28 Cdo 2488/99 – Nejvyšší soud

28 Cdo 2488/99 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Julie Muránské a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Milana Pokorného, CSc., o dovolání 1/ Obce M. zastoupené advokátem, a 2/ Tělovýchovné jednoty S. M.. zastoupené advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26.května 1999, sp.zn. 26 Co 627/98, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp.zn. 8 C 497/92 ( žalobkyně H. S., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1/ Obci M., a 2/ Tělovýchovné jednotě S. M., o uzavření dohody o vydání nemovitosti), takto: I. Dovolání dovolatelů se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : Žalobou ze dne 27. března 1992 se domáhala žalobkyně ( jako právní nástupkyně B. J. a A. S.), aby žalovaným bylo uloženo vydat ji nemovitosti v žalobě vedené a také uzavřít s ní dohodu o vydání těchto nemovitostí. Uváděla, že je oprávněnou osobou k jejich vydání, neboť nemovitosti přešly na stát od původních vlastníků, na které byl v letech 1954 až 1956 vyvíjen nátlak( byla jím vnucena kupní smlouva dne 20. listopadu 1956, na základě níž přešly do vlastnictví státu všechny objekty stojící na pozemcích i pozemky, protože ohledně nich musely být uzavřeny se státem nájemní smlouvy na dobu minimálně deseti let. Jde o nemovitosti, které jsou v obvodu obci M. V současné době je evidován jako vlastník Obecní úřad M. a nemovitost užívá i Tělovýchovná jednota S. M. Vůči oběma žalovaným žalobkyně učinila výzvu k vydání nemovitostí, ale bezvýsledně. Žalovaná obec i tělovýchovná jednota, navrhovaly žalobu zamítnout. Uvedly, že žalobkyně uplatnila nárok vůči Tělovýchovné jednotě S. na vydání staveb na pozemcích parc. č. 481, 482, 483, 485, nyní parc. č. 823, 826, 826, 827, 828, v M., které přešly na žalovanou obec na základě kupní smlouvy ze dne 20.11.1956. Žalovaná tělovýchovná jednota namítala, že v tomto případě není povinnou osobou. Obě žalované měly za to, že žalobkyně neprokázala ani tíseň, ani nápadné nevýhodné podmínky při uzavírání uvedené kupní smlouvy. Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze dne 13.listopadu 1997, č.j. 8 C 497/92-126, zamítl žalobu, že žalovaná Obec M. a Tělovýchovná jednota Sokol M. jsou povinny vydat žalobkyni pozemek parc.č. 485 (včetně objektů na něm stojících), pozemky parc.č. 823, a parc.č. 828, (včetně objektů na nich stojících), a pozemky parc.č. 825, 826, 827, zapsané na listě vlastnictví pro katastrální území M. a obec M. a uzavřít s ní dohodu o vydání těchto nemovitostí. Dále soud prvního stupně zamítl i návrh, aby žalované tělovýchovné jednotě bylo uloženo vyklidit pozemky parc. č. 825, 826, a 827 v katastrálním území M. Žalobkyni bylo uloženo zaplatit soudu znalečné částkou 7.471,-Kč a účastníkům nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Uvedený rozsudek byl usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 9.4.1997, sp.zn. 26 Co 153/96, zrušen a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Po doplnění dokazování v intencích zrušujícího usnesení odvolacího soudu soud prvního stupně dospěl opět k závěru, že žaloba není důvodná. Zjistil, že žalobkyně je oprávněnou osobou, že žalovaná Obec M. je osobou povinnou, která nemovitosti drží, zatím co žalovaná tělovýchovná jednota není povinnou osobou, protože uvedené nemovitosti má jen v dočasném užívání na základě hospodářské smlouvy z 1.4. 1986. Žalobkyně uplatnila výzvu vůči žalovaným i žalobu u soudu včas. Prokázala, že kupní smlouva z 20.11.1956 byla uzavřena v tísni, což soud spatřoval v tom, že po odchodu bratra žalobkyně v roce 1948 do zahraničí byla celá rodina perzekvována, byl na ni vyvíjen nátlak, aby objekt lázní v M. byl prodán. Žalobkyně však neprokázala prodej za nápadně nevýhodných podmínek. Soud totiž zjistil na základě znaleckého posudku, že cena převáděných nemovitostí činila v roce 1956 podle cenových předpisů 20.260,-Kč, přičemž cena v kupní smlouvě byla dohodnuta částkou 26.027,-Kč a žalobkyně neprokázala, že by tato kupní cena nebyla zaplacena. Soud prvního stupně se zabýval i námitkou žalobkyně, že byla kupní smlouva neplatná a že tedy k přechodu objektu na stát došlo bez právního důvodu. Byl však toho názoru, že předmět prodeje v kupní smlouvě byl sice označen obecně jako "říční lázně a veškeré jejich objekty", ale přesto byl sice dostatečně srozumitelně vyjádřen, a bylo z něho zřejmé, co bylo předmětem převodu. I za předpokladu, že by kupní smlouva z 20.11.1956 byla neplatná, žaloba žalobkyně by nebyla důvodná, protože