28 Cdo 3010/2011 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3010/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 9. 2012 Spisová značka:28 Cdo 3010/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.3010.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bezdůvodné obohacení Ochrana vlastnictví Ochrana životního prostředí Technické normy Dotčené předpisy:čl. 11 odst. 4 předpisu č. 2/1993Sb. § 128 odst. 2 obč. zák. § 451 odst. 1 obč. zák. § 31 odst. 2 písm. d) předpisu č. 246/2001Sb. § 17 odst. 1 písm. a) předpisu č. 133/1985Sb. § 17 odst. 5 předpisu č. 133/1985Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:8. 10. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3010/2011 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského, v právní věci žalobkyně J&M PAVLÁT, spol. s r. o., IČ 43833284, se sídlem v Táboře, Všechov 2, p. Dražice, zastoupená JUDr. Alešem Janů, advokátem se sídlem v Táboře, Čelkovická 445, proti žalovaným 1) J. Č. a 2) M. Č., oběma bytem v T., zastoupeným JUDr. Josefem Dvořákem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 31, o vydání bezdůvodného obohacení, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 7 C 159/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 12. 2010, č. j. 15 Co 756/2010-199, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í :A. Předchozí průběh řízení Žalobkyně se žalobou podanou dne 21. 3. 2006 po žalovaných domáhala zaplacení částky ve výši 286.590,- Kč s příslušenstvím. Dne 6. 3. 2008 pak žalobu změnila tak, že ji rozšířila na celkovou částku ve výši 496.625,- Kč s příslušenstvím (změna žaloby byla připuštěna usnesením Okresního soudu v Táboře ze dne 31. 3. 2008, č. j. 7 C 159/2006-67). Žalobkyně uvedla, že vlastnila pozemky o celkové výměře 5410 m2 (celkem jde o 12 samostatných pozemků nebo jejich dílů), a to do 7. 9. 2007, kdy je převedla na nového vlastníka. Konkrétně se jednalo o pozemek o velikosti 200 m2 zastavěný stavbou čerpací stanice; dále o pozemky parc., jako pozemky zastavěné komunikacemi; to vše vedené ve zjednodušené evidenci nemovitostí pro katastrální území K., okres T. (dále jen „předmětné pozemky“). Žalobkyně uvedla, že předmětné pozemky jsou součástí areálu letiště V. a jako takové tvoří jeden funkční celek. Dále uvedla, že předmětné pozemky jsou z velké části zastavěny stavbami ve vlastnictví žalovaných, zejména se jedná o objekt restaurace, čerpací stanice a komunikace. Z uvedeného důvodu namítala, že žalovaní předmětné pozemky užívali bez právního důvodu. V této souvislosti uvedla, že užívání pozemků žalovanými je třeba spatřovat nejen v zastavění pozemků nemovitostmi ve vlastnictví žalovaných, ale i v užívání pozemků přilehlých, když se na těchto pozemcích nacházejí rozvody sítí (kanalizace, svod dešťové vody, přípojka elektrické energie a vodovodní přípojka), prostřednictvím kterých je do budov ve vlastnictví žalovaných dodávaná energie a odváděny odpady. Dále žalobkyně uvedla, že z důvodu provozu čerpací stanice ve vlastnictví žalovaných jsou přilehlé pozemky rovněž zatíženy ochranným pásmem (ve smyslu protipožárních a stavebních předpisů), což žalobkyni znemožňuje tyto pozemky hospodářsky využít. Na základě takto pojatého rozsahu užívání pak žalobkyně uzavřela, že na straně žalovaných vzniklo bezdůvodné obohacení, které podle znaleckého posudku Ing. K. činilo 392,589 Kč denně a za období od 21. 3. 2004 do 7. 9. 2007 tak představovalo celkovou částku 496.625,- Kč. Žalovaní namítli, že se s žalobkyní snažili ohledně předmětných pozemků uzavřít nájemní smlouvu, ale neshodli se ani na rozsahu jejich užívání ze strany žalovaných. Proto žalovaní v řízení navrhovali zpracování geometrického plánu nebo dohodu účastníků o místě, sporná však byla i výše obvyklého nájemného za jednotlivé pozemky. Dále žalovaní namítli, že žalobkyně nabyla předmětné pozemky koupí, a proto si musela být vědoma poměrů na místě. Uvedli, že sporné pozemky jsou z větší části stále ještě vedeny jako zemědělský půdní fond a nelze je tedy zastavět ani jinak hospodářsky využívat. Z uvedeného důvodu rovněž odmítli, že by předmětné pozemky tvořily funkční celek. Konečně označili za sporný i tvrzený rozsah užívání předmětných pozemků. Namítli, že samotná skutečnost zasíťování pozemků ve vlastnictví žalobkyně neprokazuje užívání z jejich strany a že užíváním nelze rozumět ani to, že žalovaní zarostlé přilehlé pozemky občas posekají, když taková činnost pro žalované znamená pouze estetický užitek. Rovněž namítli, že omezení vlastnictví žalobkyně ochranným pásmem řeší jiný právní institut a nikoliv odpovědnost žalovaných z titulu bezdůvodného obohacení. V průběhu řízení žalovaní žalobkyni uhradili dobrovolně částku ve výši 58.882,73 Kč a z toho důvodu vzala žalobkyně v tomto rozsahu (tj. co do součtu částky 38.176,- Kč a k ní příslušejícího úroku z prodlení za období od 22. 3. 2006 do 24. 11. 2009) žalobu zpět. Okresní soud v Táboře jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 9. 8. 2010, č. j. 7 C 159/2006-159, proto ve výroku III. zastavil řízení v části, v níž žalobkyně po žalovaných požadovala zaplacení částky ve výši 38.176,- Kč s příslušenstvím. Rozhodnutí soudu prvního stupně Soud prvního stupně dále rozsudkem ze dne 9. 8. 2010, č. j. 7 C 159/2006-159, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 17.519,- Kč s příslušenstvím (výrok I.), a ve zbytku, tj. v části, v níž žalobkyně po žalovaných požadovala zaplacení částky ve výši 440.930,- Kč s příslušenstvím, žalobu zamítl (výrok II.). V odůvodnění svého rozhodnutí vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že žalobkyně byla od roku 1993, eventuálně následně od roku 1998 vlastníkem rozsáhlého souboru pozemků, které jsou až dosud převážně vedeny v pozemkovém katastru jako pozemky ve zjednodušené evidenci. Podle údajů zapsaných v katastru nemovitostí je většina těchto pozemků bonitována, tudíž jde stále o zemědělský půdní fond. V minulosti v roce 1987 bylo v daném místě vyprojektováno „Základní letiště pro LP – T. – V..“ Letiště bylo také podle tohoto projektu vybudováno, a následně byla provedena i jeho kolaudace, což jinými slovy znamená, že šlo skutečně o funkční celek, jak jej nyní definují příslušné předpisy (prováděcí vyhláška k zákonu o oceňování majetku). Soud prvního stupně však dospěl k závěru, že v rozhodném období, tj. od 21. 3. 2004 do 7. 9. 2007, již nešlo o areál letiště, ale o samostatně a různě užívané nemovitosti, když např. bývalý hangár se stal skladem, administrativní budova se stala restaurací. Původním účelům přitom slouží po drobných úpravách pouze čerpací stanice spolu s požární nádrží. Dále uvedl, že ke všem stavbám vedou komunikace a stavby jsou napojeny na inženýrské sítě. Soud prvního stupně dále dospěl k závěru, že vlastnictví nemovitostí v tomto areálu je rozdrobeno mezi více vlastníků. Navíc byl celý areál v rozhodném období veřejně přístupný, neboť plotová brána směrem ke V. byla v nezjištěné době odstraněna a druhá „letecká“ brána byla zrezivělá. Z výše uvedených důvodů se soud prvního stupně zabýval rozsahem užívání jednotlivých pozemků, jež žalobkyně označila ve svém návrhu. Určení rozsahu pozemků užívaných žalovanými (k výroku I. soudu prvního stupně) Soud prvního stupně po provedeném dokazování (zejména na základě grafických podkladů znaleckých posudků a místního ohledání) zjistil, že žalovaní nejméně po celé rozhodné období, tj. od 21. 3. 2004 do 7. 9. 2007, užívali pozemky, na nichž se nachází část stavby čerpací stanice ve vlastnictví žalovaných s tím, že celková výměra těchto pozemků činí 152 m2. Soud prvního stupně uvedl, že jde ve skutečnosti o pozemky pouze graficky oddělené z pozemku, mezi nimiž a kolem nichž je další prostor, který musí být žalovanými užíván v souvislosti s obsluhou a údržbou této stavby, takže by šlo o součást pozemku. Soud prvního stupně rovněž uvedl, že do pozemku navíc zasahuje i část požární nádrže, která se nachází na dalším pozemku. Přestože jde pouze o poměrně malý růžek a požární nádrž samotná zůstává vlastnicky „bezprizorní,“ neboť není součástí kupní smlouvy žalovaných s prodávajícím Air Special, a. s., dospěl soud prvního stupně k závěru, že funkčně musí být součástí čerpací stanice PHM, kterou provozují žalovaní. V této souvislosti soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaní z pozemků ve vlastnictví žalobce po celé rozhodné období užívali pozemky nejméně ve výměře 200 m2, v důsledku čehož také korigoval závěry znaleckého posudku Bohemian Appraisal, a. s. Soud prvního stupně připomněl, že skutečný rozsah užívání je v tomto sporu otáz