28 Cdo 1531/2025 — Nejvyšší soud

28 Cdo 1531/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 7. 2025 Spisová značka:28 Cdo 1531/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:28.CDO.1531.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Zmírnění křivd (restituce) Náhradní pozemek Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 11a odst. 1 předpisu č. 229/1991 Sb. § 13 odst. 8 písm. b) předpisu č. 229/1991 Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:7. 8. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 1531/2025-1603 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobce K. S., zastoupeného JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, identifikační číslo osoby: 01312774, zastoupené JUDr. Martinem Páskem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1284/37, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 7 C 392/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. srpna 2024, č. j. 19 Co 744/2024-1515, ve znění opravného usnesení ze dne 14. března 2025, č. j. 19 Co 744/2024-1573, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 9.425,90 Kč k rukám jeho zástupce, JUDr. Jiřího Hartmanna, advokáta se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Českém Krumlově (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem (druhým v pořadí) ze dne 28. 3. 2024, č. j. 7 C 392/2019-1460, ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 1. 11. 2024, č. j. 7 C 392/2019-1547, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 2. 2025, č. j. 19 Co 166/2025-1570 (dále „rozsudek soudu prvního stupně“), připustil změnu žaloby tak, „aby byl nahrazen projev vůle žalované k parcele č. XY a XY, k parcele č. XY oddělené geometrickým plánem č. 1218-180/2023 a k parcele č. XY oddělené geometrickým plánem č. 1218-180/2023“ (výrok I.). Dále nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu ve výroku II. specifikovaných pozemků v katastrálním území XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY a XY, které jsou ve vlastnictví České republiky, podle ustanovení § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů – dále „zákon o půdě“ (výrok II.), a žalované uložil povinnost nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 284.025,20 Kč (výrok III.). 2. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále „odvolací soud“) k odvolání žalované proti výrokům II. a III. rozsudkem ze dne 8. 8. 2024, č. j. 19 Co 744/2024-1515, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 3. 2025, č. j. 19 Co 744/2024-1573 (dále „rozsudek odvolacího soudu“), rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v části výroku II. týkající se pozemku parc. č. 1215/4 odděleného geometrickým plánem č. 1218-180/2023, pozemku parc. č. XY, pozemku parc. č. XY odděleného geometrickým plánem č. 1218-180/2023 a pozemku parc. č. XY, vše v katastrálním území XY, pozemku parc. č. XY odděleného geometrickým plánem č. 116-105/2022 v katastrálním území XY a pozemku parc. č. XY odděleného geometrickým plánem č. 118-104/2022 v katastrálním území XY (výrok I.). Dále rozsudek soudu prvního stupně v části výroku II. ohledně pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, pozemků parc. č. XY a parc. č. XY, obou v katastrálním území XY, pozemků parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, všech v katastrálním území XY, pozemků parc. č. XY a parc. č. XY, obou v katastrálním území XY, pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY a pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY změnil tak, že se žaloba v tomto rozsahu zamítá (výrok II.). Rozhodl rovněž o povinnosti žalované nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení před soudy všech stupňů ve výši 312.334,36 Kč (výrok III.). 3. Soudy nižších stupňů vyšly ze zjištění, že žalobce je osobou oprávněnou ve smyslu ustanovení § 4 zákona o půdě a domáhá se vydání náhradních pozemků za pozemky odňaté, jejichž naturální restituci brání zákonem o půdě předvídané překážky (§ 11a odst. 2 zákona o půdě), přičemž žalovaná nikterak nerozporuje svévoli a liknavost státu při uspokojování restitučního nároku žalobce. K otázce aktivní věcné legitimace žalobce soudy nižších instancí (vázány závazným právním názorem vyjádřeným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2023, sp. zn. 28 Cdo 298/2023, jenž je přístupný, stejně jako dále citovaná rozhodnutí dovolacího soudu, na internetových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz) uvedly, že uplatněný nárok ve výši 1.662.509,37 Kč nabyl od L. P. coby původní oprávněné osoby pan K. S. (ročník 1930), děd žalobce, na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2003. Na podkladě zjištěného skutkového stavu pak dospěly k závěru, že postupník byl osobou blízkou L. P. a byť se osoba blízká výslovně neuvádí mezi osobami uvedenými v ustanovení § 13 odst. 8 písm. b) zákona o půdě, není – dle mínění soudů nižších instancí – dán žádný logický důvod, aby nebyla rovněž vyňata z důsledků tzv. první restituční tečky, tj. že by její restituční nárok (v podobě práva na jeho uspokojení vydáním náhradních pozemků) jeho neuspokojením ke dni 31. 12. 2005 zanikl. Konstatovaly, že K. S. (ročník 1930) byl zjevně osobou, pro jejíž vztah k původní oprávněné osobě (ve smyslu faktického přátelství, náklonnosti či podpory a pomoci při vyřizování různých záležitostí) bylo zde reálného důvodu pro takové dispozice, na jejichž základě majetek získaný původní oprávněnou osobou byl uchován pro osoby, jež jsou jí blízké. Shledaly proto, že žalobce, coby potomek uvedeného postupníka, je osobou oprávněnou domáhat se uspokojení restitučního nároku vydáním náhradních zemědělských pozemků. Podotkly přitom, že žalobou vymezené pozemky jsou vhodné k převodu na žalobce. Jelikož hodnota žalobcem vybraných náhradních pozemků, jež jsou ve vlastnictví státu, nepřevyšovala v době rozhodnutí hodnotu dosud neuspokojeného restitučního nároku žalobce, nahradily rozhodnutím projev vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu požadovaných náhradních pozemků. Odvolací soud pak korigoval závěry soudu prvního stupně toliko v části, jíž se žalobce dožadoval převodu pozemků vydaných mu v této věci na základě dřívějšího pravomocného rozsudku soudu, jejichž vlastníkem již žalobce, potažmo ani žalovaná, není. 4. Proti rozsudku odvolacího soudu (výslovně proti výrokům I. a III. a z hlediska obsahového i proti části výroku II. týkající se pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY) podala žalovaná dovolání. Splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), spatřuje v existenci otázky, jež má být dovolacím soudem posouzena jinak. Domnívá se, že dovolací soud by měl přehodnotit svoji dosavadní rozhodovací praxi reprezentovanou rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2023, sp. zn. 28 Cdo 2218/2023. Má za to, že odvozovat aktivní legitimaci žalobce v řízení od postupníka, jenž nabyl uplatněný restituční nárok postupní smlouvou od osoby blízké s ohledem na ustanovení § 13 odst. 8 zákona o půdě nelze. Zdůrazňuje přitom, že ustanovení § 13 odst. 8 zákona o půdě obsahuje taxativní výčet osob, na něž se účinky tzv. restituční tečky nevztahují, přičemž kategorie osob blízkých v tomto výčtu není uvedena. Dále pak přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. shledává v odklonu odvolacího soudu od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu v otázce převoditelnosti pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY a pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY. Ve vztahu k pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY namítá, že tvoří funkční celek se stavbou nedalekého rodinného domu. Pozemek parc. č. XY v katastrálním území XY nepokládá za vhodný k převodu oprávněné osobě, neboť se nachází v oblasti archeologického naleziště. Poukazuje též na odchýlení se odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a zároveň na vadu řízení spočívající v tom, že soud prvního stupně (po vydání svého rozsudku) usnesením podle ustanovení § 164 o. s. ř. opravil označení žalobcem požadovaných náhradních pozemků, ačkoli chyby ve vymezení předmětu řízení lze odstranit výhradně postupem podle ustanovení § 43 o. s. ř., respektive na návrh žalobce. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně,