto ustaveném základě měl soud prvního stupně „za prokázané“, že oba navrhovatelé jsou akcionáři společnosti a jsou ve věci aktivně věcně legitimováni. Navrhovatel a) předložil originály akcií série B č. 25 – 34 a navrhovatelka b) je vlastníkem 43 ks akcií, každé o jmenovité hodnotě 100.000.000 Kč, s tím, že „nikdy nedošlo ke zcizení těchto akcií třetí osobě“. [5] Dále měl soud za prokázané, že navrhovatelé o konání mimořádné valné hromady věděli. V průběhu řízení nebylo namítáno, že by mimořádná valná hromada byla svolána v rozporu se zákonem a stanovami. Bylo namítáno „jen to, že rozhodnutí byla učiněna osobami, které nebyly akcionáři“. [6] Vázán právním názorem odvolacího soudu uvedeným v posledním kasačním usnesení považoval soud pro posouzení dané věci za zásadní usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 4221/2011, v němž dovolací soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož nedostatek usnášeníschopnosti valné hromady či nedostatečný počet hlasů odevzdaných pro přijetí usnesení valné hromady mohou být důvodem neplatnosti usnesení valné hromady, nikoliv jeho nicotnosti. V poměrech projednávané věci byly návrhy na vyslovení neplatnosti napadených usnesení podány po uplynutí subjektivní tříměsíční prekluzivní lhůty. Důvod pro vyslovení nicotnosti napadených usnesení soud neshledal. [7] Odkaz navrhovatelů na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3914/2008, a ze dne 4. 4. 2000, sp. zn. 29 Cdo 2811/99, považoval soud za nepřiléhavý s tím, že „na uvedený stav nedopadají“. [8] Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelů v záhlaví označeným usnesením potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. a změnil je ve výrocích II. a III. (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). [9] Odvolací soud, vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, uzavřel, že žádný z navrhovatelů není k podání návrhu na vyslovení neplatnosti napadených usnesení aktivně věcně legitimován, neboť návrhy byly podány po uplynutí prekluzivní lhůty stanovené zákonem. [10] Odvolací soud neshledal ani předpoklady pro vyslovení nicotnosti napadených usnesení. Byla-li napadená usnesení „přijata pouze hlasy někoho, kdo se na valnou hromadu dostavil, avšak nebyl akcionářem společnosti, jedná se o nedostatek usnášeníschopnosti valné hromady“ ve smyslu § 185 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obch. zák.“), který může vést „pouze k vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, nikoliv jeho nicotnosti“. Nedostatek usnášeníschopnosti valné hromady, který je důvodem neplatnosti a nikoli nicotnosti usnesení valné hromady, nelze podle odvolacího soudu zaměňovat se situací řešenou v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3914/2008. [11] Proti usnesení odvolacího soudu podali oba navrhovatelé (každý samostatně) dovolání. I. K dovolání navrhovatele a) [12] Přípustnost dovolání dovolatel opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), maje za to, že „je napadáno rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, přičemž napadené rozhodnutí dílem závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a dílem závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která dosud nebyla rozhodovací praxí dovolacího soudu vyřešena“. [13] Jde o otázky: 1) Zda usnesení přijatá na valné hromadě akciové společnosti, které se účastní výlučně osoby, které nejsou akcionáři společnosti ani tyto osoby nezastupují, jsou nicotná nebo