28 Cdo 1118/2009 – Nejvyšší soud

28 Cdo 1118/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., o dovolání dovolatele JUDr. V. M., správce konkursní podstaty státního podniku Šlechtění a rozmnožování drůbeže, s. p., za účasti 1. České republiky – Ministerstva zemědělství, Ústředního pozemkového úřadu, 110 00 Praha 1, Těšnov 17, a 2. Pozemkového fondu ČR, 130 00 Praha 3, Husinecká 1024/11a, o nahrazení rozhodnutí správního orgánu podle zákona č. 229/1991 Sb., ve věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 6 C 200/2003-174, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. října 2008, č. j. 28 Cdo 416/2008-227, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalobce ze 17. 9. 2003 bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze 14. 12. 2007, č. j. 6 C 200/2003-174. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobce, kterou se domáhal určení toho, že se „zákon č. 229/1991 Sb. (ve znění dalších předpisů) nevztahuje na nemovitosti v katastrálním území a obci Ch., okres B., a to na dům čp. 25 a na pozemek parc. č. 11/1 (o výměře 5.811 m2), s tím, že navrženým soudním rozhodnutím by bylo nahrazeno rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR – Ústředního pozemkového úřadu ze 6. 11. 2000, č. j. 1218/2000-5010, a rozhodnutí ministra zemědělství z 25. 4. 2001, č. j. 13451/2001-1000“. Uvedeným rozsudkem soudu prvního stupně bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení. O odvolání žalobce proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze z 23. 10. 2008, sp. zn. 28 Co 416/2008. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Berouně ze 14. 12. 2007, č. j. 6 C 200/2003-174 (ve znění opravného usnesení z 19. 6. 2008, č. j. 6 C 200/2003-204) zrušen „ve vztahu mezi žalobcem JUDr. V. M. a účastníkem řízení ČR – Ministerstvem zemědělství, Ústředním pozemkovým úřadem“ a soudní řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno. „Jinak byl rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení potvrzen“. Bylo také rozhodnuto, že „ve vztahu mezi žalobcem a účastníkem řízení ČR – Ministerstvem zemědělství, Ústředním pozemkovým úřadem nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud, že žádný z účastníků řízení nemá právo na jejich náhradu. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo (podle ustanovení § 212 a § 212a občanského soudního řádu), ale neshledal odvolání žalobce důvodným. Odvolací soud poukazoval na to, že žalobce podal podle ustanovení § 244 a násl. občanského soudního řádu žalobu, kterou se domáhal rozhodnutí o právní věci, o níž rozhodoval ve správním řízení již i ministr zemědělství rozhodnutím z 25. 4. 2001, č. j. 13451/2001-1000, kterým byl zamítnut rozklad a bylo potvrzeno rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Ústředního pozemkového úřadu ze dne 6. 11. 2000, č. j. 1218/2009-5010, jímž bylo v řízení podle § 17 odst. 6 zákona č. 229/1991 Sb. rozhodnuto, že se na nemovitosti v katastrálním území Ch. (na dům čp. 25 a pozemek parc. č. 11/1) vztahuje zákon č. 229/1991 Sb. (zákon o půdě). Odvolací soud poukazoval dále na to, že ohledně této právní věci se také Pozemkový fond ČR domáhal rozhodnutí soudu o jeho excindační žalobě, týkající se uložení povinnosti správci konkursní podstaty „vyloučit ze soupisu majetku úpadce uvedené nemovitosti, a to z toho důvodu, že účinností zákona o půdě došlo k zániku práva hospodaření státního podniku Šlechtění a rozmnožování drůbeže Ch. k těmto nemovitostem a že ze zákona došlo ke vzniku správy Pozemkového fondu ČR k těmto nemovitostem. Odvolací soud byl toho názoru, že žalující správce konkursní podstaty byl jako účastník již uvedeného správního řízení procesně legitimován k podání své žaloby, neboť napadeným rozhodnutím správního orgánu došlo k zásahu do sféry jeho práv a povinností jako správce konkursní podstaty, když na označení charakteru nemovitostí, o něž jde v tomto řízení, závisí, zda úpadci zůstalo případně zachováno právo hospodaření k nemovitostem (srov. § 22 odst. 1 písm. f/ zákona č. 229/1991 Sb.) a zda tedy do konkursní podstaty byly uvedené nemovitosti zahrnuty po právu či nikoli (srov. § 6 zákona č. 328/1991 Sb.). Odvolací soud se dále zabýval i tím, zda v řízení před soudem prvního stupně byla správně posouzena otázka okruhu účastníků tohoto řízení (např. ohledně zástavního věřitele úpadce nebo ohledně samotného úpadce vedle správce konkursní podstaty). Odvolací soud konstatoval ostatně i to, že podle jeho názoru řízení před soudem prvního stupně „netrpí takovou vadou, která by byla důvodem pro zrušení rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) a c) občanského soudního řádu“. Výjimkou tu byla, podle názoru odvolacího soudu, ta procesní chyba, že soud prvního stupně jednal jako s účastníkem řízení i s Ministerstvem zemědělství – Ústředním pozemkovým úřadem, když ve smyslu ustanovení § 250a občanského soudního řádu správní orgán, který žalobou napadené rozhodnutí vydal, již není účastníkem řízení podle ustanovení § 244 a násl. občanského soudního řádu; odvolací soud proto podle ustanovení § 19a odst. 1 písm. a) ve vztahu k ustanovení § 221 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu zrušil rozsudek soudu prvního stupně (ve znění opravného usnesení) ve vztahu mezi žalobcem a účastníkem řízení ČR – Ministerstvem zemědělství, Ústředním pozemkovým úřadem a řízení v tomto rozsahu zastavil. Odvolací soud byl dále k otázce povahy rozhodnutí podle § 17 odst. 6 zákona č. 229/1991 Sb. toho názoru, že tímto rozhodnutím se odstraňují pochybnosti o tom, zda sporné nemovitosti jsou či nejsou majetkem spadajícím do působnosti zákona o půdě ve smyslu ustanovení § 1 odst. 1 tohoto zákona; takové rozhodnutí řeší závazným způsobem právní vztahy ke sporným nemovitostem co do jejich správy a jen ve vztahu uvedených subjektů, a proto je žalobce i z tohoto hlediska aktivně legitimován k podání žaloby podle ustanovení § 244 a násl. občanského soudního řádu. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právním závěrem soudu prvního stupně, že nemovitosti, o něž jde v tomto řízení, jsou majetkem, na který se vztahuje zákon č. 229/1991 Sb. (zákon o půdě), když dům čp. 25 se stavebním pozemkem parc. č. 11/1 v katastrálním území Ch. byl využíván k provozní činnosti státního podniku Šlechtění a rozmnožování drůbeže Ch., s. p., který se zabýval zemědělskou živočišnou výrobou; v uvedeném domě se pak nacházely byty, které sloužily především k uspokojování bytových potřeb zaměstnanců uvedeného podniku (a případně i dalších občanů obce); v přízemí domu byly nebytové prostory, v nichž byly kanceláře ředitelství podniku a jídelna s kuchyní, a v suterénu byla i kotelna a další provozní místnosti; i v pozdější době (po přesunutí kanceláře a závodní jídelny do jiné budovy) sloužily nebytové prostory v přízemí domu čp. 25 v Ch. a stále slouží k provozní činnosti podniku. Odvolací soud proto dovozoval, že ve smyslu ustanovení § 1 odst. 1 zákona č.229/1991 Sb. jsou za zemědělský majetek považovány i obytné budovy, patřící k původní zemědělské usedlosti, včetně zastavěných pozemků, a dále i obytné budovy a hospodářské budovy, sloužící zemědělské výrobě; nemovitosti, o něž jde v tomto řízení, jsou tedy, podle názoru odvolacího soudu, majetkem vymezeným v § 1 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. a spadají tedy do působnosti tohoto zákona. Odvolací soud z uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve vztahu žalobce JUDr. V. M. a účastníka řízení Pozemkového fondu ČR ve výroku o věci samé (jakož i v navazujícím výroku o nákladech řízení), a to jako správný ve smyslu ustanovení § 219 občanského soudního řádu. Podle obsahu spisu účastníku řízení ČR – Ministerstvu zemědělství, Ústřednímu pozemkovému úřadu žádné náklady řízení před soudem prvního stupně nevznikly. O nákladech odvolacího řízení bylo odvolacím soudem rozhodnuto s poukazem na ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 občanského soudního řádu. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalobci dne 24. 11. 2008 a dovolání ze strany žalobce bylo podáno u Okresního soudu v Berouně dne 23. 1. 2009, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolatel uváděl, že jeho dovolání směřuje proti výrokům rozsudku odvolacího soudu, označeným II., III. a IV. (nikoli proti výroku označenému I. o částečném zastavení řízení v této právní věci). Dovolatel měl za to, že je jeho dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu. Jako dovolací důvody dovolatel uplatňoval, že říz