28 Cdo 3284/2024 – Nejvyšší soud

28 Cdo 3284/2024-377 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně AGENTURA PRO REVITALIZACI A SPRÁVU PODNIKŮ – ARES, v.o.s., IČ 263 30 351, se sídlem v Karlových Varech, Jáchymovská 41/73, insolvenční správkyně dlužníka BOOM TISK, spol. s r. o., IČ 616 79 488, se sídlem v Kolíně, Ovčárecká 516, zastoupené JUDr. Simonou Kasperovou, advokátkou se sídlem v Trutnově, Schwantnerova 899, proti žalovaným 1. J. J., 2. J. K., a 3. R. D., zastoupenému Mgr. Gabrielou Beckertovou, advokátkou se sídlem v Kolíně, Kutnohorská 31, o zaplacení 5.595.605 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 51 C 481/2021, o dovolání třetího žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. března 2024, č. j. 91 Co 17/2024-288, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný 3 je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 31.150 Kč k rukám advokátky JUDr. Simony Kasperové do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl částečným rozsudkem pro uznání ze dne 17. 1. 2023, č. j. 51 C 481/2021-82, tak, že je žalovaný 3 povinen zaplatit žalobkyni shora uvedenou částku s příslušenstvím (výrok I), a o jeho povinnosti k náhradě nákladů řízení žalobkyni (výrok II). Soud prvního stupně usnesením ze dne 4. 2. 2022, č. j. 51 C 481/2021-19, vyzval žalované ve smyslu § 114b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), aby se písemně vyjádřili k žalobnímu návrhu. Současně je poučil, že nevyjádří-li se ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení, nebo nesdělí-li důvod, jaký jim v tom brání, má se za to, že nárok vůči nim uplatňovaný uznávají, a ve věci bude rozhodnuto rozsudkem pro uznání. Žalovanému 3 bylo usnesení doručeno do vlastních rukou dne 21. 2. 2022, načež tento, aniž by se k věci samé vyjádřil, podal dne 17. 3. 2022 prostřednictvím svého právního zástupce námitku věcné nepříslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 4. Meritorní vyjádření obsahoval až jeho přípis ze dne 30. 12. 2022, přičemž na jednání konané dne 17. 1. 2023 se bez omluvy nedostavil. Proti žalovaným 1) a 2) bylo řízení ze zákona přerušeno z důvodu zahájení insolvenčního řízení. Jelikož lhůta k vyjádření třetímu žalovanému marně uplynula, neboť v rámci ní vznesl jen námitky procesní povahy, konstatoval obvodní soud, že nastala zákonná fikce uznání nároku ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř., pročež rozhodl ve vztahu k němu částečným rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř. 2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 3. 2024, č. j. 91 Co 17/2024-288, k odvolání třetího žalovaného rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Městský soud kvitoval postup obvodního soudu, poněvadž okolnosti a povaha věci vydání výzvy ve smyslu § 114b o. s. ř. odůvodňovaly. Připomněl, že nevyjádřil-li se třetí žalovaný, neměl soud ani jinou možnost než rozhodnout rozsudkem pro uznání. Vypořádal se i s procesními námitkami třetího žalovaného, jež neměly vliv na správnost přezkoumávaného rozhodnutí, a s odkazem na § 205 odst. 2, písm. a) o. s. ř. nepřihlížel k odvolacím námitkám týkajícím se skutkového základu věci. Vzhledem k řečenému napadené rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. 3. Proti rozsudku městského soudu brojí dovoláním (posléze ještě doplněným) třetí žalovaný a navrhuje současně odklad jeho vykonatelnosti. Přípustnost svého podání ve smyslu § 237 o. s. ř. shledává v odklonu odvolacího soudu od ustálené (četně citované) rozhodovací praxe Ústavního i Nejvyššího soudu, respektive v potřebě vyřešit judikaturou prozatím neposuzovanou otázku. Za judikatuře se příčící považuje závěr o splnění podmínek vydání výzvy ve smyslu § 114b odst. 1 o. s. ř., nebyla-li žaloba bezvadná a neobsahovala-li veškerá tvrzení. Dle mínění třetího žalovaného ani okolnosti případu kvalifikovanou výzvu nevyžadovaly. Eventuálně formuluje dovolatel dle svého mínění doposud neřešenou otázku, zda je okolností případu ve smyslu § 114b odst. 1 o. s. ř. i nutnost provést dokazování, respektive je-li soud oprávněn zjišťovat stanovisko postupem podle § 114b o. s. ř. ke skutečnostem