28 Cdo 2620/2024 – Nejvyšší soud

28 Cdo 2620/2024-167 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce P. V., proti žalované SUOPELOS s.r.o., IČ 278 45 541, se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Tyršova 885/24, zastoupené JUDr. Petrem Grobelným, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Sokolská třída 936/21, o zaplacení 184.184 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 C 78/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. června 2024, č. j. 57 Co 92/2024-136, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 24. 1. 2024, č. j. 26 C 78/2023-44, uložil žalované zaplatit žalobci shora uvedenou částku s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Vyhověl tak žádání žalobce, jenž se po žalované domáhal řečené částky z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), za užívání pozemků v období od 9. 2. 2021 do 30. 9. 2022 ve vlastnictví jeho právní předchůdkyně bez právního důvodu skrze stavbu na jednom z nich vlastněnou žalovanou. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobce je výlučnou majitelkou pozemků parc. č. st. XY a parc č. XY v katastrálním území XY, obci XY, přičemž na pozemku parc. č. st. XY se nachází dům č. p. XY ve vlastnictví žalované. Druhý jmenovaný pozemek parc. č. XY tvoří zahradu zmíněného domu, k němuž se nelze dostat bez využití tohoto pozemku. Žalovaná se stala majitelkou domu příklepem v nedobrovolné dražbě. Pohledávku za ní spočívající v bezdůvodném obohacení za užívání pozemků ve vlastnictví jiného bez právního důvodu pak vlastnice pozemků postoupila žalobci příslušnou smlouvou, o čemž byla žalovaná informována dne 22. 11. 2022. Soud prvního stupně následně uzavřel, že žalovaná se užíváním pozemků skrze předmětný dům bezdůvodně obohacuje na úkor jejich vlastnice, pročež žalobu shledal důvodnou. Výši bezdůvodného obohacení stanovil na základě znaleckého posudku, jehož závěry nebyly ze strany žalované relevantně zpochybněny. 2. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 24. 6. 2024, č. j. 57 Co 92/2024-136, k odvolání žalované rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky i státu (výroky II a III). Krajský soud akceptoval jako správná skutková zjištění soudu okresního s upřesněním, že o postoupení pohledávky informovala žalovanou majitelka pozemků (právní předchůdkyně žalobce). Doplnil dokazování tak, že znalci uložil přidat k jeho posudku údaje o obvyklém nájemném pozemků se zohledněním jejich zastavěnosti, přičemž ze závěrů znalce Schwarze (obdobně jako soud prvého stupně) při stanovení výše bezdůvodného obohacení vyšel. Zopakoval, že neoprávněným užitím cizí hodnoty ve smyslu § 2991 o. z., je i užívání pozemku subjektem odlišným od jeho majitele bez patřičného právního titulu. Připomněl četnou judikaturu Nejvyššího soudu k nastíněné problematice a současně zdůraznil, že k bezdůvodnému obohacení vlastníka stavby na cizím pozemku dochází na úkor jeho majitele již ze samotného titulu vlastnického práva, přičemž uvedené platí i ve vztahu k pozemkům se zastavěným pozemkem funkčně souvisejícím, čímž odmítl námitky žalované o tom, že dotčený dům ani pozemky neužívá. Nárok neshledal uplatněným v rozporu s dobrými mravy a zároveň upozornil, že žalovaná byla se složitou právní situací obeznámena při nabývání domu. Naříkaný rozsudek nepokládal za nepřezkoumatelný ani překvapivý. Drobnou vadu ve vztahu ke koncentraci řízení nepovažoval za mající vliv na věcnou správnost rozhodnutí okresního soudu. Důkazy navrhované žalovanou v odvolacím řízení nepřipustil a nepřihlédl ani k námitce započtení vznesené až v řízení před krajským soudem, neboť byla spojena s nepřípustným uplatněním „novot“. Za neopodstatněnou pokládal též argumentaci žalované stran nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce. Z předestřených důvodů napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil. 3. Proti rozhodnutí krajského soudu podala dovolání a v rámci dovolací lhůty je doplnila žalovaná, spatřujíc jeho přípustnost ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v odklonu odvolacího soudu