28 Cdo 2136/2023 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2136/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:8. 8. 2023 Spisová značka:28 Cdo 2136/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:28.CDO.2136.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vady podání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 241a odst. 1 až 3 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:30. 10. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2136/2023-1262 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobců: a) K. H., narozená XY, bytem XY, b) A. V., narozená XY, bytem XY, c) J. P., narozený XY, bytem XY, všichni zastoupeni Mgr. Ing. Jiřím Lukášem, advokátem se sídlem v Praze 2, Kateřinská 1541/5, proti žalované: Česká republika – Státní pozemkový úřad, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, identifikační číslo osoby: 01312774, zastoupená Mgr. Davidem Kroftou, advokátem se sídlem v Praze 1, Újezd 450/40, za vedlejšího účastenství: 1) hlavní město Praha, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 1, identifikační číslo osoby: 00065581, zastoupené JUDr. Jiřím Brožem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 10, Dykova 1158/17, 2) Městská část Praha 18, se sídlem v Praze 9, Bechyňská 636, identifikační číslo osoby: 00231321, zastoupená JUDr. Janem Olejníčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 853/12, o nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu náhradního pozemku – o přípustnosti vedlejšího účastenství, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 98 C 54/2017, o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2022, č. j. 72 Co 252/2022-1173, t a k t o : Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 28. 11. 2022, č. j. 72 Co 252/2022-1173, změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále „soud prvního stupně“) ze dne 18. 5. 2022, č. j. 98 C 54/2017-1149, tak, že „se vstup městské části Praha 18 do řízení na pozici vedlejšího účastníka připouští“. 2. Odvolací soud - na rozdíl od soudu prvního stupně - dospěl k závěru, že městská část Praha 18 má ve smyslu ustanovení § 93 odst. 1 občanského soudního řádu na výsledku řízení právní zájem. S odkazem na jím specifikovanou komentářovou literaturu a judikaturu Nejvyššího soudu reflektující aplikační předpoklady citovaného ustanovení vysvětlil, že v řízení o projednávané věci může být na základě v budoucnosti nastalých skutečností právní postavení městské části Praha 18 dotčeno. Vedlejší účastník 1), hlavní město Praha, totiž požádalo ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů (dále „zákon č. 503/2012 Sb.“), stát o převod pozemku parc. č. XY o výměře 856 m2 (dále „pozemek“), na nějž coby náhradní pozemek uplatnili žalobci v podobě žaloby o nahrazení projevu vůle žalované s uzavřením smlouvy o bezúplatném převodu vlastnického práva restituční nárok; pozemek je totiž určen k zastavění veřejně prospěšnou stavbou (obratiště autobusů). V případě úspěchu žalované ve sporu, která proti důvodnosti žaloby argumentuje případem zákonem dané výluku z naturální (náhradní) restituce, lze předpokládat, že by se mohlo hlavní město Praha stát vlastníkem pozemku a městská část Praha 18, na jejímž území pozemek leží, by ve smyslu ustanovení § 18 odst. 3 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, a ustanovení § 13 a následujících obecně závazné vyhlášky hlavního města Prahy č. 55/2000 Sb., kterou se vydává Statut hlavního města Prahy, vykonávala jeho správu. 3. Proti usnesení odvolacího soudu podali dovolání žalobci (dále též „dovolatelé“). V něm rekapitulovali dosavadní průběh řízení a shrnuli skutečnosti významné pro posouzení důvodnosti jejich dovolání. Předestřeli, že restituční nárok na vydání náhradního pozemku je aktuálně uplatněn k nově vzniklé pozemkové parcele č. XY o výměře 856 m2, jejímuž vydání coby pozemku náhradnímu nebrání žádná překážka. Odvolacímu soudu vytýkali, že při svém rozhodování o přípustnosti vedlejšího účastenství městské části Praha 18 nevzal v úvahu, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. 4. 