nastávajícím ze zákona (zde zejména zdánlivosti či absolutní neplatnosti jednání). V rozporu s ustálenou rozhodovací praxí je pak sama skutečnost, že bylo rozhodnuto rozsudkem pro uznání, nebyly-li splněny podmínky pro jeho vydání. Žalovaný 3 zdůrazňuje, že nebyl obstrukčně pasivní, reagoval-li na výzvu soudu, z čehož zjevně vyplývá jeho snaha se bránit. Věcně se pak k žalobě vyjádřil poté, co bylo rozhodnuto o věcně příslušném soudu. Soudy nepostupovaly náležitě obezřetně a dotčená ustanovení neaplikovaly restriktivně, jak vyžaduje konstantní judikatura. Rovněž poukazuje na nedostatek odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu spočívající v absenci právního posouzení nároku žalobkyně, což dle jeho názoru způsobuje nepřezkoumatelnost daného rozsudku (tuto námitku opírá o judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu). S ohledem na vylíčené navrhuje změnu napadeného rozhodnutí tak, že bude změněn rozsudek soudu prvního stupně v tom smyslu, že se částečný rozsudek pro uznání nevydává. Popřípadě žádá zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu a vrácení mu věci k dalšímu řízení. 4. Žalovaný 3 své dovolání doplnil podáním ze dne 1. 7. 2024 doručeným soudu téhož dne. 5. K dovolání se prostřednictvím své právní zástupkyně vyjádřila žalobkyně, navrhujíc jeho odmítnutí, popřípadě zamítnutí. 6. Při rozhodování o dovolání bylo postupováno podle občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů. 7. Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou dle § 241 odst. 1 o. s. ř., zabýval jeho přípustností. 8. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 9. Dovolání žalovaného 3 přípustné není. 10. Podle § 114b odst. 1 o. s. ř. může soud usnesením žalovanému uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil, a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení, tehdy, vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu. Povaha věci vyžaduje vydání usnesení podle § 114b o. s. ř. zejména tehdy, je-li zjišťování skutkového stavu věci s ohledem na předpokládané množství odlišných tvrzení účastníků a navrhovaných důkazů mimořádně obtížné, a kdy bez znalosti stanoviska žalovaného nelze první jednání připravit tak, aby při něm bylo zpravidla možné věc rozhodnout. Okolnosti případu odůvodňují vydání usnesení podle § 114b o. s. ř. především v takovém sporu, v němž dosavadní poznatky ukazují, že – ačkoliv by podle své povahy nemuselo jít o věc z hlediska zjišťování skutkového stavu mimořádně obtížnou – tu jsou takové mimořádné skutečnosti, které vedou k závěru, že bez písemného vyjádření žalovaného ve věci nemůže být první jednání připraveno tak, aby při něm mohlo být zpravidla o sporu rozhodnuto. Vydání kvalifikované výzvy je pak i podle judikatury vyloučeno tam, kde se jedná o zcela jednoduchou věc, popřípadě je-li žaloba zjevně bezdůvodná (z četné judikatury viz kupříkladu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1109/2004, či ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 23 Cdo 760/2015, publikované pod č. 76/2016 Sb. rozh. obč.). 11. Kvalifikovaná příprava jednání je judikaturou pojímána jako pravidlo a případy, kdy je žaloba zjevně bezdůvodná či věc zcela jednoduchá, takže nevyžaduje přípravu jednání postupem podle ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř., budou spíše výjimečné. V rozhodovací praxi byl rovněž vysloven závěr, že otázka, zda povaha věci vyžaduje vydání tzv. kvalifikované výzvy, záleží na úvaze nalézacích soudů, přičemž dovolací soud je oprávněn správnost postupu nalézacích soudů zpochybnit toliko v případě jeho zjevné nepřiměřenosti (srov. namátkou usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 22 Cdo 2017/2021). 12. V nyní řešené kauze tak lze přisvědčit nalézacím soudům, jež zcela v souladu s citovanou judikaturou zhodnotily podanou žalobu jako bezvadnou, v níž je požadovaný nárok dostatečně konkrétně vymezen a přiléhavě odůvodněn, a v intencích předložených žalobních tvrzení dospěly k závěru o nezbytnosti přípravy jednání za pomoci výzvy ve smyslu § 114b odst. 1 o. s. ř. O skutečnosti, že se nejedná o zcela jednoduchou věc, ostatně svědčí i