28 Cdo 361/2002 — Nejvyšší soud

28 Cdo 361/2002 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 2. 2003 Spisová značka:28 Cdo 361/2002 ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:28.CDO.361.2002.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 39 předpisu č. 40/1964Sb. § 476 odst. 2 předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 302/03 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 361/2002 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., o dovolání 1. M. P., a 2. I. P., zastoupených advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové z 26.10.2001, sp.zn. 25 Co 252/2001, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp.zn. 11 C 67/91 (žalobců: A. V. K., B. M. K., a C. J. K., zastoupeným advokátem, proti žalovaným M. P. a I. P., zastoupeným advokátem, o vydání části nemovitostí, za účasti vedlejšího účastníka řízení na straně žalovaných – R. a J. H. K., státního podniku v likvidaci, takto: I. Dovolání dovolatelů se zamítají. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : O žalobě žalobců, jež byla podána u soudu 19.3.1991, bylo rozhodnuto zamítavým rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové z 15.5.1992, čj. 11 C 67/91-61; žalobcům bylo uloženo zaplatit původní žalované B. P. na náhradu nákladů řízení 1.150,- Kč. K odvolání žalobců byl uvedený rozsudek soudu prvního stupně zrušen usnesením Krajského soudu v Hradci Králové z 30.3.1998, sp.zn. 9 Co 425/92, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolání žalovaných M. P. a I. P. proti uvedenému zrušovacímu usnesení odvolacího soudu bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu z 8.6.1999, 23 Cdo 690/99, a žalovaným bylo uloženo zaplatit společně a nerozdílně každému ze žalobců 475,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení dovolacího soudu. V dalším průběhu řízení byl vynesen rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové z 3.8.2000, čj. 11 C 671/91-153, jímž bylo žalovaným M. P. a I. P. uloženo vydat písemnou dohodou každému ze žalobců jednu ideální šestinu domu čp. 101 se stavební parcelou č. 407 a zahradou parc. č. 459/2 v katastrálním území T. p. O. do 15 dnů od právní moci rozsudku. Žalovaným bylo uloženo uhradit žalobcům společně a nerozdílně náklady řízení částkou 7.695,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Tento rozsudek byl ještě usnesením Okresního soudu v Hradci Králové z 19.3.2001, čj. 11 C 67/91-173, doplněn výrokem, že žalobcům se nepřiznává náhrada nákladů řízení vůči vedlejšímu účastníku řízení – R. a J. H. K. (státnímu podniku v likvidaci). V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno, že žalobci se svou žalobou domáhali ve smyslu ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 403/1990 Sb. vydání části nemovitostí patřících dříve V. K., zemřelému 12.2.1972, s tím, že jsou oprávněnými osobami k vydání uvedených nemovitostí jako dědicové ze zákona po svém otci. Výzva k vydání těchto nemovitostí byla tu učiněna 16.8.1991. Zůstavitel V. K. ustanovil v závěti z 20.9.1968 dědičkou B. P., svou dceru. Řízení po zůstaviteli V. K. (vedené pod sp.zn. D 516/72 u bývalého Státního notářství v H. K.) bylo však zastaveno pro nedostatek majetku. V tomto občanském soudním řízení byla pasívně legitimována původní žalobkyně B. P., jíž byly v žalobě uvedené nemovitosti vydány jako osobě oprávněné – dědičce ze závěti na základě dohody o vydání věcí, uzavřené mezi B. P. a R. a J. H. K. dne 7.8.1991. B. P. však dne 6.3.1993 zemřela a podle výsledků řízení o dědictví po ní (vedeného pod sp.zn. D 841/93 Okresního soudu v Hradci Králové) se jejími právními nástupci stali M. P. a I. P. Soud v tomto řízení dospěl k právnímu závěru, že závěť zůstavitele V. K. z 20.9.1968 je neplatná, protože ohledně této závěti nebylo bezpečně doloženo, kdy byla podepsána, a tato skutečnost má ty důsledky, jako kdyby závěť nebyla vůbec datována a absence této základní náležitosti závěti (tj. data pořízená závěti) způsobuje neplatnost závěti ve smyslu ustanovení § 39 občanského zákoníku. Proto soud prvního stupně neposoudil postavení žalovaných M. P. a I. P., kteří jsou vnuky původního vlastníka nemovitostí V. K., zemřelého 12.2.1972, podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. a/ zákona č. 403/1990 Sb., nýbrž podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. b/ téhož zákona. Soud prvního stupně proto shledal důvodnou žalobu žalobců co do vydání každému ze žalobců po jedné šestině domu čp. 101 s pozemky parc. č. 407 a parc. č. 459/2 v katastrálním území T. p. O., když všechny uvedené nemovitosti byly vydány B. P., třebaže část těchto nemovitostí měla být vydána žalobcům V. K., M. K. a J. K. jako synům V. K., zemřelého 2.8.1968, tedy vnukům původního vlastníka V. K., zemřelého 12.2.1972. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. O odvolání žalovaných M. P. a I. P. rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem z 26.10.2001, sp.zn. 25 Co 252/2001. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen v tomto znění: „Každý jeden žalovaný je povinen vydat každému jednomu žalobci jednu ideální dvanáctinu nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. 178 pro katastrální území T. p. O., tedy domu čp. 101 na stavební parcele č. 407, stavební parcely č. 407 a pozemkové parcely č. 459/2 v katastrálním území T. p. O.“. Ve výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně (označeném II.) byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že každý jeden žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit každému jednomu žalobci náklady řízení 2.142,50 Kč. Výrok o nákladech řízení vedlejšímu účastníku řízení (označený III.) byl odvolacím soudem zrušen. Bylo také rozhodnuto, že každý jeden žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku nahradit každému jednomu žalobci náklady odvolacího řízení částkou 675,- Kč. V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud zdůrazňoval, že klíčovou otázkou v tomto sporu je posouzení platnosti závěti, na níž je uvedeno datum 20.9.1968 a podpis „V. K.“. Šlo tu především o to, zda v řízení předkládaná listina z 2.10.1968, nadepsaná „dohoda“ (mezi V. K. a jeho dcerou B. P., podle níž se B. P. stala vlastnicí věcí, uvedených v této dohodě), byla vystavena a podepsána dříve, než byla sepsána závěť, když závěť, opatřená datem 20.9.1968, obsahuje i odkaz na událost, která měla nastat (podle data uvedeného v dohodě) až po datu, kdy byla podepsána závěť. Podle názoru odvolacího soudu se nepodařilo žalovaným v řízení prokázat, že „dohoda“, o níž je v závěti zmínka, byla napsána už 2.9.1968, ale je jen opatřena nesprávným datem, 2.10.1968. Zůstala tu tedy neurčitost závěti původního vlastníka V. K., pokud jde o datum, kdy byla závěť podepsána. Protože se nepodařilo odstranit neurčitost sporné závěti, pokud jde o datum, kdy byla podepsána, dospěl odvolací soud k závěru, že závěť s datem jejího podpisu 20.9.1968 je neplatná pro rozpor se zákonem (§ 39 a § 476 odst. 2 občanského zákoníku /zákona č. 40/1964 Sb./ ve znění před novelizací zákonem č. 509/1991 Sb.). Protože měl soud prvního stupně a také odvolací soud za to, že uvedená závěť je neplatná, posoudil odvolací soud žalobní návrh žalobců ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písm. b/ zákona č. 403/1990 Sb. (nikoli tedy podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. a/ zákona č. 403/1990 Sb.) a nepřisvědčil tomu, že by nemovitosti, uváděné v žalobě žalobců, byly po právu vydány B. P., jako by byla jedinou oprávněnou osobou v této právní věci, když naopak tyto nemovitosti měly být vydány také žalovaným, kteří jsou rovněž dalšími oprávněnými osobami podle ustanovení § 3 odst. 1 písm. b/ zákona č. 403/1990 Sb. Shledal proto odvolací soud důvodným nárok žalobců, uplatněný vůči žalovaným podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 403/1990 Sb., když B. P. neměly být všechny vydány dohodou, uzavřenou s R. a J. H. K., státním podnikem, s odkazem na ustanovení § 5 zákona č. 403/1990 Sb. Z uvedených důvodů potvrdil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu. O nákladech odvolacího řízení bylo odvolacím soudem rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 občanského soudního řádu. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalované v řízení zastupoval, dne 20.12.2001 (stejně jako advokátu, který v řízení zastupoval žalobce) a dovolání bylo podáno u Okresního soudu v Hradci Králové dne 18.1.2002, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu (