28 Cdo 1109/2013 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1109/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 4. 2015 Spisová značka:28 Cdo 1109/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:28.CDO.1109.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Započtení pohledávky Neplatnost právního úkonu Dotčené předpisy:§ 480 obč. zák. § 37 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:16. 7. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1109/2013 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce České republiky – Státního pozemkového úřadu (coby nástupce Pozemkového fondu České republiky), IČO: 01312774, se sídlem Praha, Husinecká 1024/11a, zastoupeného JUDr. Charlotte Hanzlíkovou, advokátkou se sídlem Zlín, Na výsluní 5351, proti žalovanému J. P., B., zastoupenému JUDr. Leopoldem Petřičem, advokátem se sídlem Krnov, Hlavní náměstí 1a, o zaplacení částky 1.362.698,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 3 C 216/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 27. 7. 2012, č. j. 75 Co 128/2011-384, takto: I. V řízení bude pokračováno na straně žalobce s Českou republikou – Státním pozemkovým úřadem se sídlem v Praze, Husinecká 1024/11a. II. Dovolání se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : A. Předchozí průběh řízení Právní předchůdce žalobce (dále jen „žalobce“) se domáhal zaplacení částky 1.362.698,- Kč s příslušenstvím po žalovaném s odůvodněním, že dne 20. 11. 1997 uzavřel se žalovaným smlouvu o prodeji části podniku a dohodu o zřízení předkupního práva jako práva věcného (dále jen „smlouva“), na jejímž základě se žalovaný zavázal zaplatit žalobci kupní cenu ve výši 1.431.365,- Kč, z níž částka 68.667,- Kč byla žalovaným zaplacena před podpisem smlouvy a zbytek kupní ceny měl být splacen ve 20 ročních splátkách ve výši 68.134,90 Kč se splatností k datu 31. 10. každého kalendářního roku. Jelikož žalovaný neuhradil žalobci splátku kupní cenu splatnou ke dni 31. 10. 1998, došlo podle smlouvy ke ztrátě výhody splátek a žalobci současně vznikl smluvní nárok na úrok z prodlení ve výši 0,05 % za každý den prodlení. Žalovaný ve svém vyjádření vznesl proti nároku žalobce námitku započtení svých pohledávek za žalobcem z titulu náhrady škody – ušlého zisku. Škoda vznikla žalovanému tím, že si od žalobce dne 31. 5. 1993 pronajal zemědělské pozemky, které mu byl žalobce povinen přenechat ve stavu způsobilém k zemědělskému využití, nicméně svou povinnost nesplnil, neboť na předmětných pozemcích od uzavření nájemní smlouvy doposud hospodaří jiný subjekt. Protože žalobce žalovanému neumožnil užívat pronajaté pozemky, vznikla žalovanému škoda – ušlý zisk, ve výši 645.495,30 Kč za rok 1994, 1.036.529,- Kč za rok 1995, 863.553,- Kč za rok 1996, 490.639,80 Kč za rok 1997, 824.003,20 Kč za rok 1998 a 384.532,20 Kč za rok 1999. K započtení uplatnil žalovaný ušlý zisk za roky 1997, 1998 a 1999, tedy celkem pohledávky ve výši 1.699.175,20 Kč, přičemž uvedl, že jako procesní obranu uplatňuje toliko část svých pohledávek ve výši žalovaného nároku – tedy 1.362.698,- Kč. Na jednání před soudem prvního stupně dne 23. 2. 2011 žalovaný vznesenou námitku započtení omezil toliko na ušlý zisk za roky 1998 a 1999, tedy na částku 1.208.535,40 Kč. V průběhu řízení před soudem prvního stupně bylo pro zaplacení řízení zastaveno celkem do částky 833.000,- Kč a to usneseními soudu prvního stupně ze dne 26. 9. 2008, č. j. 3 C 216/99-239, ze dne 19. 3. 2009, č. j. 216/99­-248 a výrokem č. I. rozsudku ze dne 2. 3. 2011, č. j. 3 C 216/99-310. Okresní soud v Jeseníku, jako soud prvního stupně, rozsudkem ze dne 2. 3. 2011, č. j. 3 C 216/99-310, řízení výrokem I. co do částky 83.000,- Kč zastavil, žalobu v celém rozsahu zamítl, uložil žalobci zaplatit žalovanému částku 71.496,- Kč a rozhodl o nákladech řízení. Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že nárok žalobce je důvodný, a dále že nárok žalovaného na ušlý zisk za roky 1998 a 1999 je důvodný do výše 1.058.962,- Kč, k níž proto uznal žalovaným vznesenou námitku započtení. Pohledávka žalobce tak do výše 1.058.962,- Kč zanikla započtením ke dni 1. 1. 1999, kdy nastala její splatnost, a vzájemné pohledávky účastníků řízení se setkaly. K úhradě zůstala pohledávka za žalovaným ve výši 303.736,- Kč s příslušenstvím, které podle soudu prvního stupně činilo celkem 457.768,- Kč a žalobci tak zbyl nárok na zaplacení částky 761.504,- Kč. Protože žalovaný v průběhu soudního řízení uhradil žalobci celkem 833.000,- Kč, vznikl na straně žalobce přeplatek ve výši 71.496,- Kč, který je povinen žalovanému vydat jako bezdůvodné obohacení. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 27. 7. 2012, č. j. 75 Co 128/2011-384, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 529.698,- Kč, v rozsahu příslušenství ze žalované částky rozsudek soudu prvního stupně částečně potvrdil a částečně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a ve výroku, kterým soud prvního stupně uložil žalobci zaplatit žalovanému částku 71.496,- Kč zrušil a řízení v rozsahu tohoto výroku zastavil. Oproti soudu prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že námitky započtení vznesené žalovaným jsou neplatné pro neurčitost. První z námitek započtení totiž mělo dojít k započtení několika pohledávek žalovaného, jež v celkové výši převyšovaly žalovaný nárok s příslušenstvím, a neurčitost námitky započtení spočívá ve skutečnosti, že z ní nebylo zřejmé, které z pohledávek žalovaný k započtení uplatňuje v jaké výši, případně zda je k započtení uplatňuje poměrně. Neurčitost druhé námitky započtení je dána skutečností, že pohledávky žalovaného uplatněné k započtení nedosahovaly výše žalované pohledávky s příslušenstvím a žalovaný v námitce neuvedl, zda započítává své pohledávky na žalovanou jistinu, nebo příslušenství, resp. v jakém poměru tak činí. Z uvedeného důvodu odvolací soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 529.698,- Kč. Ostatní závěry odvolacího soudu nejsou pro dovolací řízení rozhodné. B. Dovolání Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 27. 7. 2012, č. j. 75 Co 128/2011-384, podal žalovaný dovolání, v němž namítl: a) první námitka započtení byla dostatečně určitá, neboť žalovaný tak uplatnil k započtení svůj nárok na náhradu škody za roky 1997, 1998 a 1999, přičemž ze skutečnosti, že částka uplatněná k započtení v součtu převyšuje žalovaný nárok, plyne, že k započtení jeho nároku na náhradu škody za roky 1997 a 1998 došlo v celém rozsahu a za rok 1999 částečně. Projev vůle k započtení navíc podle názoru žalovaného nemusí obsahovat specifikaci, která část vzájemně uplatněných pohledávek k započtení měla započtením zaniknout, a která nikoliv. b) zásadní právní otázkou dále je, zda lze revidovat účinky první námitky započtení pozdější námitkou započtení, resp. její korekcí, a zda v případě, že je první námitka započtení shledána neplatnou, může obstát jako platná další námitka započtení učiněná v tomtéž řízení. c) řízení před odvolacím soudem bylo postiženo vadou, neboť právní názor odvolacího soudu o neurčitosti námitek započtení byl pro žalovaného překvapivým. Žalobce ve svém vyjádření navrhl odmítnutí dovolání, neboť žalovaný brojí proti způsobu hodnocení důkazů, nabízí vlastní verzi hodnocení důkazů a vytýká odvolacímu soudu přísné posouzení námitky započtení. Podle názoru žalobce dospěl odvolací soud ke správnému závěru o neplatnosti námitek započtení vznesených žalovaným pro neurčitost a otázky nastolené dovolatelem nemají zásadní právní význam. C. Přípustnost Před posouzením přípustnosti dovolání dovolací soud uvádí, že v průběhu dovolacího řízení byl s účinností ke dni 1. 1. 2013 Pozemkový fond České republiky zákonem č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, zrušen (§ 23 zákona č. 503/2012 Sb.), do jeho práv a povinností, včetně práv a povinností ze správních a soudních řízení, jejichž byl účastníkem, vstoupila Česká republika a k výkonu těchto práv a povinností se stal příslušným citovaným zákonem zřízený Státní pozemkový úřad (§ 22 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb.). Nejvyšší soud proto podle § 107 odst. 1 a 3 o. s. ř. rozhodl, že v řízení bude pokračováno jako se žalobcem s Českou republikou - Státním pozemkovým úřadem. Vzhledem ke skutečnosti, že napadené rozhodnutí bylo vyhlášeno před dnem účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., dovolací soud věc s ohledem na čl. II bod 7 cit. zákona a s přihlédnutím k nálezu Ús