28 Cdo 1855/2025 – Nejvyšší soud

28 Cdo 1855/2025-822 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce J. H., zastoupeného JUDr. Markem Hlaváčem, advokátem se sídlem v Praze 10, Akademická 663/5, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, identifikační číslo osoby 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu pozemků, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 5 C 311/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2024, č. j. 28 Co 215/2024-779, t a k t o : I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalované. O d ů v o d n ě n í : 1. Okresní soud v Kutné Hoře (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 15. 5. 2024, č. j. 5 C 311/2023-630, nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobcem smlouvu (v tam uvedeném znění) o bezúplatném převodu blíže označených pozemků v katastrálních územích XY, XY a XY (výrok I), ve výroku specifikovaném rozsahu řízení částečně zastavil (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). 2. Krajský soud v Praze (odvolací soud) rozsudek soudu prvního stupně změnil v části výroku I o převodu pozemků parc. č. XY a parc. č. XY v katastrálním území XY tak, že se žaloba v uvedeném rozsahu zamítá, jinak jej v dotčeném výroku I potvrdil (vše výrokem I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II). 3. V meritu bylo rozhodováno o žalobcem uplatněném nároku na převod jiných zemědělských pozemků podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 229/1991 Sb.“), kdy odvolací soud aproboval soudem prvního stupně přijaté závěry, že žalobce je oprávněnou osobou a nositelem restitučního nároku, jenž dosud nebyl plně uspokojen v důsledku liknavosti a svévole žalované, krom jiného i pro nesprávné ocenění odňatých pozemků. Oproti soudu prvního stupně dospěl pak odvolací soud k závěru, že z nárokovaných pozemků nejsou pozemky parc. č. XY a parc. č. XY v katastrálním území XY vhodnými náhradními pozemky a nelze je převést do vlastnictví žalobce k uspokojení restitučního nároku, vycházeje krom jiného i ze zjištění, že pozemky tvoří funkční celek s jinými (zastavěnými) nemovitostmi, že byly již dříve předmětem jiného restitučního řízení, v němž je nebylo lze jiné oprávněné osobě vydat právě pro zákonem stanovenou překážku zastavěnosti, a že by převod do vlastnictví jiné osoby mohl vést k problémům při hospodaření s těmito pozemky. 4. Žalobce (dále i jako „dovolatel“) napadl rozsudek odvolacího soudu dovoláním ve výroku I v rozsahu, v němž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně a zamítnuta žaloba o převod pozemků parc. č. XY a parc. č. XY v katastrálním území XY (dále jen „předmětné pozemky“ nebo jen „pozemky“). V dovolání uplatnil konkrétní hlediska přípustnosti ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a jako dovolací důvod ohlásil, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podstatou dovolacích námitek je nesouhlas s odvolacím soudem učiněným závěrem, že předmětné pozemky nejsou vhodnými náhradními pozemky. Dovolatel polemizuje se zjištěním, že jde o totožné pozemky s těmi, které byly již dříve předmětem jiného restitučního řízení, jakož i s konkluzí, že pozemky tvoří funkční celek s jinými nemovitostmi a stavbami. Klade přitom otázku, zdali (jen) předchozí negativní rozhodnutí o původní restituci může být podkladem pro soudy učiněný závěr o nevhodnosti pozemku k restituci náhradní, nadto v situaci, kdy rozhodnutí pozemkového úřadu bylo vydáno před moha lety, během nichž se poměry změnily (mohly doznat změny). 5. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné, v situaci, kdy dovoláním napadené rozhodnutí nepatří do okruhu rozhodnutí vyjmenovaných v § 238a o. s. ř. a kdy dovolání není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. (jak bude dále rozvedeno). 6. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 7. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v závěru, že při liknavém, svévolném či diskriminujícím postupu žalované (jako tomu bylo i v nynější věci) se mohou oprávněné osoby domáhat také převodu konkrétních náhradních pozemků bez předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky (viz namátkou rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, uveřejněný pod číslem 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015), jde-li o pozemky „vhodné“. Vhodnými náhradními pozemky v intencích konstantní judikatury jsou takové pozemky (ve vlastnictví státu, s nimiž je příslušný hospodařit Státní pozemkový úřad), jež by byly potenciálně zařaditelné do veřejné nabídky (srov. přiměřeně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 28 Cdo 4180/2007, uveřejněný pod číslem 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4876/2008, či jeho usnesení ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4400/2015). V rámci posouzení, je-li ten který uvažovaný pozemek vhodný k náhradní naturální restituci, je v prvé řadě významné, zda jeho převodu nebrání zákonné výluky uvedené v ustanoveních § 11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. a § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1568/2011), zda není převod z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. mimo jiné rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 393/2019), jestli lze pozemek obhospodařovat (srov. kupříkladu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 592/2013), nevzniknou-li jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (viz namátkou usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2462/2014), případně nejde-li o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu (srovnej za všechny rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2364/2017). Zmíněná hlediska je nutné vždy zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro (ne)vydání každého takového pozemku posuzovat samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2023, sp. zn. 28 Cdo 2462/2023). 8. V řadě svých rozhodnutí Nejvyšší soud rovněž připomíná, že zákonnou překážkou vydání pozemku podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. (potažmo i jeho poskytnutí oprávněné osobě jako pozemku náhradního) může být též funkční souvislost pozemků se stavbou; pod funkční souvislostí je pak chápána skutečnost, že „pozemky tvoří s objekty výstavby jeden funkční celek“, čímž se rozumí jednak stavební pozemek, popřípadě také pozemek zastavěný stavbou, a dále též přilehlé pozemky, jež tvoří se zastavěnými pozemky souvislý celek bez přerušení (srov. příkladmo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, a ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2174/2010, a jeho usnesení ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3863/2012, či ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1649/2014). Proto je nezbytné přihlížet vždy k celkové funkční provázanosti nárokovaného pozemku s ostatními pozemky a stavbami, jež mohou tvořit ucelený soubor pozemků a staveb (k řečenému blíže srovnej mimo jmenované též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017). Rozhodovací praxí dovolacího soudu byl aprobován i závěr o možné funkční souvislosti mezi pozemky užívanými jako zahrady s rodinnými domy, s nimiž tvoří ucelený soubor (srov. především rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3266/2019, a ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. 28 Cdo 547/2019, či usnesení téhož soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3583/2012). V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4474/2014, dovolací soud uzavřel, že za součást funkčního celku (areálu) lze označit rovněž pozemek, jehož vydání oprávněné osobě by užívání ostatních nemovitostí v daném areálu nečinilo zcela nemožným, nýbrž obtížným (méně komfortním). K překážce vydání pozemku ja