vlastnictví nabyl stát-MNV v D. vydržením. Dále soud s poukazem na ustanovení § 10 odst.4 zákona č. 403/1990 Sb. a § 8 odst.1 a 3 zákona č. 87/1991 Sb. uvedl, že stavby, které zásadní přestavbou ztratily svůj stavebně-technický charakter, a pozemky, na nichž je umístěna stavba, která byla zřízena až po převzetí pozemku státem, se nevydávají. Ze znaleckého posudku znalce Ing. K. zjistil, že u stavební parcely č. 485 nastala změna, jež je kvantifikována 98,9 %, což je zásadní přestavbou, a na stavební parcele č. 823 byl původní objekt demolován, mobilní buňky, které tu byly osazeny nelze považovat za stavbu a neproběhlo také stavební řízení( objekty na stavebních parcelách č. 825, 826, 827 jsou novými stavbami. Za tohoto stavu nejsou splněny podmínky pro vydání nemovitostí podle zákona č. 403/1990 Sb. a zákona č. 87/1991 Sb. Dále soud zamítl i žalobu, pokud se jí domáhala žalobkyně uložením povinnosti Tělovýchovné jednotě M. vyklidit stavební parcely č. 825, 826, a 827 v katastrálním území M., protože neshledal důvody k uložení takové povinnosti podle ustanovení § 126 občanského zákoníku, pro nedostatek její aktívní legitimace, když žalobkyně není vlastnicí pozemku, jejíž vydání požaduje. O odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ z 13.11.1997, č.j. 8 C 497/92-126, rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem z 26.května 1999, sp.zn. 26 Ca 627/98. Změnil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavých výrocích a uložil žalované Obci M. a žalované Tělovýchovné jednotě S. M., že jsou povinny uzavřít se žalobkyní dohodu o vydání stavebních parcel č. 485, č. 823 a č. 828 zapsaných na listu vlastnictví č.1 pro katastrální území a obec M. u Katastrálního úřadu P.( v dalším rozsudek soudu prvního stupně v zamítavých výrocích potvrdil( uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice na nákladech řízení částku 5.063,25 Kč, a žalovaným uložil zaplatit společně a nerozdílně na tyto náklady částku 1.867,75 Kč, jakož i soudní poplatek z návrhu v částce 500,- Kč. Žádnému z účastníků řízení nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud pro přezkoumání napadeného rozsudku dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné. Uváděl, že lze souhlasit se závěry soudu prvního stupně, který dospěl k tomu, že žalobkyně je oprávněnou osobou, ale nelze plně souhlasit se závěry o tom, za jakých okolností nemovitosti, jichž se žalobkyně domáhá, přešly na stát a zda má žalobkyně nárok na uzavření dohody o jejich vydání. Zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně B. J. (teta žalobkyně) a A. S. (její matka) uzavřely 20.listopadu 1956 se státem, zastoupeným radou bývalého Místního národního výboru v D. kupní smlouvu, jejímž předmětem byly objekty říčních lázní na pozemcích parc. č. 684/3 a 684/4.Výpisem z vložky č.862 pozemkové knihy pro katastrální území D., bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně měli ve spoluvlastnictví pozemky parc. č. 684/2-role, a parc. č.684/3-koupaliště. Vlastnily však ještě stavební parcely se stavbami označenými v pozemkové knize jako dům čp. 135 na pozemku parc.č. 481, kantýnu na pozemku parc.č. 482, šatnu na pozemku parc. 483, skladiště na pozemku parc. č. 484 a šatnu na pozemku parc. č. 485. Objekty na těchto stavebních pozemcích však nebyly předmětem uzavírané kupní smlouvy a pokud je stát převzal, aniž byla uzavřena další kupní smlouva, pak se tak stalo bez právního důvodu. Na vydání těchto objektů je proto třeba použít ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb. Z převzatých objektů žádala žalobkyně o vydání objektu na pozemku parc. č. 485, který byl původně označen jako šatna ( o výměře 235 m2). Ze znaleckého posudku znalce Ing. K. je zřejmé, že původní stavba byla dřevěná a v ní byly kuželna, 26 kabin a byt správce. Objekt byl v roce 1989 demolován a přestavěn( přestavbou tu došlo ke změně stavebně technického charakteru objektu, přičemž znalec tuto změnu kvantifikoval na 98,9 %. Stejně tak v důsledku dostavby došlo ke změně i charakteru stavby ( kterou znalec určil 52,618%), postavené na pozemku parc. č. 828. Odvolací soud měl za to, že na vydání těchto objektů je třeba použit zákon č.87/1991 Sb., přičemž k jejich přechodu na stát došlo za podmínek uvedených v ustanovení § 6 odst.2 tohoto zákona. Pokud však žalobkyně poukazovala na to, že objekt na pozemku parc. č. 828 je součástí restaurace postavené na pozemku parc. č. 482, která jí již byla vydána, měl odvolací soud za to, že nynější objekt pozemku parc. č. 828 je samostatnou