28 Cdo 1384/2025 – Nejvyšší soud

28 Cdo 1384/2025-1198 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně APASON Property a.s., identifikační číslo osoby 042 17 390, se sídlem v Praze 10, Ústřední 388/18, zastoupené JUDr. Davidem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 1, Platnéřská 191/2, proti žalovaným 1) SLUTO s.r.o., identifikační číslo osoby 255 95 318, se sídlem v Praze 1, Týnská 1053/21, zastoupené JUDr. Jiřím Matznerem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7, 2) L. D., zastoupené Mgr. Petrem Skálou, advokátem se sídlem v Hvožďanech 168, a 3) T. S., zastoupenému JUDr. Davidem Bauerem, advokátem se sídlem v Koutě na Šumavě 71, o zaplacení 7 949 307 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 46 C 103/2022, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2025, č. j. 11 Co 33/2025-1152, t a k t o : I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 21 731,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jiřího Matznera, Ph.D., LL.M., advokáta se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 21 731,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Petra Skály, advokáta se sídlem v Hvožďanech 168. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 3) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 21 731,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Davida Bauera, advokáta se sídlem v Koutě na Šumavě 71. O d ů v o d n ě n í : 1. Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 6. 12. 2024, č. j. 46 C 103/2022-1129, zastavil řízení o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. 9. 2024, č. j. 46 C 103/2022-1064, neboť žalobkyně ve lhůtě nezaplatila soudní poplatek, k jehož úhradě byla tam označeným usnesením soudu vyzvána (výrok I), rozhodl o vrácení (opožděně) zaplaceného soudního poplatku (výrok II), o náhradě nákladů řízení (výrok III) a uložil žalobkyni, aby v určené lhůtě sdělila soudu číslo účtu pro vrácení soudního poplatku (výrok IV). 2. Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 7. 2. 2025, č. j. 11 Co 33/2025-1152, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky II a III). 3. Rozhodnutí odvolacího soudu je odůvodněno konkluzí, že podáním odvolání (jímž žalobkyně napadla v dané věci vydaný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. 9. 2024, č. j. 46 C 103/2022-1064) vznikla žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za řízení před odvolacím soudem. Žalobkyně soudní poplatek (jenž se stal splatný podáním odvolání) nezaplatila a neučinila tak ani ve stanovené patnáctidenní lhůtě poté, co k tomu byla soudem vyzvána podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (jí poukázaná částka byla připsána na účet soudu až po uplynutí stanovené lhůty, přičemž k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží). 4. Žalobkyně (dále i jen „dovolatelka“) napadla usnesení odvolacího soudu dovoláním (jímž dle jeho obsahu míří na tu část rozhodnutí, jíž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení řízení); splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje v tom, že napadené usnesení závisí na vyřešení v rozhodování dovolacího soudu již vyřešené otázky týkající se výkladu a aplikace § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., jde-li o posuzování včasnosti úhrady soudního poplatku a prokazování jeho zaplacení, jež má být posouzena jinak; jako dovolací důvod ohlašuje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolací argumentaci poukazuje na skutečnosti, jež dle jejího názoru prokazují, že soudní poplatek na výzvu soudu zaplatila včas. Odvolacím soudem odkazovanou judikaturu považuje za nepřiléhavou a argumentuje i možnou technickou chybou na straně příjemce poplatku (jde-li o připsání částky na bankovní účet). K tomu namítá též porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu včetně práva na přístup k soudu. Navrhuje zrušení napadeného usnesení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 5. Žalovaní podali k dovolání nesouhlasná vyjádření. 6. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále v textu jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. 7. Přípustnost dovolání (jež nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř.) je třeba poměřovat hledisky uvedenými v § 237 o. s. ř. 8. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 9. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. 10. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v závěru, že poplatková povinnost účastníka řízení v případě úhrady soudního poplatku prostřednictvím bezhotovostního převodu (který může být uskutečněn bankovním převodem nebo prostřednictvím poštovní poukázky) je splněna dnem připsání platby na účet soudu, kdy je postavena najisto faktická dispozice soudu s poukázanou částkou a je bez jakýchkoli pochybností potvrzeno, že účastník řízení skutečně poplatek v souladu s pokyny soudu zaplatil (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3616/2016, ze dne 19. 11. 2018, sp. zn. 32 Cdo 3698/2018, ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 21 Cdo 1958/2021, uveřejněné pod číslem 76/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 21. 7. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1875/2022, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2021, sp. zn. 26 Cdo 345/2021). Ohledně včasnosti zaplacení soudního poplatku i judikatura Ústavního soudu konzistentně aprobuje závěr obecných soudů, že za datum úhrady soudního poplatku je při bezhotovostní platbě považován den, kdy došlo k jeho připsání na účet soudu, a nikoli den, kdy dal plátce peněžnímu ústavu pokyn k provedení platby (srov. bod 14 usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. III. ÚS 1588/20, a další usnesení Ústavního soudu zde uvedená, poukázat lze též na plenární nález ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 9/20, uveřejněný pod č. 193/2021 Sb.). 11. Dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu se výše rekapitulovaným východiskům ustálené rozhodovací praxe nikterak nepříčí. Odvolací soud vyšel z toho, že žalobkyně byla usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 6. 11. 2024, č. j. 46 C 103/2022-1102 (doručeným zástupci žalobkyně dne 11. 11. 2024), k zaplacení soudního poplatku řádně vyzvána ve lhůtě patnácti dnů od doručení označeného usnesení s tím, že byla poučena o následcích nezaplacení soudního poplatku. Byl-li pak soudní poplatek na účet soudu připsán až po uplynutí stanovené lhůty, je rozhodnutí odvolacího soudu (jenž jako správné potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení v souladu s § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů; též jen „zákon o soudních poplatcích“) s ustálenou rozhodovací praxí zcela v souladu. 12. Nejvyšší soud neshledává ani důvody k přehodnocení dosavadní judikatury (k jinému posouzení v rozhodování dovolacího soudu již vyřešené právní otázky), k němž neskýtá prostor ani další zde uplatněná argumentace dovolatelky, nadto v situaci, kdy jde o závěry, jež jsou jako ústavně konformní hodnoceny i rozhodovací praxí Ústavního soudu (viz shora citovaná rozhodnutí), kdy v postupu odvolacího soudu a jím vydaném rozhodnutí tak nelze spatřovat ani (dovolatelkou tvrzené) porušení ústavně zaručených základních práv a svobod. 13. Námitky dovolatelky, jimiž zpochybňuje konkrétní závěr o okamžiku připsání platby na účet soudu, nesou se pak zejména v rovině zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu (jejich správnosti a úplnosti), jímž nelze založit přípustnost dovolání. Dovolací soud je oprávněn přezkoumávat výhradně správnost právního posouzení věci soudy nižších stupňů (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), nikoli již jejich úvah skutkových (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2022, sp. zn. 28 Cdo 1977/2022, bod 8, a ze dne 7. 3. 2023, sp. zn. 28 Cdo 102/2023, bod 11). Dovoláním nelze úspěšně napadnout ani hodnocení důkazů odvolacím soudem opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. (srovnej za všechny již citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1977/2022). Spekuluje-li dovolatelka v tomto ohledu o možné technické