28 Cdo 1/2000 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1/2000 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 5. 2001 Spisová značka:28 Cdo 1/2000 ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.1.2000.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1/2000 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Pokorného, CSc., a soudců JUDr. Julie Muránské a JUDr. Josefa Rakovského o dovolání Č., akciové společnosti, zastoupené advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Praze z 2.12.1998, sp.zn. 24 Co 213/97, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp.zn. 7 C 196/91 (žalobkyně K. M., zastoupené advokátem, proti žalovanému Č., a.s., zastoupené advokátem, o uzavření dohody o vydání věcí), takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se domáhala žalobou, podanou u soudu 31.7.1991, aby žalované akciové společnosti bylo uloženo uzavřít s ní dohodu o vydání domu čp. 1 v B., s pozemky parc. č. 80/1, 80/2, 81, 83, 84 a 375. V žalobě se uvádělo, že žalobkyně prodala tyto nemovitosti smlouvou z 3.6.1986 za 71.710,- Kč; tato smlouva byla však uzavřena z její strany v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, pod pohrůžkou vyvlastnění, a když jí v roce l985 bylo rozhodnutím stavebního úřadu uloženo provedení udržovacích prací ohledně domu čp. 1 v B. (nazývaného „T.\"), na jejichž pořízení žalobkyně neměla finanční prostředky; podle názoru žalobkyně byla také ve smlouvě z 3.6.1986 uvedená kupní cena 71.710,- Kč podhodnocena. Žalovaná akciová společnost byla žalobkyní písemně vyzvána k vydání v žalobě uvedených nemovitostí, ale bezvýsledně. Žalovaná akciová společnost navrhla zamítnutí žaloby s tím, že smlouva z 3.6.1986 nebyla uzavřena v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. Žalovaná společnost provedla rekonstrukci kupovaného objektu, na niž bylo vynaloženo několik milionů korun. Soud prvního stupně konstatoval obsah listinných dokladů, předložených účastníky řízení, a rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze 14.10.1991, čj. 7 C 196/91-11, byla žaloba žalobkyně zamítnuta. Bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně zamítl žalobu jako předčasnou, protože žalovaná akciová společnost měla podle jeho názoru možnost uzavřít se žalobkyní dohodu ve smyslu ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb. o vydání věcí ještě až do 1.12.1991. K odvolání žalobkyně byl uvedený rozsudek soudu prvního stupně zrušen usnesením Krajského soudu v Praze z 30.1.1992, sp.zn. 12 Co 504/91, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud poukazoval na to, že lhůta k uzavření mimosoudní dohody o vydání věcí tu běžela podle ustanovení § 5 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb. do 3.10.1991, nikoli až do 1.12.1991; kromě toho bylo doloženo, že akciová společnost nebyla ochotna dohodu o vydání věcí se žalobkyní uzavřít. V dalším průběhu řízení Okresní soud v Kladně rozsudkem ze 17.6.1992, čj. 7 C 196/91-23, znovu žalobu žalobkyně zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že se žalobkyně po úpravě svého žalobního návrhu, učiněné v průběhu řízení, domáhala vlastně vydání určovacího výroku rozsudku soudu, k čemuž ale nedoložila svůj naléhavý právní zájem na požadovaném určení podle ustanovení § 80 písm. c/ občanského soudního řádu. K odvolání žalobkyně byl i tento rozsudek soudu prvního stupně zrušen usnesením Krajského soudu v Praze z 31.8.1992, sp.zn. 12 Co 255/92, a věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud nesdílel názor soudu prvního stupně, že by v daném případě šlo o návrh na určení práva podle ustanovení § 80 písm. c/ občanského soudního řádu, nýbrž šlo o návrh na uložení povinnosti žalované akciové společnosti uzavřít se žalobkyní dohodu o vydání nemovitostí ve smyslu ustanovení zákona č. 87/1991 Sb. Proto byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc mu byla vrácena s tím, aby v dalším řízení byla projednána žaloba žalobkyně o uložení povinnosti žalované k uzavření dohody o vydání věcí ve smyslu ustanovení § 161 odst. 3 občanského soudního řádu a ustanovení zákona č. 87/1991 Sb. V dalším průběhu řízení soud prvního stupně vyslechl žalobkyni jako účastnici řízení, provedl důkaz posudkem znalce z oboru odhadů nemovitostí, vyslechl svědky K. M., I. P., V. O., J. T. a O. D., vyžádal si výpis z katastru nemovitostí (spolu se srovnávacím sestavením parcel) a konstatoval obsah dalších listinných dokladů, předložených účastníky řízení. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně z 27.6.1996, čj. 7 C 196/91-251, bylo žalované akciové společnosti uloženo uzavřít do 15 dnů od právní moci rozsudku se žalobkyní dohodu o vydání domu čp. 1 v B., s pozemky parc. č. 80/1, 80/2, 81/1, 83, 84, 375 a 350. Bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované akciové společnosti bylo uloženo zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku 500,- Kč na úhradu soudního poplatku a 3.000,- Kč na úhradu zálohovaného znalečného. V odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně uváděl, že na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně je oprávněnou osobou podle ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., že žalovaná akciová společnost je tu povinnou osobou ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb. a že žalobkyně včas vyzvala žalovanou společnost o vydání v žalobě uvedených nemovitostí. Soud prvního stupně pak dospěl rovněž k závěru, že smlouva z 3.6.1986 o prodeji v žalobě uvedených nemovitostí byla ze strany žalobkyně uzavřena v tísni i za nápadně nevýhodných podmínek, jak to má na zřeteli ustanovení § 6 odst. 1 písm. g/ zákona č. 87/1991 Sb. Tíseň při uzavírání této smlouvy spatřoval soud prvního stupně v tom, že činitelé bývalého Místního národního výboru v B. i bývalého Okresního národního výboru v K. vyvíjeli na žalobkyni nátlak k prodeji či k darování nemovitostí státu, činili žalobkyni problémy v souvislosti s údržbou domu čp. 1 v B. a bylo vydáno dokonce rozhodnutí o odstranění této stavby; žalobkyně byla omezena v užívání nemovitostí, které byly jejím vlastnictvím, když na pozemcích, patřících k usedlosti čp. 1 v B. hospodařilo místní Jednotné zemědělské družstvo v B. Žalobkyně byla důchodkyní, snažila se nemovitosti udržovat, ale neměla k tomu dostatek finančních prostředků; všechny tyto okolnosti vedly žalobkyni k tomu, že se rozhodla v žalobě uvedené nemovitosti prodat. Soud prvního stupně byl i toho názoru, že k prodeji tu došlo také za nápadně nevýhodných podmínek, když podle znaleckého posudku byla ve smlouvě uvedená kupní cena nižší o 14.320,- Kč než cena, která by odpovídala tehdy platnému cenovému předpisu (vyhlášce č. 128/1984 Sb.); nebyla také využita možnost zvýšení ceny nemovitosti podle ustanovení § 19 odst. 4 nebo § 21 citované vyhlášky až o 20 %. Proto soud prvního stupně žalobě žalobkyně vyhověl, a to i ohledně pozemku parc. č. 350, který byl vytvořen z pozemků parc. č. 80/2 a parc. č. 84 v B., tedy z pozemků uváděných žalobkyní v její žalobě. Výroky o nákladech řízení odůvodnil soud prvního stupně ustanoveními § 148 odst. 1 a § 151 občanského soudního řádu a výrok o soudním poplatku ustanovením § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. O odvolání žalované akciové společnosti proti rozsudku soudu prvního stupně z 27.6.1996 rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem z 2.12.1998, sp.zn. 24 Co 213/97. Rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen. Bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalované akciové společnosti bylo uloženo zaplatit do pokladny Okresního soudu v Kladně na náhradu zálohovaných nákladů řízení 15.215,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo vysloveno, že se proti tomuto rozsudku připouští dovolání „k posouzení otázky, zda podnik zahraničního obchodu, zřízený podle vyhlášky č. 309/1953 Úředního listu může být považován za povinnou osobu ve smyslu zákona č. 87/1991 Sb. v případě, když nabude majetek od občana kupní smlouvou\". V odůvodnění svého rozsudku dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalované akciové společnosti není důvodné. Žalobkyni pokládal odvolací soud za oprávněnou osobu ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., která písemnou výzvou z 15.3.1991 (podanou po vydání zákona č. 87/1991 Sb., byť i již před jeho účinností) požádala o vydání nemovitostí a žalobu u soudu podala rovněž ve lhůtě podle ustanovení § 5 odst. 4 téhož zákona. Při posuzování toho, zda