2015, č. j. 10 C 158/2015-84, bylo nařízeno předběžné opatření, kterým bylo žalované zakázáno až do pravomocného skončení řízení o věci samé disponovat s předmětným pozemkem. Smyslu vypořádání restitučního nároku žalobců se pak vymyká i návrh výboru pro územní rozvoj městské části Prahu 18 vybudovat na zbytkové parcele č. XY veřejně prospěšnou stavbu - obratiště autobusů, jež ovšem není zahrnuta do územního plánu obce. V další části dovolání žalobci obsáhle citovali z usnesení soudu prvního stupně, jenž vedlejší účastenství městské části Praha 18 nepřipustil, a namítali, že s odůvodněním prvostupňového rozhodnutí se odvolací soud nijak nevypořádal. V poměrech rozhodování o přípustnosti vedlejšího účastenství žalobci rovněž odkázali na nález Ústavního soudu ze dne 5. 8. 2009, sp. zn. I. ÚS 2036/08 (tento nález je, stejně jako dále označená rozhodnutí Ústavního soudu, přístupný na internetových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz) a v něm vyjádřený názor, že „při posuzování otázky právního zájmu vedlejších účastníků na výsledku řízení nelze akcentovat pouze hledisko hmotněprávní, neboť právní zájem na výsledku řízení podle § 93 odst. 1 o. s. ř. je nutno posuzovat, v tomto konkrétním případě, rovněž z širšího hlediska přirozenoprávního, resp. hodnotového a ve všech souvislostech daného případu.“ Žalobci dále dovozovali, že v poměrech řízení o nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu vlastnického práva k náhradnímu pozemku nemůže být restituční nárok oprávněných osob upozaděn na úkor postupu podle zákona č. 95/1999 Sb., respektive zákona č. 503/2012 Sb., že by mělo být přihlédnuto k tomu, že žalobci již od roku 1997 marně usilují o uspokojení restitučního nároku v relativně malé hodnotě 43.261,- Kč, že ani po sedmi letech od podané žaloby jim nebyl vydán na uspokojení restitučního nároku žádný náhradní pozemek a že městská část Praha 18 se vstupem do řízení snaží zmařit jediný možný způsob, jakým se žalobci mohou uspokojení nároku domáhat. Žalobci navrhli, aby dovolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil a potvrdil usnesení soudu prvního stupně. 4. Žalovaná ve vyjádření navrhla, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto. Ač žalobci výslovně uvedli, že uplatnili dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci, v obsahu dovolání nijak nevysvětlili, v čem tuto nesprávnost spatřují, a již vůbec nevymezili některé z hledisek přípustnosti dovolání. Rovněž připomněla, že názor z žalobci odkazovaného nálezu Ústavního soudu do poměrů projednávané věci pro značnou specifičnost Ústavním soudem posuzované věci nijak nedopadá. Žalovaná se zcela ztotožnila s argumentací, jíž odvolací soud podpořil závěr o právním zájmu městské části Praha 18 na výsledku řízení. 5. Vedlejší účastník 1) navrhl, aby bylo dovolání žalobců pro vady odmítnuto, neboť neobsahuje náležitosti vymezené ustanovením § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř., a sice vymezení důvodu dovolání a uvedení, v čem dovolatelé spatřují přípustnost dovolání. 6. Vedlejší účastník 2) navrhl, aby dovolání žalobců bylo odmítnuto. Připomněl, že dovolání nemá kvalitu mimořádného opravného prostředku dle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť z něj není patrné, z čeho žalobci dovozují jeho přípustnost. V další části vyjádření vedlejší účastník 2) přitakal přiléhavému odůvodnění dovoláním dotčeného usnesení, jímž byl shledán jeho právní zájem na výsledku řízení. 7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017, neboť v řízení, jež bylo u soudu prvního stupně zahájeno před uvedeným datem, rozhodl odvolací soud dovoláním dotčeným usnesením dne 28. 11. 2022 (srovnej bod 2., části první článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, věta první, o. s. ř.) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatelů advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval se s ohledem na obsah dovolání nejprve tím, zda má dovolání žalobců veškeré náležitosti vyplývající z ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. (s přihlédnutím k ustanovení § 237 o. s. ř.), tj. zda nemá vady a je tudíž