28 Cdo 1414/2003 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1414/2003 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 4. 2004 Spisová značka:28 Cdo 1414/2003 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:28.CDO.1414.2003.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 239 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1414/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, , CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání M. W., zastoupené advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze 16.7.2002, sp. zn. 20 Co 2/2001, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 4 C 949/95 /žalobkyně M. W., která byla v řízení zastoupena advokátem, proti žalovaným : 1) České republice – Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy ČR, 110 00 Praha 1, Karmelitská 7, 2) univerzitě v B. a 3) Školnímu lesnímu podniku „M. l.“ K., o vydání věcí /, t a k t o : I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : Žalobou, podanou u soudu 27.10.1995, se žalobkyně domáhala, aby jí byl vydán dům čp. 121 s pozemky parc. č. 463/19 a parc. č. 120 v katastrálním území K., které získala do vlastnictví v roce 1937, ale v roce 1958 přešly do vlastnictví státu, a to, podle názoru žalobkyně, bez právního důvodu. Uvedené nemovitosti byly v užívání zemědělské vysoké školy a potom školního lesního podniku ve K. Žalobkyně učinila výzvu k vydání těchto nemovitostí, ale bezvýsledně. Usnesením Okresního soudu v Blansku z 15.4.1998, č.j. 4 C 449/95-55, bylo řízení v této právní věci zastaveno s tím, že bude věc postoupena Okresnímu úřadu – pozemkovému úřadu v B. Žalované České republice – Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy ČR nebyla přiznána náhrada nákladů řízení, ale vůči univerzitě v B. a vůči Školnímu lesnímu podniku „M. l.“ K. bylo žalobkyni uloženo zaplatit jim na náhradu nákladů řízení 2.000,- Kč a 2.575,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Krajský soud v Brně svým usnesením z 27.11.1998, sp. zn. 20 Co 406/98, uvedené usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Žalovaným nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud usnesením z 29.9.1999, 28 Cdo 977/99, zrušil usnesení Krajského soudu v Brně z 27.11.1998, sp. zn. 20 Co 406/98, i usnesení Okresního soudu v Blansku z 15.4.1998, č.j. 4 C 449/95-55, a věc byla vrácena Okresnímu soudu v Blansku k dalšímu řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí dovolací soud poukazoval na to, že podle výsledků provedeného dokazování dům čp. 121 a pozemek parc. č. 379 /zastavěná plocha v katastrálním území K. nikdy nesloužily rodině žalobkyně k zemědělské a lesní výrobě; dům používaný původně k bydlení rodiny žalobkyně sloužil později /po jeho odnětí/ k ubytování pracovníků organizace, která ho měla ve správě. Také ohledně pozemku parc. č. 380 /zahrady/ v katastrálním území K. nevyplynulo z výsledků řízení před soudy obou stupňů, že by na této zahradě byla skutečně provozována zemědělská a lesní výroby. Podle názoru dovolacího soudu nelze zatím opak těchto zjištění přesvědčivě dovodit z dokazování provedeného v tomto občanském soudním řízení, takže pokud soudy obou stupňů hodnotily zjištěné skutkové údaje ve prospěch zemědělského, popřípadě lesního charakteru předmětu řízení, nebylo k tomu, podle názoru dovolacího soudu, dostatek podkladů. V dalším průběhu řízení po zrušovacím rozhodnutí dovolacího soudu byl vydán rozsudek Okresního soudu v Blansku z 13.6.2000, č.j. 4 C 949/95-117, jímž bylo řízení především zastaveno vůči žalovanému Školnímu lesnímu podniku „M. l.“ K. a proti žalované České republice – Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Dalším výrokem tohoto rozsudku byla zamítnuta žaloba žalobkyně M. W. o vydání ¼ domu čp. 121 a pozemků parc. č. 379 /o výměře 648 m²/ a pozemku parc. č. 380 /o výměře 1.857 m²/, zapsaných na listu vlastnictví č. 49 pro katastrální území K. u Katastrálního úřadu v B. Žalobkyni bylo uloženo zaplatit na náhradu nákladů řízení 7.648,- Kč těm žalovaným, vůči nimž bylo řízení zastaveno. V odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně uvedl, že žaloba žalobkyně není důvodná. Zastavení řízení proti uvedeným dvěma žalovaným bylo soudem prvního stupně odůvodněno tím, že Ministerstvo školství, mládeže a kultury ČR nemá k nemovitostem, které jsou předmětem tohoto řízení, právo hospodaření, ani užívací právo, takže není v tomto sporu stát – Ministerstvo školství, mládeže a kultury pasivně legitimován. Pokud šlo o žalovaný školní lesní podnik „M. d. K.