28 Cdo 304/2007 — Nejvyšší soud

28 Cdo 304/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:6. 3. 2007 Spisová značka:28 Cdo 304/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.304.2007.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 304/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., ve věci žalobce J. P., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným 1. B. M., a 2. A. M., zastoupeným advokátkou, o vyklizení části nemovitosti, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 4 C 179/2005, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. září 2006, č.j. 31 Co 271/2006-79, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud Praha - západ (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 16. 11. 2005, č.j. 4 C 179/2005-59, uložil žalovaným povinnost vyklidit „3 místnosti o velikosti 12 m2; 14,4 m2; 12 m2 a příslušenství, v přízemí budovy č.p. 9 v H., se vstupem prvním zprava do budovy při čelním pohledu na budovu“ (dále jen „předmětné prostory“), a vyklizené je předat žalobci do 15 dnů od zajištění náhradního bytu, a rozhodl o nákladech řízení. K odvolání žalovaných Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 19. 9. 2006, č.j. 31 Co 271/2006-79, napadený rozsudek potvrdil, a rozhodl             o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud posoudil dokazování před soudem prvního stupně jako dostatečné, ztotožnil se se skutkovým závěrem soudu prvního stupně, že žalobce je vlastníkem domu č.p. 9 v H., a to na základě kupní smlouvy ze dne 31. 1. 2005, jejíž právní účinky nastaly vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí ke dni 9. 2. 2005, a že předmětné prostory užívané žalovanými k bydlení jsou bytem nacházejícím se v původní obytné části zemědělské usedlosti (k níž se dochovalo toliko kolaudační rozhodnutí Obecního úřadu v H. ze dne 27. 5. 1926, podle něhož nebylo shledáno závad na adaptovaných hospodářských budovách a bylo povoleno jejich užívání) a jako byt byly užívány „od nepaměti“ již původními vlastníky této usedlosti (prokázáno zprávou společnosti A., a. s., ze dne 8. 11. 2005). Dále vzal odvolací soud shodně se soudem prvního stupně za prokázané, že žalovaná a její zemřelý manžel A. M. byli členy JZD R. z. v H. (dále jen „JZD“), že předmětné prostory byly rozhodnutím představenstva JZD ze dne 5. 4. 1968 přiděleny A. M. a že mezi JZD a 1. žalovanou, která byt užívá se svým synem –  2. žalovaným - byla uzavřena nedatovaná dohoda o užívání podnikového bytu. Odvolací soud dospěl rovněž ke shodnému právnímu závěru, když uzavřel, že žalobci svědčí právo na ochranu vlastnického práva dle § 126 občanského zákoníku, neboť žalovaní užívají předmětný byt bez právního důvodu. Předpokladem pro uzavření dohody o odevzdání a převzetí bytu a současně vznik práva osobního užívání bytu podle § 154 občanského zákoníku ve znění před novelou zákonem č. 509/1991 Sb. je rozhodnutí příslušného orgánu o přidělení bytu. Takovýmto příslušným orgánem je podle § 18 zákona č. 41/1964 Sb. místní národní výbor. Jednotné zemědělské družstvo je podle § 25 odst. 2 cit. zákona zmocněno toliko k přidělování bytů z bytové výstavby jednotných zemědělských družstev. Odvolací soud tedy ve shodě se soudem prvního stupně vyslovil závěr, že orgánem příslušným k vydání rozhodnutí o přidělení předmětného bytu byl pouze místní národní výbor, nikoli JZD, v důsledku čehož je dohoda uzavřená mezi JZD a 1. žalovanou neplatná ve smyslu § 39 občanského zákoníku. Odvolací soud se dále ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že žalovaným přísluší s ohledem na ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku bytová náhrada ve formě náhradního bytu, neboť v bytě dlouhodobě bydlí v přesvědčení, že jim svědčí platný titul k bydlení a nedostatky tohoto titulu nezpůsobili.   Rozsudek odvolacího soudu napadli žalovaní dovoláním, jehož přípustnost dovozují z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) bez toho, že by výslovně označili dovolací důvody. Z obsahu dovolání pak lze usoudit na uplatnění dovolacích důvodů podle § 241a odst. 2 písm. a) i písm. b) a          § 241a odst. 3 o.s.ř. Zásadní právní význam dovolatelé přisuzují otázce, zda byty v zemědělské usedlosti, která je ve vlastnictví či užívání družstva dle vládního nařízení č. 50/1955 Sb., podléhají působnosti zákona č. 41/1964 Sb., zda lze při rozhodování o přidělování takovýchto bytů vycházet pouze z obecné úpravy podle občanského zákoníku a zákona č. 41/1964 Sb., a také otázce, zda smyslem ustanovení § 25 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. není právě ochrana uživatelů takovýchto specifických bytů, když v jeho textu není obsažena „jednoznačná podmínka platnosti právního vztahu“. Naplnění dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení pak shledávají v tom, že se odvolací soud s výše uvedenými otázkami nevypořádal. Dovolatelé vyslovují nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, potažmo i soudu prvního stupně, že národní výbor nevydal žádné rozhodnutí o přidělení bytu, neboť tato skutečnost nebyla dle jejich názoru v řízení prokázána. Na základě toho, že taková listina nebyla předložena a že ji žalovaní nemají k dispozici, nelze dojít k závěru, že nebyla vůbec vydána a ani oznámení JZD o přidělení uvolněných bytů ze dne 5. 4. 1968, zpráva společnosti A., a. s., právního nástupce JZD nebo zpráva Obecního úřadu H., které jsou obsahem spisu, nevylučují její existenci. V této souvislosti dovolatelé odkazují na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1400/2004, a vyslovují názor, že bylo-li v rozhodné době vydání rozhodnutí o přidělení bytu zákonným předpokladem pro uzavření smlouvy o odevzdání a převzetí bytu (jež mohla být uzavřena i konkludentně), bylo takovéto rozhodnutí nepochybně vydáno, neboť v opačném případě by jistě bylo žalovaným užívání bytu znemožněno ze strany příslušných kontrolních orgánů. Dovolatelé dále, rovněž s odkazem na shora uvedený rozsudek Nejvyššího soudu, předkládají dovolacímu soudu k posouzení, zda nebylo řízení postiženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť jsou toho názoru, že důkazní břemeno ohledně vydání příslušného rozhodnutí měl nést žalobce, nikoliv žalovaní, jak tomu bylo v řízení před soudy obou stupňů. Dovolatelé navrhují, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí, neboť jeho neprodleným výkonem by žalovaným mohla být způsobena neodčinitelná újma, a poté zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a současně i rozsudek soudu prvního stupně, který je postižen stejnou vadou nesprávného právního posouzení, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobce se k dovolání nevyjádřil. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.). Následně se Nejvyšší soud zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů. Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu je upravena ustanoveními § 237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř. Podle § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. není dovolání v dané věci přípustné proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci. Podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam  (§ 237 odst. 3 o.s.ř.) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Z toho, že přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, j