28 Cdo 2380/2018 — Nejvyšší soud

28 Cdo 2380/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 7. 2018 Spisová značka:28 Cdo 2380/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:28.CDO.2380.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Církev (náboženská společnost) Zmírnění křivd (restituce) Pozemkový úřad Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve znění od 30.09.2017 § 2 písm. a) předpisu č. 428/2012Sb. § 6 předpisu č. 428/2012Sb. § 9 odst. 1 písm. a) předpisu č. 428/2012Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 10. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 2380/2018-131 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce Farního sboru Českobratrské církve evangelické v Horních Dubenkách, se sídlem v Horních Dubenkách 54, IČ 48461962, zastoupeného Mgr. Ondřejem Kovářem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Dolní náměstí 1356, za účasti České republiky - Státního pozemkového úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČ 01312774, za nějž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, IČ 69797111, Územní pracoviště Brno, Příkop 11, o nahrazení rozhodnutí pozemkového úřadu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 C 33/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. února 2018, č. j. 1 Co 52/2017-95, t a k t o : I. Dovolání se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit účastnici řízení na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Státní pozemkový úřad, Krajský pozemkový úřad pro Kraj Vysočina, rozhodnutím ze dne 25. 4. 2016, č. j. SPU 122846/2016/520100/Vilímková, rozhodl, že žalobci se nevydává část pozemku parc. č., oddělená geometrickým plánem č. 322-47/2016, potvrzeným Katastrálním úřadem pro V., Katastrálním pracovištěm J., dne 3. 3. 2016 pod č. j. PGP-278/2016-707 jako pozemek parc. č., orná půda o výměře 9458 m2, a část pozemku parc. č., oddělená geometrickým plánem č. 322-47/2016, potvrzeným Katastrálním úřadem pro V., Katastrálním pracovištěm J., dne 3. 3. 2016 pod č. j. PGP-278/2016-707 jako pozemek parc. č., orná půda o výměře 14051 m2, vše v kat. území a obci H. D. (dále jen „předmětné pozemky“). Rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce sice předmětné pozemky před rozhodným datem užíval, což lze dovodit z toho, že na stát přešly na základě rozhodnutí ze dne 2. 6. 1949 o výkupu podle § 1 odst. 3 zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (dále jen „zákon č. 46/1948 Sb.“), avšak nebylo bez pochybností prokázáno jeho vlastnické právo k původním pozemkům před datem 25. 2. 1948, neboť v knihovní vložce č. 144 pozemkové knihy byl jako původní vlastník veden „H. G. A. S. in W. u. C. i. L.“, a právní nástupnictví žalobce nebylo dle předložených dokladů osvědčeno. Žalobce se žalobou podanou podle § 244 a násl. občanského soudního řádu, ve spojení s § 9 odst. 10 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů, ve znění nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 10/13, vyhlášeného pod č. 177/2013 Sb. (dále jen „zákon č. 428/2012 Sb.“), domáhal nahrazení rozhodnutí správního orgánu rozhodnutím soudu tak, že mu předmětné pozemky budou vydány, neboť rozhodnutím správního orgánu byl dotčen na svých právech. Žalobu odůvodnil tím, že je evidovanou právnickou osobou, že v rozhodném období mu byl odňat bez náhrady „jeho výlučný majetek“ blíže specifikovaný v dohodě o výkupu půdy podle § 1 zákona č. 46/1948 Sb. ze dne 21. 12. 1948, čímž mu byla způsobena majetková újma, přičemž historické vlastnictví k pozemkům dovozoval z toho, že Spolek Gustava Adolfa (tedy subjekt zapsaný v pozemkové knize) byl založen po roce 1832 v Německu, odkud se rozšířil na území Rakousko-Uherska, že na 56. výročním shromáždění tohoto spolku bylo dne 30. 5. 1918 rozhodnuto o rozchodu s vedením spolku v Lipsku a byl ustaven výbor, který měl vést k založení českého podpůrného církevního spolku Jeronýmova jednota, že Spolek Gustava Adolfa od založení Jeronýmovy jednoty ukončil veškerou činnost na našem území a že žalobce, ač nebyl zapsán v pozemkových knihách jako vlastník pozemků, k nim vykonával veškerá vlastnická práva až do 21. 12. 1948, kdy došlo k jejich odnětí státem, jemuž předcházelo řízení vedené před Místní rolnickou komisí v Horních Dubenkách, Okresním úřadem v Jihlavě a Okresním soudem v Třešti. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31. 5. 2017, č. j. 24 C 33/2016-55, žalobu o nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Kraj Vysočina, ze dne 25. 4. 2016, sp. zn. SP17655/2014-520102, č. j. SPU 122846/2016/520100/Vilímková, tak, že žalobci bude vydána část pozemku parc. č. oddělená dle geometrického plánu č. 322-47/2016, potvrzeného Katastrálním úřadem pro V., Katastrálním pracovištěm J., dne 3. 3. 2016 pod č. j. PGP-278/2016-707 jako pozemek parc. č., orná půda o výměře 9458 m2, a část pozemku parc. č., oddělená dle geometrického plánu č. 322-47/2016, potvrzeného Katastrálním úřadem pro V., Katastrálním pracovištěm J., dne 3. 3. 2016 pod č. j. PGP-278/2016-707 jako pozemek parc. č., orná půda o výměře 14051 m2, vše v kat. území a obci H. D., zamítl, s tím, že geometrický plán č. 322-47/2016 vyhotovený společností Geodetales Chrudim s. r. o. je nedílnou součástí tohoto rozhodnutí (výrok I.); současně žalobci uložil povinnost nahradit účastníkovi řízení náklady ve výši 1.050,- Kč (výrok II.). Vzal za své mimo jiné skutkové zjištění správního orgánu, že předmětné pozemky vznikly z původních pozemků zapsaných v knihovní vložce č. 144 pozemkové knihy pro kat. území H. D., v níž je jako jejich původní vlastník zapsán „Hauptvereines Gustav Adolf Stiftung in Wien und Centralvorstandes in Leipzig“, a že na stát tyto pozemky přešly bez náhrady na základě rozhodnutí o výkupu žalobci ze dne 2. 6. 1949 podle § 1 odst. 3 zákona č. 46/1948 Sb. Vzhledem k tomu, že žalobce nedoložil nabývací titul prokazující, že předmětné zemědělské pozemky náležely do původního majetku registrované církve, která je mohla do vlastnictví nabýt intabulací [viz § 431 zákona č. 946/1811 Sb. z. s. (dále též jen „o. z. o.“)], avšak tvrdil, že je jejich držitelem již od roku 1918, aniž však specifikoval, od kdy přesně, za jakých okolností se držby chopil a zda k jejímu vzniku existoval řádný titul, provedl soud žalobcem předložené důkazy, a to jubilejním sborníkem Jeronýmovy jednoty 1918-1968 (str. 10 až 13), protokolem o pronájmu farních pozemků ze dne 8. 10. 1922 se seznamem pronajatých farních pozemků, přiznáním nájemců ze dne 2. 5. 1928, kteří měli pozemky v nájmu, dopisy ze dne 24. 2. 1934 a ze dne 15. 8. 1935, a konstatoval, že z těchto důkazů nelze dovodit počátek držby pozemků před datem 8. 10. 1922, a to ani „z dokumentu vztahujícího se k založení Jeronýmovy jednoty v roce 1918“, neboť žalobcem nebyla předložena listina o tom, který konkrétní majetek byl vložen do nově vzniklého spolku a zda to bylo vůbec učiněno. Na základě toho dovodil, že od 8. 10. 1922 do účinnosti zákona č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, tedy do 31. 12. 1950, nemohla uplynout 30letá mimořádná vydržecí doba, neboť pokud nedošlo k takovému mimořádnému vydržení do 1. 1. 1951, kdy zákon č. 141/1950 Sb. nabyl účinnosti, mohlo by k vydržení později dojít, jen pokud by tato držba splňovala požadavky kladené na tzv. oprávněnou držbu podle § 145 tohoto zákona, avšak na rozdíl od dřívějšího mimořádného vydržení se vyžadovalo prokázání právního titulu držby, byť i neplatného nebo putativního. Pokud držba dobíhala za účinnosti tohoto zákona, musela splňovat podmínky vydržení stanovené v jeho § 115 a násl. (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4173/2010). Soud prvního stupně uzavřel, že na tento jeho právní závěr nemohou mít vliv žalobcem předložené důkazy, které vypovídají jen o faktické držbě pozemků v době převzetí státem, avšak nebyla splněna podmínka vyplývající z § 9 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb., tj. prokázání, že nemovitosti náležely do původního majetku registrovaných církví a náboženských společností alespoň po část rozhodného období. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 7. 2. 2018, č. j. 1 Co 52/2017-95, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žalobci uložil povinnost zaplatit účastníkovi řízení náklady odvolacího řízení ve výši 2.617,30 Kč. Odvolací soud poté, co zrekapituloval tvrzení žalobce a co dokazování doplnil obsahem listin nacházejících se ve správním spis