28 Cdo 1512/2002 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1512/2002 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 12. 2002 Spisová značka:28 Cdo 1512/2002 ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:28.CDO.1512.2002.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. f) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1512/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Pokorného, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., o dovolání R., společnosti s ručením omezeným, zastoupené advokátem, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze z 13.6.1996, sp.zn. 1 Co 262/95, vydanému v právní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. 23 C 249/94 (žalobců: 1. Ing. K. K., 2. A. L. a 3. M. K., zastoupených Ing. K. K., proti žalované společnosti s ručením omezeným R. O., zastoupené advokátem, o ochranu osobnosti), takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : Žalobci se domáhali žalobou, podanou u soudu 1.6.1994 (v průběhu řízení upravovanou), aby žalované společnosti s ručením omezeným bylo uloženo odvolat prostřednictvím Týdeníku občanů V. R. V. své tvrzení, že J. K., velkostatkář, jeho komplic K. K. a J. B. za okupace spolupracovali s gestapem a že díky jim mnoho občanů H. skončilo v koncentračních táborech, a kteří po roce 1948 rychle otočili a vstoupili do služeb StB (včetně nepravdivých údajů o J. K.), a dále aby bylo žalovanému Regionu uloženo omluvit se žalobcům do 30 dnů od právní moci rozsudku. Žalobci se rovněž domáhali, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobcům po 100.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. V žalobě bylo uvedeno, že dne 13.4.1996 byl uveřejněn v Týdeníku občanů V. R. V. článek „Šli sedět za jiné“, v němž byli hrubě napadeni předchůdci žalobců s tím, že k vykonstruovanému procesu s bratry P., jenž proběhl za okupace, dali podnět J. K., K. K. a J. B., kteří za nacistické okupace spolupracovali s německým gestapem, a jejich přičiněním údajně mnoho občanů H. skončilo v koncentračním táboře; v článku bylo také uvedeno, že všichni tři jmenovaní po roce 1948 rychle otočili a vstoupili do služeb Státní bezpečnosti. V žalobě žalobců bylo také uvedeno, že tyto údaje v uveřejněném článku jsou nepravdivé, jsou pomlouvačné a ohrozily čest a právo otců žalobců Ing. K. K., A. L. a manžela žalobkyně M. K. Žalovaná společnost s ručením omezeným k žalobě žalobců uvedla, že je ochotna v jí vydávaném časopise uveřejnit omluvný článek, avšak protože žalobci na to při jednání nepřistoupili, navrhovala zamítnutí žaloby. Soud prvního stupně vyslechl v řízení žalobce a obě žalobkyně jako účastníky řízení, vyslechl svědky F. B., J. B., PhDr. D. D. a konstatoval obsah listinných dokladů, předložených účastníky řízení. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze 4.4.1995, čj. 23 C 249/94-59, bylo žalované společnosti R. uloženo „odvolat tvrzení, že J. K. -velkostatkář, jeho komplic K. K. a J. B. za okupace spolupracovali s gestapem a díky jim mnoho občanů H. skončilo v koncentračních táborech, po roce 1948 rychle otočili a vstoupili do služeb StB“ a současně bylo žalované společnosti uloženo se žalobcům omluvit, a to na čelní stránce Týdeníku občanů V. R. V. do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalované společnosti bylo uloženo zaplatit žalobcům Ing. K. K., A. L. a M. K. každému 50.000,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku; v další žalobci požadované částce 50.000,- Kč vůči každému z nich byla žaloba zamítnuta. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované společnosti bylo rovněž uloženo zaplatit Krajskému soudu v Ostravě na náhradu nákladů řízení 340,60 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno, že žaloba žalobců byla soudem posouzena podle ustanovení § 15 občanského zákoníku jako ochrana osobnosti zemřelých fyzických osob, uplatněná manželkou a dětmi zemřelých. Článek uveřejněný 13.4.1994 v Týdeníku občanů V. pod názvem „Šli sedět za jiné“ posoudil soud prvního stupně jako neoprávněný zásah do osobnostních práv zemřelých otců a manžela žalujících. Tento článek byl otištěn pouze na základě jednostranného vyprávění K. P., které nebylo před uveřejněním článku nikterak ověřováno; v průběhu řízení se žalované nepodařilo prokázat pravdivost tvrzení, vztahujících se vůči zemřelým příbuzným žalobcům; naopak z důkazů, provedených v tomto řízení, „se naznačuje“, že zejména K. K. a J. B. se účastnili národního boje za osvobození v době druhé světové války. Neoprávněný zásah, obsažený ve zmíněném článku, posuzoval soud prvního stupně jako velmi závažný a usuzoval, zda je tu na místě jen poskytnutí morálního zadostiučinění anebo také uložení náhrady nemajetkové újmy v penězích. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že tu je třeba vzhledem k razantnosti neoprávněného zásahu, obsaženého v uveřejněném článku, pokládat morální zadostiučinění za nepostačující a že tu je na místě přiznat ve smyslu ustanovení § 13 i § 15 občanského zákoníku náhradu nemajetkové újmy v penězích. Za odpovídající závažnosti vzniklé újmy na jedné straně a na druhé straně tomu, že článek byl uveřejněn ve sdělovacím prostředku regionálního charakteru a že v článku jsou popisovány události, jež jsou od dnešní doby časově vzdáleny, takže článek oslovil omezený okruh občanů, pokládal soud prvního stupně částky po 50.000,- Kč na každého ze žalobců. O nákladech řízení bylo soudem prvního stupně rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 a § 148 odst. 1 občanského soudního řádu. O odvolání žalované společnosti s ručením omezeným proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem z 13.6.1996, sp.zn. 1 Co 262/95. Tímto rozsudkem byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen v odvoláním napadených výrocích, vyhovujících žalobě, i ve výroku o nákladech řízení. Odvolací soud také rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že se odvolací soud ztotožňuje se skutkovým zjištěním, učiněným soudem prvního stupně. V řízení nebyla prokázána pravdivost tvrzení o K. K. a J. B., ani o J. K., a naopak osvědčením Ministerstva národní obrany, vydaného podle ustanovení § 8 zákona č. 255/1946 Sb., byla doložena jejich účast na národním boji za osvobození. Odvolací soud byl také toho názoru, že je tu na místě poskytnutí morálního zadostiučinění podle ustanovení § 11 a § 13 odst. 1 občanského zákoníku, aby tak došlo k očištění osobností otců žalobců Ing. K. K. a A. L. i manžela žalobkyně M. K. od následků článku, který byl napsán podle pochybných a neověřených informací. Stejně jako soud prvního stupně dovodil i odvolací soud z ustanovení § 15 občanského zákoníku předpoklady pro poskytnutí zadostiučinění žalobcům ze strany žalované společnosti, jakož i zadostiučinění v penězích podle ustanovení § 13 odst. 2 občanského zákoníku, a to i proto, že i žalobci samotní byli dotčení uvedeným neoprávněným zásahem ze strany žalované společnosti R.. Žalobci totiž od počátku řízení uplatňovali požadavek zadostiučinění jak za zemřelé blízké osoby, tak i za sebe s tím, že k neoprávněnému zásahu došlo i co do jejich osobnostních práv; tvrzení, která byla učiněna ve vztahu vůči otcům žalobců a vůči manželovi žalobkyně M. K. jsou závažná a značnou měrou ostouzející, takže jejich dopad na osobnosti žalobců byl z objektivního pohledu značný. Odvolací soud proto potvrdil podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný. O nákladech odvolacího řízení bylo odvolacím soudem rozhodnuto s poukazem na ustanovení § 224 odst. 1 občanského soudního řádu. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalovanou společnost s ručením omezeným v řízení zastupoval, dne 9.8.1996 a dovolání bylo odevzdáno na poště k doručení Krajskému soudu v Ostravě dne 9.9.1996, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolávající se společnost R., s.r.o., navrhovala, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Co do přípustnosti dovolání poukazovala dovolatelka na ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ občanského soudního řádu s tím, že v odvolacím řízení nebylo umožněno žalované společnosti s ručením omezeným shrnout na závěr jednání své návrhy a vyjádřit se k dokazování i k právní stránce věci, přičemž bylo povinností soudu upozornit účastníky řízení a umožnit jim uplatnění jejich práv. Jako dovolací důvody uplatňovala dovolatelka s poukazem na ustanovení § 241 odst. 3