od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, respektive v potřebě vyřešenou právní otázku posoudit jinak. Zprvu namítá procesní nedostatky na straně odvolacího soudu, porušil-li svou povinnost podle § 118a odst. 3 o. s. ř. a nepřipustil-li v odvolacím řízení navržené důkazy. Opakuje výtky vyřčené již v odvolání stran absence koncentrace řízení před okresním soudem, jehož rozsudek označuje za překvapivý a nepřezkoumatelný. Dále namítá rozpor uplatňovaného práva s dobrými mravy s poukazem na konkrétní okolnosti případu, jakož i vztahy zainteresovaných subjektů. V souvislosti s nimi zpochybňuje rovněž pravost postoupení pohledávky, z čehož dovozuje nedostatek aktivní věcné legitimace žalobce. Nesouhlasí s výší ani s rozsahem bezdůvodného obohacení. Zdůrazňuje, že žalobce je nemůže žádat za užívání vedlejšího pozemku, který není dotčenou stavbou v jejím vlastnictví zastavěn, a pakliže ano, pouze za tu část, jež je k přístupu k nemovitosti nezbytně zapotřebí. Připomíná, že pozemek parc. č. XY neužívá, ani o jeho užívání zájem nemá. Ve vztahu k samotné výši bezdůvodného obohacení opakuje svůj nesouhlas s v řízení aplikovaným znaleckým posudkem a s poukazem na konkrétní judikaturu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 263/99, sp. zn. 30 Cdo 5252/2007, sp. zn. 28 Cdo 4184/2018 a sp. zn. 28 Cdo 3465/2018) prosazuje, že výše bezdůvodného obohacení nemá odrážet potenciální výdělek majitele pozemku, nýbrž to, co by jako nájemce pozemku vlastník stavby na něm zaplatil. S ohledem na vylíčené navrhuje zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu, jakož i předcházejícího rozhodnutí okresního soudu a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Současně žádá odklad vykonatelnosti a právní moci napadeného rozsudku. 4. Žalobce se k dovolání nevyjádřil. 5. Při rozhodování o dovolání bylo postupováno podle občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů. 6. Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou dle § 241 odst. 1 o. s. ř., zabýval jeho přípustností. 7. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 8. Dovolání žalované přípustné není. 9. Dle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je protiprávním užitím cizí hodnoty ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. i stav, při němž vlastník budovy postavené na cizím pozemku tento užívá bez patřičného právního titulu. K bezdůvodnému obohacení vlastníka stavby na úkor majitele pozemku přitom dochází již ze samotného titulu vlastnického práva, které zakládá jeho oprávnění stavbu na cizím pozemku užívat, a to bez ohledu na způsob, jakým své vlastnické právo realizuje (srov. namátkou rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 33 Odo 1405/2005, či jeho usnesení ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5808/2017, a ze dne 9. 8. 2023, sp. zn. 28 Cdo 1688/2023, k aplikovatelnosti závěrů judikatury vztahující se k předchozí právní úpravě i v režimu aktuálně platného a účinného občanského zákoníku viz namátkou usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1836/2017). Poněvadž uživatel pozemku v takových případech není schopen získaný profit vrátit, odpovídá výše bezdůvodného obohacení obvyklému nájemnému za užívání obdobných pozemků v místě a čase (viz kupříkladu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2830/2015, či jeho rozsudek ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. 28 Cdo 214/2022). Uvedeným tezím se závěry odvolacího soudu vzdor mínění dovolatelky nikterak nepříčí, vyšel-li soud při stanovení výše bezdůvodného obohacení ze znaleckého posudku doplněného v intencích judikatorních požadavků a reflektujícího konkrétní specifika řešeného případu – zejména zastavěnost dotčeného pozemku, jakož i nedostatek komparativního materiálu. V jeho posouzení tak nelze shledat rozpor ani s dovolatelkou jmenovanými rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2001, sp. zn. 25 Cdo 263/99, a ze dne 23. 6. 2009, sp. zn. 30 Cdo 5252/2007, či usnesením téhož soudu ze dne 3. 5. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3465/2018, neboť odvolací soud v souladu s nimi zjišťoval právě částku,