28 Cdo 3193/2010 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3193/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 3. 2011 Spisová značka:28 Cdo 3193/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.3193.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Notář Odpovědnost státu za škodu Dotčené předpisy:čl. 9 předpisu č. 143/1968Sb. čl. 7 odst. 1 předpisu č. 143/1968Sb. § 6 odst. 3 předpisu č. 95/1963Sb. § 1 předpisu č. 171/1968Sb. § 1 odst. 1 bod 7 předpisu č. 2/1969Sb. ve znění od 21.04.1988 do 31.12.1989 § 1 odst. 1 předpisu č. 207/1968Sb. ve znění od 20.04.1988 do 29.03.1990 čl. 3 odst. 4 předpisu č. 541/1992Sb. § 5 odst. 1 předpisu č. 95/1963Sb. ve znění do 31.03.1983 § 1 odst. 1 předpisu č. 36/1964Sb. ve znění od 01.01.1970 do 31.08.1991 § 3 odst. 2 písm. a) bod 9 předpisu č. 30/1970Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 4. 2011 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 20.06.2011 -IV.ÚS 1815/11 I.ÚS 1739/18JUDr. Vlasta Formánková JUDr. David Uhlířodmítnuto odmítnuto26.09.2011 29.5.2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3193/2010 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského, a Mgr. Petra Krause, v právní věci žalobkyně B. D., zastoupené JUDr. Pavlem Navrátilem, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Na Hradbách 2/120, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody ve výši 389.287,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 C 53/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 1. 2009, č. j. 8 Co 415/2008-943, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : A. Předchozí průběh řízení Žalobkyně se žalobou podanou dne 8. 1. 1992 a doplněnou dne 3. 12. 2002 domáhala po žalované náhrady škody ve výši 389.287,- Kč. V odůvodnění své žaloby uvedla, že jí vznikla škoda nesprávným úředním postupem, a to v řízeních vedených u Štátneho notárstva v Topoľčanoch pod spisovou značkou R I 315/77 a R I 413/79, dále v řízení vedeném u Státního notářství v Ostravě pod sp. zn. D 1822/83 a sp. zn. D 435/81. Ve vztahu k řízení sp. zn. R I 315/87 a R I 413/79 uvedla, že Štátne notárstvo v Topoľčanoch nezaregistrovalo darovací smlouvu uzavřenou dne 20. 5. 1977 mezi rodiči žalobkyně jako dárci a žalobkyní jako obdarovanou, ačkoliv k tomu nebyly zákonem stanovené důvody, neboť návrh na registraci této smlouvy byl vzat zpět JUDr. Kákošem, který nebyl pro takový úkon zmocněn. Neprovedením registrace pak vznikla žalobkyni škoda, neboť se nestala vlastnicí předmětných nemovitostí. Ve vztahu k řízení vedeném u Státního notářství v Ostravě pod sp. zn. D 435/81 uvedla, že dědické řízení bylo přerušeno a ke dni podání žaloby nebylo doposud ukončeno, ačkoliv veškeré zákonem stanovené předpoklady pro ukončení dědického řízení dle názoru žalobkyně byly splněny. Ve vztahu k řízení pod sp. zn. D 1822/83 uvedla, že toto nebylo do 29. 11. 2002 skončeno a že se v rozporu se zákonem nestala jeho účastnicí a nemohla tak podat opravné prostředky proti rozhodnutí o dědictví, v čemž spatřovala nesprávný úřední postup. Z tohoto důvodů žalobkyně pokládala všechna rozhodnutí vydaná v dědických řízeních za nesprávná, protiprávní a nezákonná, stejně jako rozhodnutí okresních a krajských soudů vydaná v souvislosti s přezkumem dědického řízení. Za nesprávná a nezákonná rovněž označila i další rozhodnutí okresních, krajských i Nejvyššího soudu, která se týkala následného vymáhání náhrady škody vůči Ministerstvu spravedlnosti Slovenské republiky. Okresní soud v Ostravě jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 17. 3. 2008, č. j. 31 C 53/2006-822, žalobu v plném rozsahu zamítl. Z provedených důkazů zjistil, že mezi žalobkyní jako obdarovanou a jejími rodiči jako dárci byla dne 20. 5. 1977 uzavřena darovací smlouva, jejímž předmětem byl dům č. p. 68 a přilehlé nemovitosti v obci Z., okres B. n. B. Dne 8. 9. 1977 zemřel otec žalobkyně, přičemž uvedená darovací smlouva byla předložena k registraci Štátnemu notárstvu v Topoľčanoch dne 15. 8. 1979 a registrace smlouvy byla rozhodnutím ze dne 21. 9. 1979, č. j. R I 413/89-11, odmítnuta. Dále soud prvního stupně zjistil, že dne 22. 1. 1981 zemřela matka žalobkyně a dědické řízení po zůstavitelce vedené u Státního notářství v Ostravě pod sp. zn. D 435/81 bylo pravomocně skončeno rozhodnutím ze dne 3. 10. 1990, které nabylo právní moci dne 30. 5. 1991. Dědické řízení po otci žalobkyně vedené původně u Štátneho notárstva v Topoľčanoch pod sp. zn. D 1166/77 bylo přikázáno k vyřízení Státnímu notářství v Ostravě, kde bylo vedeno pod sp. zn. D 1822/83, a toto řízení bylo pravomocně ukončeno rozhodnutím ze dne 17. 10. 1986, které nabylo právní moci dne 6. 7. 1987. Po právní stránce pak soud prvního stupně dospěl k závěru, že ve vztahu ke škodě, která měla vzniknout nesprávným úředním postupem státního notářství v Topoľčanoch, není žalovaná pasivně věcně legitimována s ohledem na § 25 zákona č. 58/1969 Sb. Ve vztahu k dědickým řízením, která probíhala u Státního notářství v Ostravě, soud prvního stupně dospěl k závěru, že obě vycházela ze skutkového zjištění o odmítnutí registrace rozhodnutím Štátneho notárstva v Topoľčanoch ze dne 21. 9. 1979, sp. zn. R I 413/79. V těchto dědických řízeních tudíž notáři vycházeli ze stavu, kdy nebylo možno přihlédnout k žalobkyní tvrzenému nabytí vlastnického práva k nemovitostem. Pokud jde o námitku žalobkyně, že notáři v dědických řízeních nepostupovali procesně správně a nesprávně též aplikovali hmotné právo, soud prvního stupně uvedl, že napadená rozhodnutí byla podrobena soudnímu přezkumu, přičemž v žádném z těchto soudních řízení nebyla vyslovena nezákonnost postupu nebo věcná nesprávnost vydaných rozhodnutí. S ohledem na výše uvedené závěry pak soud prvního stupně uzavřel, že žaloba není důvodná. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 12. 1. 2009, č. j. 8 Co 415/2008-943, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí vyšel ze skutkových zjištění, která učinil soud prvního stupně, a rovněž se ztotožnil s právními závěry ohledně důvodnosti žaloby. V této souvislosti odvolací soud rovněž uvedl, že ČR není nástupcem bývalé ČSSR, a tudíž na ní nepřechází závazky ani ve smyslu zákona č. 58/1969 Sb. B. Dovolání a vyjádření k němuProti rozhodnutí odvolacího soudu podala dne 9. 4. 2009 žalobkyně dovolání, v němž namítala, že pokud by notáři Štátneho notárstva v Topoľčanoch postupovali v souladu se zákonnými předpisy, nedošlo by k odmítnutí registrace darovací smlouvy ze dne 20. 5. 1977, čímž by bylo nepochybně založeno i její vlastnické právo k předmětné nemovitosti. Ve vztahu k dědickým řízením vedeným před Státním notářstvím v Ostravě namítala, že byla zkrácena na svých základních právech tím, že jí nebylo umožněno být účastnicí řízení. V tomto směru uvedla, že po dobu 30 let jí je v konečném důsledku odepřeno právo na přístup k soudu, u něhož by mohla prokázat svá tvrzení. K uvedenému dovolání žalobkyně se připojil dne 12. 4. 2010 její právní zástupce podáním nazvaným „připojení se k dovolání žalobkyně a jeho doplnění.“ V rámci tohoto podání odkázal na právní argumentaci obsaženou v dovolání žalobkyně a současně namítal, že soudy opřely svůj závěr o nedostatku pasivní věcné legitimace pouze o ustanovení § 25 zákona č. 58/1969 Sb., aniž by blíže rozvedly, z jakých důvodů mají za to, že Štátne notárstvo v Topoľčanoch nebylo státním orgánem ČSSR, což je základním předpokladem pro přenesení odpovědnosti za způsobenou škodu na jednotlivé republiky. Dále namítal, že dědická řízení vykazovala známky procesních pochybení, na něž žalobkyně opakovaně poukazovala písemných podáních ze dne 14. 3. 2009 a 6. 4. 2009. Žalovaná se k podanému dovolání nevyjádřila.C. Přípustnost Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou, řádně zastoupenou a splňuje formální obsahové znaky předepsané § 241a odst. 1 o. s. ř. Dále se dovolací soud zabýval přípustností dovolání. Protože odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v dovoláním napadené věci, může být pří­pustnost dovolání založena jen za podmínky upravené v § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tj. pokud dovolací soud, za použití hledisek příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí je zásadního právního významu. Ten je podle § 237 odst. 3 o. s. ř. dán zejména tehdy, jestliže napadené rozhodnutí řeší právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu ještě nebyla řešena, která je odvolacími