28 Cdo 3313/2010 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3313/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 12. 2010 Spisová značka:28 Cdo 3313/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.3313.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Pozemkový fond Vlastnictví Zemědělská půda Žaloba určovací Dotčené předpisy:§ 2 předpisu č. 68/1951Sb. § 9 předpisu č. 68/1951Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:29. 12. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3313/2010 ROZSUDEK Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce Sboru dobrovolných hasičů Pouchov, se sídlem v Hradci Králové, Pouchov, zastoupeného Mgr. Jiřím Švejnohou, DiS., advokátem v Praze, Vinohradská 126, proti žalovanému Ing. J. H., zastoupenému JUDr. Miroslavem Nyplem, advokátem v Hradci Králové, Dukelská 15, o určení, že vlastníkem pozemků je žalobce, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 13 C 114/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 3. 2010, č. j. 17 Co 465/2009-237, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 3. 2010, č. j. 17 Co 465/2009-237, se v celém rozsahu zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové shora označeným byl ve výroku I. změněn rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 10. 6. 2009, č. j. 13 C 114/2008-167, a to tak, že bylo určeno, že vlastníkem pozemků parc.č. 130 a 131 (trvalé travní porosty) v k. ú. H. M. Ú., obci M. Ú., je žalobce. Odvolacím soudem byla dále žalovanému uložena povinnost nahradit žalobci náklady řízení před okresním soudem ve výši 36.737,- Kč a náklady odvolacího řízení ve výši 27.126,- Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Jiřího Švejnohy, DiS. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 10. 6. 2009, č. j. 13 C 114/2008-167, výše uvedený žalobní návrh zamítnul. Shledal sice na požadovaném určení naléhavý právní zájem a uzavřel rovněž, že právní předchůdce žalobce (Místní jednota Československého svazu hasičstva v Hradci Králové - Pouchově) byl právnickou osobou mající právní subjektivitu, dospěl však zároveň k závěru, že kupní smlouvou ze dne 18. 4. 1952 přešlo vlastnické právo k předmětným pozemkům z prodávajícího J. V. nikoli na právního předchůdce žalobce, ale na stát. Své stanovisko k této otázce odůvodnil soud prvního stupně tím, že občanský zákoník platný v době uzavření kupní smlouvy, tj. zákon č. 141/1950 Sb., upravoval pouze vlastnictví socialistické (toto pak ve formě vlastnictví státního a družstevního), osobní a soukromé. Uvedl, že v rozhodné době bylo vyloučeno, aby socialistické právnické osoby, mezi něž se řadily též tzv. dobrovolné organizace, nabývaly majetek do vlastnictví jiného než socialistického, a že se tedy v případě sporných nemovitostí jednalo o státní vlastnictví. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně jednak co do otázky naléhavého právního zájmu na určení vlastnického práva ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. Dále mu zcela přitakal ohledně posouzení existence právní subjektivity na straně právního předchůdce žalobce. Pokud jde však o právní názory, na nichž soud prvního stupně založil své rozhodnutí o zamítnutí žaloby, pak tyto odvolací soud nesdílel. Ze strany odvolací instance bylo konstatováno, že dobová právní úprava vlastnictví majetku právnickými osobami typu právního předchůdce žalobce znala; nebylo možno shledat zánik do té doby nesporně existujícího vlastnického práva stávajících spolků k jejich majetku, a to ani jejich přeměnou v dobrovolné organizace ve smyslu zákona č. 68/1951 Sb., o dobrovolných organizacích a shromážděních. Z důkazu přídělovou listinou navíc odvolací soud dovodil, že kupní smlouvou ze dne 18. 4. 1952, uzavřenou mezi J. V. a právním předchůdcem žalobce, byly převedeny veškeré přidělené nemovitosti jako celek, a nikoli pouze jejich ideální polovina, jak chybně dovodil soud prvního stupně. Odvolací soud konečně zaujal stanovisko, že předmětná kupní smlouva představovala pro právního předchůdce žalobce nabývací titul ke sporným pozemkům a na straně jeho nynějšího nástupce je tak možno po právu usuzovat na existenci vlastnického práva k těmto nemovitostem. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Jako důvod dovolání označil nesprávné právní posouzení věci. V rámci vylíčení dovolacího důvodu tvrdil, že právní předchůdce žalobce mohl jakožto socialistická právnická osoba nabývat majetek pouze do socialistického, a to konkrétně státního vlastnictví. Soukromé vlastnictví se podle mínění žalovaného na straně tohoto subjektu nepřipouštělo. Dovolatel namítal, že judikatura, na níž odvolací soud ve svém rozhodnutí odkázal, nemá pro daný případ patřičnou relevanci. Dále dovolatel poukazoval na výkaz ONV v Trutnově ze dne 28. 8. 1979, v němž je uvedeno, že panu Josefu Vachovi bylo ohledně předmětného přídělu vloženo vlastnické právo pouze k jedné ideální polovině pozemků. Brojil takto proti závěru odvolací instance, že sporné nemovitosti byly převedeny na právního předchůdce žalobce jako celek. Dovolatel nesouhlasil ani s názorem odvolacího soudu, že na stran쨞alovaného nemohlo dojít k vydržení vlastnického práva k předmětným pozemkům se započtením doby držby státu. Dovolatel proto žádal, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Vyjádření k dovolání nebylo podáno. Nejvyšší soud zjistil, že žalovaný, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.). Žalovaný dovozoval přípustnost dovolání z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a dovolací důvod byl uplatněn podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. pro tvrzené nesprávné právní posouzení věci. Dovolání je přípustné. Podle ust. § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. totiž platí, že dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, což dopadá také na posuzovaný případ. Dovolání je taktéž důvodné. K otázce právní subjektivity právního předchůdce žalobce lze odkázat na listinné důkazy i navazující podrobné právní závěry zejména odvolací instance. Je skutečností, že v době uzavření kupní smlouvy (18. 4. 1952) mezi J. V. a právním předchůdcem žalobce rozlišoval zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník („střední“), explicitně vlastnictví socialistické, jež existovalo ve formě vlastnictví státního a družstevního, a dále pak vlastnictví osobní a soukromé. To však neznamená, že bylo vyloučeno vlastnictví majetku na straně tzv. dobrovolných organizací (dříve spolků). Jejich právní postavení, postrádající v mezidobí. od roku 1948 dostatečnou právní oporu (což však neznamenalo zánik vlastnického práva, srov. obsah zákona č. 62/1950 Sb., o ochraně před požáry a jinými živelními pohromami, – viz výklad soudu prvního stupně), upravil výše zmíněný zákon č. 68/1951 Sb. Ten podrobil, s výjimkou již výslovně v § 5 vypočtených organizací (uvedeny v níže citovaných judikátech), vznik či další existenci dobrovolných organizací povolovacímu režimu. Podle ustanovení § 2 a § 5 bylo na správních orgánech (místních, ministerstvu vnitra), aby schválily organizační řád právního subjektu a prohlásily tak dobrovolnou organizaci za přípustnou podle zákona č. 68/1951 Sb. Zákon navíc umožnil i transformaci dřívějších spolků na organizace jím upravené (§ 9 odst. 1) a připustil též existenci majetku těchto organizací, byť z hlediska jednání mimo běžnou správu vázanou na souhlas správního orgánu (národního výboru nebo jím zmocněného orgánu). Tento právní stav byl později petrifikován zákonem č. 109/1964 Sb., hospodářským zákoníkem, v jehož ustanoveních bylo možno najít též pasáže o vlastnickém právu společenských organizací. Majetek ve vlastnictví těchto organizací, mezi něž náležely také dobrovolné organizace upravené zákonem č. 68/1951 Sb., tvořil součást majetku ve společenském socialistickém vlastnictví (srov. ustanovení § 98 hospodářského zákoníku). Podle § 97 hospodářského zákoníku platilo, že společenské organizace pracujících působí zejména v oblasti politické, kulturní a sociální a přispívají svou činností k rozvoji socialistických společenských vztahů. Na základě ustanovení § 99 téhož zákona bylo těmto společenským organizacím umožněno hospodařit s vlastním majetkem (tato možnost však byla v praxi realizována jen sporadicky a tak či onak byla pod kontrolou státu). Rovněž interpretací těchto ustanovení lze dovodit, že na jejich základě došlo k zákonnému potvrzení oprávnění právnických osob toh