28 Cdo 3320/2022 — Nejvyšší soud

28 Cdo 3320/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 11. 2022 Spisová značka:28 Cdo 3320/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:28.CDO.3320.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Zmírnění křivd (restituce) Náhradní pozemek Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 11a odst. 1 předpisu č. 229/1991 Sb. § 6 odst. 1 písm. f) předpisu č. 503/2012 Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:8. 2. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 436/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 3320/2022-1461 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobkyně K. Š., narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, identifikační číslo osoby: 01312774, zastoupené Mgr. Martinem Bělinou, advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní 370/4, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 5 C 171/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. června 2022, č. j. 5 Co 1466/2021-1422, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 11.567,60 Kč k rukám jejího zástupce, JUDr. Jiřího Hartmanna, advokáta se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: Okresní soud v Českém Krumlově (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. 11. 2021, č. j. 5 C 171/2019-1322, nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle ustanovení § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o půdě“), a to pozemků parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, všech v katastrálním území XY, pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY a pozemků parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, všech v katastrálním území XY (výrok I.). Žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 191.444,77 Kč (výrok II.). Krajský soud v Českých Budějovicích (dále „odvolací soud“) k odvolání žalované rozsudkem ze dne 8. 6. 2022, č. j. 5 Co 1466/2021-1422, zastavil řízení ohledně pozemků parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, všech v katastrálním území XY, a pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY a rozsudek soudu prvního stupně v této části zrušil (výrok I.). Dále rozsudek soudu prvního stupně ve zbývající části výroku I. změnil tak, že se nahrazuje projev vůle žalované uzavřít se žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY a pozemků parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, všech v katastrálním území XY, které jsou ve vlastnictví České republiky, podle ustanovení § 11a zákona o půdě (výrok II.). Rozhodl rovněž o povinnosti žalované nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 217.295,21 Kč (výrok III.). Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně je osobou oprávněnou ve smyslu ustanovení § 4 zákona o půdě a domáhá se vydání náhradních pozemků za pozemky odňaté, jejichž naturální restituci brání zákonem o půdě předvídané překážky (§ 11a odst. 1 zákona o půdě). Protože shledal dosavadní postup žalované ve vztahu k žalobkyni liknavým až svévolným, vyhověl požadavku uspokojit restituční nárok žalobkyně mimo zákonem předpokládaný postup. Aproboval názor soudu prvního stupně o vhodnosti pozemků parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, všech v katastrálním území XY, k převodu na žalobkyni. Konstatoval, že překážka nebrání ani převodu pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY z vlastnictví státu do vlastnictví oprávněné osoby. Jelikož hodnota požadovaných pozemků vybraných žalobkyní jako pozemků náhradních, nepřevyšovala v době rozhodnutí hodnotu dosud neuspokojeného restitučního nároku žalobkyně, uložil žalované povinnost uzavřít se žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu těch žalobkyní vymezených pozemků, u nichž nedošlo ke zpětvzetí žaloby. Proti rozsudku odvolacího soudu (výslovně toliko proti výroku II. a proti akcesorickému nákladovému výroku) podala žalovaná dovolání, následně doplněné o podání ze dne 12. 9. 2022, považujíc je za přípustné ve smyslu ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), pro odklon odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, popřípadě pro existenci otázky dovolacím soudem dosud neřešené. Namítá, že pozemek parc. č. XY v katastrálním území XY byl žalobkyni vydán až na základě jejího návrhu v odvolacím řízení. Odvolací soud se tudíž dle mínění žalované otázkou vhodnosti označeného pozemku k převodu na žalobkyni zabýval až po koncentraci řízení, přičemž nezvážil, že uvedený pozemek je navrhován k převodu na jinou oprávněnou osobu v řízení vedeném u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 2 C 17/2022. Zdůraznila rovněž, že zmíněný pozemek byl nabízen ve veřejné nabídce, pročež žalobkyně svým požadavkem vzneseným v odvolacím řízení maří systém veřejné nabídky pozemků a upřednostňuje svoji osobu před dalšími restituenty, kteří postupují zákonem předvídaným způsobem. Dále vyjádřila přesvědčení, že pozemek parc. č. XY v katastrálním území XY je nevhodný k převodu oprávněné osobě jako pozemek náhradní, neboť je územním plánem obce XY označen jako plocha smíšená, obytná, rekreační a nejedná se tak o pozemek určený k zemědělskému obhospodařování. Má taktéž za to, že část uvedeného pozemku je dle územního plánu obce XY určena k zastavění stavbou dopravní infrastruktury (cyklostezky), a tedy převod daného pozemku na žalobkyni vylučuje ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon č. 503/2012 Sb.“). Odvolací soud přitom dle názoru žalované řádně neodůvodnil, proč nevyhověl jejímu návrhu na provedení důkazu vyjádřením místního stavebního úřadu, jež mělo s ohledem na nepřesnosti v územně plánovací dokumentaci ozřejmit faktickou trasu plánované cyklostezky. Domnívá se, že na sporný pozemek parc. č. XY dopadá i výluka dle ustanovení § 6 odst. 1 písm. f) zákona č. 503/2012 Sb., jelikož tento pozemek je situován v chráněné krajinné oblasti a evropsky významné lokalitě. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně ve svém podrobném vyjádření označila dovolání žalované za nepřípustné a nedůvodné. Neztotožnila se s argumentací dovolatelky stran předpokladů pro uspokojení restitučního nároku žalobkyně mimo zákonem předpokládaný postup, jakož i nepřevoditelnosti pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY a pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY jako pozemků náhradních k uspokojení restitučního nároku, přičemž poukázala na řadu rozhodnutí dovolacího soudu, s nimiž je dle jejího názoru napadený rozsudek zcela v souladu. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání žalované odmítl, popřípadě zamítl. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, věta první, o. s. ř.) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatelky advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval se tím, zda je dovolání žalované přípustné (§ 237 o. s. ř.). Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání není přípustné, neboť žalovanou nastolené právní otázky již byly v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešeny, odvolací soud se od judikaturou přijatého řešení neodchýlil a není žádného důvodu tyto otázky dovolacím soudem znovu posoudit odchylně. Ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu dovodila, že v