“, nemá od 1.1.1999 způsobilost být účastníkem řízení a stal se součástí žalované univerzity v B. Šlo tu tedy o takový nedostatek podmínek řízení, který nelze odstranit, a proto bylo řízení zastaveno podle ustanovení § 104 odst. 1 občanského soudního řádu. Soud prvního stupně dále v odůvodnění svého rozsudku uváděl, že důvodem pro zamítnutí žaloby žalobkyně bylo především „nesplnění podmínky existence důvodu, o nějž opírá žalobkyně svůj návrh pro vydání nemovitostí“. V daném případě došlo sice k dražebnímu řízení, ale nikoli pro pohledávku státu, nýbrž pro pohledávku peněžního ústavu z nezaplacené půjčky, která byla kdysi poskytnuta Státní spořitelnou v B. MUDr. V. H., M. K. /později W./ a R. S., takže tu nejde o případ, uvedený v § 6 odst. 1 písm. e) zákona č. 87/1991 Sb. Nebyl také jiný důvod přechodu věci na stát uvedený v § 6 zákona č. 87/1991 Sb. O nákladech řízení bylo soudem prvního stupně rozhodnuto s poukazem na ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. O odvolání žalobkyně proti rozsudku prvního stupně z 13.6. 2000 rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze 16.7.2002, sp. zn. 20 Co 2/2001. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen v odvoláním napadeném výroku /označeném II./ o zamítnutí žaloby žalobkyně o vydání nemovitostí uvedených v její žalobě. Ve výroku o nákladech řízení /označeném III./ byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a v tomto rozsahu byla věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Výrokem rozsudku odvolacího osudu byl zamítnut návrh žalobkyně na připuštění dovolání proti rozsudku odvolacího soudu. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že podle usnesení bývalého Lidového soudu v Blansku ze dne 26.6.1959, č.j. E 133/58-35, „došlo k přechodu jedné ideální poloviny nemovitostí, jejichž spoluvlastnicí byla žalobkyně, na stát ve smyslu ustanovení § 481 zákona č. 142/1950 Sb. v dražebním řízení, provedeném zkrácenou formou na úhradu pohledávky státu, když soud přijal nabídku Čs. akademie zemědělských věc v P. na převzetí ideální poloviny označených nemovitostí a od výkonu dražby bylo upuštěno“. Z uváděného usnesení bývalého Lidového soudu v Blansku vyplynulo, že řízení ve věci sp. zn. E 133/58 bylo vedeno i proti M. K. /později W./, která naposledy bydlela v Č., M. ulice č. 570, že však byla neznámého pobytu a proto byla /jako i další účastnice řízení R. S. / zastoupena ustanoveným opatrovníkem F. S. Podle názoru odvolacího soudu tu nebyla doložena nesprávnost postupu soudu v tomto exekučním řízení (sp. zn. E 133/58 bývalého Lidového soudu v Blansku). Proto odvolací soud potvrdil výrok rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správný podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu, ale zrušil výrok o nákladech řízení, který pokládal za nepřezkoumatelný Odvolací soud ještě uváděl, že žalobkyní navrhované připuštění dovolání proti rozsudku odvolacího soudu nebylo jím připuštěno s tím, že v tomto rozhodnutí nejde o řešení nové otázky, jež by byla po právní stránce zásadního významu. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalobkyni v řízení zastupoval, dne 16.12.2002 a dovolání ze strany žalobkyně bylo předáno na poště dne 15.1.2003 k doručení Okresnímu soudu v Blansku. Dovolatelka navrhovala, aby dovolací sodu zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelka byla toho názoru, že její dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 občanského soudního řádu a jako dovolací důvody uplatňovala, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle názoru dovolatelky jestliže v daném případě přešly nemovité věci v době od 25.2.1948 do 1.1.1990 na stát v dražebním řízení, provedeném zkrácenou formou, lze aplikovat na takový způsob pozbytí vlastnictví ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb. Šlo tu o tvrzenou pohledávku státní spořite