28 Cdo 2940/2024 – Nejvyšší soud

28 Cdo 2940/2024-720 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci žalobců a) Z. B., b) J. U., c) M. U., d) M. U., e) V. U., a f) V. G.. všech zastoupených Mgr. Martinem Mládkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Ostrovní 2064/5, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČO 01312774, zastoupené doc. JUDr. Janem Brodcem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Rubešova 162/8, za vedlejšího účastenství na straně žalované I. F. H., o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 15 C 145/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. června 2024, č. j. 21 Co 209/2024-685, ve znění opravného usnesení ze dne 8. července 2024, č. j. 21 Co 209/2024-691, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná a vedlejší účastnice vystupující na její straně jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalobcům rovným dílem na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 14 883 Kč k rukám advokáta Mgr. Martina Mládka do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): 1. Krajský soud v Hradci Králové (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 26. 6. 2024, č. j. 21 Co 209/2024-685, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 8. 7. 2024, č. j. 21 Co 209/2024-691, vyjma nenapadeného výroku I., potvrdil rozsudek Okresního soudu v Trutnově (dále „soud prvního stupně“) ze dne 21. 3. 2024, č. j. 15 C 145/2023-639, jímž byl nahrazen projev vůle žalované směřující k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY, parc. č. XY, vymezený geometrickým plánem č. 1266-186/2023, parc. č. XY, parc. č. XY, vymezený geometrickým plánem č. 1273-225/2023, parc. č. XY a parc. č. XY, vše v k. ú. XY, na žalobce a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok I rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky II a III rozsudku odvolacího soudu). 2. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná. Předestřela otázku vhodnosti převodu pozemků parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY, vymezený geometrickým plánem č. 1266-186/2023, a parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY, vymezený geometrickým plánem č. 1273-225/2023, a parc. č. XY v k. ú. XY na žalobce. Měla za to, že se odvolací soud při řešení nastolené otázky odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu. Odkazovala přitom na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 592/2013, a ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1339/2021. 3. Žalobci navrhli, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl. 4. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“. 5. Judikaturou dovozeným závěrem, že při liknavém či diskriminujícím postupu žalované se mohou oprávněné osoby domáhat také převodu konkrétních náhradních pozemků bez předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky (srov. rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015), nebyly pak popřeny závěry dosavadní judikatury dovolacího soudu, která jako podmínku pro vyhovění žalobě na uložení povinnosti bezúplatně převést náhradní zemědělský pozemek oprávněné osobě požaduje, aby šlo o pozemek k převodu „vhodný“ (tedy pozemek, jenž by byl – nebýt liknavého postupu Pozemkového fondu ČR, resp. žalované – do veřejné nabídky takto zařaditelný; k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4876/2008, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3304/2014, a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4400/2015). Ani oprávněná osoba se tudíž nemůže neomezeně domáhat převodu jakéhokoliv zemědělského pozemku z vlastnictví státu (ve správě Státního pozemkového úřadu) a zejména jí takto nelze přiřknout pozemky, jejichž převodu brání jiné právní předpisy či nedostatek vhodnosti jejich zařazení do veřejné nabídky podle zákona o půdě (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2857/2018). 6. V rozhodovací praxi Nejvyššího soudu pak byla dovozena rovněž další kritéria „vhodnosti“ pozemku, a to např., zdali nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1568/2011), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 592/2013), nebo zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2462/2014). Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2518/2006, ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2174/2010, ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2016/2010, ze dne 15. 6. 2022, sp. zn. 28 Cdo 1360/2022, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. 28 Cdo 3063/2012, ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3863/2012, nebo ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1649/2014) pak může být překážkou vydání pozemků též jejich funkční souvislost se stavbou, tedy skutečnost, že pozemky tvoří s objekty výstavby jeden funkční celek. Uvedená hlediska je přitom vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého pozemku jest posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 220/2005). 7. Při komparaci veřejného zájmu na zachování dosavadních vlastnických vztahů a zájmů oprávněných osob na náhradní uspokojení restitučního nároku jest pak vždy též hodnotit, zda restituční nárok – v případě kolize se zájmem na zachování veřejného vlastnictví – nebude lépe uspokojit vydáním jiného náhradního pozemku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2891/2021). 8. Odvolací soud se výše citované judikatuře, na níž není důvodu čehokoliv měnit, nikterak nezpronevěřil. 9. Samotná okolnost, že pozemky parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY jsou situovány v zóně II až IV chráněné krajinné oblasti, nikterak nevylučuje vhodnost jejich převodu na oprávněné osoby (viz § 6 odst. 1 písm. f/ zákona č. 503/2012 Sb.. o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů); srov. k tomu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2023, sp. zn. 28 Cdo 2282/2023, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2022, sp. zn. 28 Cdo 1562/2022, či ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3320/2022. Předmětné pozemky mají navíc charakter trvalého travního porostu, a lze je tak nepochybně zemědělsky využít. 10. Skutečnost, že se pozemky parc. č. XY, vymezený geometrickým plánem č. 1266-186/2023, a parc. č. XY v k. ú. XY a pozemek parc. č. XY v k. ú. XY nacházejí v zastavitelném území obce pak sama o sobě rovněž nevylučuje jejich převoditelnost na oprávněné osoby. Situování pozemků – dle platných územních plánů – v zastavitelné ploše, nejsou-li zde plánovány veřejně prospěšné stavby nebo stavby dopravní infrastruktury (§ 6 odst. 1 písm. b/ zákona č. 503/2012 Sb.) či jiné stavby nebo opatření, na nichž by veřejný zájem (na zachování státního vlastnictví) převyšoval zájem oprávněné osoby na náhradním uspokojení restitučního nároku, totiž překážku jejich převoditelnosti na oprávněné osoby nezakládá (srov.k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2024, sp. zn. 28 Cdo 795/2024). Sluší se však připomenout, že určení označených náhradních pozemků územně plánovací dokumentací k zastavění bude mít nepochybně odraz v jejich ocenění jako pozemků stavebních (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 285