28 Cdo 393/2001 — Nejvyšší soud

28 Cdo 393/2001 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 5. 2001 Spisová značka:28 Cdo 393/2001 ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.393.2001.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 393/2001 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Pokorného, CSc., a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., JUDr. Ivy Brožové, JUDr. Elišky Wagnerové, Ph.D., a JUDr. Julie Muránské o dovolání F. H., zastoupeného advokátem, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze z 29. 2. 2000, sp. zn. 1 Co 71/99, vydanému v právní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 36 C 4/98 (žalobce F. H. proti žalované České republice-Ministerstvu vnitra ČR, 170 34 Praha 7, Nad štolou 3, o ochranu osobnosti ), takto: I. Zrušují se rozsudek Vrchního soudu v Praze z 29. 2. 2000, sp. zn. 1 Co 71/99, i rozsudek Krajského soudu v Praze ze 7. 12. 1998, čj. 36 C 4/98-226. II. Věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal žalobou, podanou u soudu 1. 7. 1997, aby žalovanému státu- Ministerstvu vnitra ČR bylo uloženo zaplatit žalobci 30 milionů Kč a zároveň ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku zveřejnit omluvu žalobci, jeho synům a družce (v žalobcem navrženém znění), týkající se zásahu Policie ČR (její speciální zásahové jednotky) dne 9. 12. 1995 v Ch., okres B., při němž byl žalobce těžce zraněn; k zásahu proti žalobci nebylo důvodu, jak se později ukázalo. Informace o údajné trestné činnosti žalobce byly zveřejněny tiskem i v televizi. Vyšetřování prováděl Krajský úřad vyšetřování Policie ČR Středočeského kraje pod ČVS:KVV-226/123-95. Trestní stíhání žalobce bylo zastaveno (jak pro údajný pokus vraždy, tak i pro údajné znásilnění) rozhodnutími orgánů vyšetřování dne 9. 5. 1996 a 11. 3. 1997. Žalobce poukazoval na to, že uvedený zásahem Policie ČR došlo vůči němu k neoprávněnému zásahu do jeho práva na ochranu života a zdraví i do jeho osobní svobody; byla porušena jeho občanská čest a lidská důstojnost a narušena jeho dobrá pověst. Za odpovídající zadostiučinění pokládal žalobce uložení povinnosti žalovanému státu - Ministerstvu vnitra ČR omluvit se žalobci za tento neoprávněný zásah a nahradit mu také vzniklou nemajetkovou újmu v penězích. Ze strany žalované České republiky - Ministerstva vnitra ČR bylo navrženo zamítnutí žaloby s tím, že postup Policie ČR vůči žalobci nebyl neoprávněným zásahem do práva na ochranu osobnosti. Bylo poukazováno na to, že zákrok k zajištění žalobce byl dne 9. 12. 1995 proveden po trestním oznámení ze strany ženy, která ohlásila své znásilnění a uvedla státní poznávací značku vozidla, patřícího žalobci, v němž údajně ke znásilnění došlo; upozorňovala na to, že jde o ozbrojeného pachatele. Proto Policie ČR použila pro účely zadržení označeného pachatele zásahovou jednotku; při zásahu došlo k použití střelných zbraní, ale až poté, kdy policie vyzvala žalobce a další osoby zdržující se v jeho domku k opuštění tohoto úkrytu a kdy i policisté byli napadeni střelbou. Policie ČR postupovala při zajišťování žalobce podle obecně závazných pravidel právních předpisů. Teprve po zásahu, při němž byl žalobce zraněn bylo pokračováno ve vyšetřování a bylo zjištěno, že se žalobce trestného činu nedopustil a že v případě údajného znásilnění se trestný čin vůbec nestal. Ze strany žalovaného nebyl dán podnět k zveřejnění případu v tisku či v televizi. Soud prvního stupně vyslechl v řízení žalobce jako účastníka řízení, konstatoval obsah spisu Ministerstva vnitra ČR sp. zn. KVV-436/95, konstatoval dále obsah spisu Policie ČR - Krajského úřadu vyšetřování Středočeského kraje sp. zn. KVV-226/123-1995, vyslechl svědkyně S. K. a JUDr. J. Ch., svědky F. H., V. P., V. P., V. K., J. C., Ing. Z. V., J. B., JUDr. M. M. a A. S. a konstatoval obsah listinných dokladů, předložených účastníky řízení. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze 7. 12.1 998, čj. 36 C 4/98-226, bylo žalované České republice- Ministerstvu vnitra ČR uloženo zaplatit žalobci 300.000 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku; co do žalobou požadované další částky 29,700.000 Kč byla žaloba žalobce zamítnuta. Žalované bylo dále uloženo, aby ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku zaslala d. B., d. P., B. d., M. F.-D. a Č. t. k. omluvu v žalobcem navrženém znění ohledně zásahu zásahové jednotky Policie ČR vůči žalobci dne 9. 12. 1995 v Ch., okres B.; byl však zamítnut další žalobní návrh žalobce domáhající se ještě v širším znění omluvy; byl také zamítnut žalobní návrh, aby žalované bylo uloženo uveřejnit v deníku M. F. - D. do 15 dnů soudní rozsudek v této právní věci. Žalované bylo dále uloženo zaslat žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku písemnou omluvu ve znění: \"Česká republika -Ministerstvo vnitra ČR se Vám omlouvá za zásah vůči Vaší osobě, k němuž došlo dne 9. 12. 1995 na Vašem pozemku v obci Ch., při kterém jste byl zraněn. Tímto zákrokem a následným jednáním v souvislosti s tímto zákrokem a stejně tak i pasivitou došlo k zásahu do Vašich práv zaručených Ústavou a Listinou základních práv a svobod, do Vašeho práva na ochranu cti, lidské důstojnosti, ochrany soukromí, práva na ochranu tělesné integrity a práva na spravedlnost.\" Žalované bylo uloženo zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 60.048.10 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno, že na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud prvního stupně k závěru, že žaloba žalobce je zčásti důvodná. Soud prvního stupně konstatoval, že v důsledku zásahu zásahové jednotky z 9. 12. 1995 je vtah okolí, v němž žalobce žije, vůči němu a vůči jeho rodině takový, že mají v přítomnosti žalobce a jeho rodiny obavy o svou bezpečnost; mladší syn žalobce A. z důvodu negativního přístupu spolužáků, ale i vyučujících vůči němu nedokončil ani základní školu, kterou navštěvoval. Soud prvního stupně sice nezpochybnil usnesení Policie ČR - Krajského úřadu vyšetřování Plzeň ze dne 27. 2. 1996, ČVS:KVV-46/10-96, kterým byla odložena věc podle ustanovení § 159 odst. 1 trestního řádu, ale vycházel z výsledků zjištění skutkového stavu věci, provedeného v občanském soudním řízení. Podle výsledků tohoto zjištění nebyla totožnost žalobce zjištěna před vysláním zásahové jednotky a odpovědné osoby, jimž náleželo rozhodování o vyslání zásahové jednotky, se o zásahu dověděli vlastně až po zásahu; z provedených zjištění nevyplynuly žádné negativní skutečnosti, které by před zásahem byly jednoznačně doloženy; nebylo učiněno nic k tomu, aby se o těchto skutečnostech dověděl bezprostředně nadřízený činitel před přijetím konečného rozhodnutí o zásahu. Soud prvního stupně neměl na základě provedeného dokazování žádné pochybnosti o tom, že zásahová jednotka Policie ČR dne 9. 12. 1995 při svém zásahu proti žalobci nepoužila výzvy před zásahem (což bylo potvrzeno výpověďmi členů domácnosti žalobce, ale i výpověďmi svědků ze strany policistů z R., kteří žádnou takovou výzvu neslyšeli a slyšeli pouze křik a střelbu); pouze jediný svědek vypověděl, že výzvu slyšel. Závěr soudu prvního stupně byl totožný se zvěrem krajského státního zástupce z 20. 5. 1996, že totiž zákrok nelze nazvat jinak než jako zásah neprofesionální, respektive jako fiasko. Nebylo také objasněno, zda bylo nějakým způsobem prověřeno tvrzení údajné oběti znásilnění, že žalobce drží zbraň, a to ještě zbraň nelegálně drženou, a proč nebyla záležitost žalobce řešena řádným předvoláním, zvláště poté, když ze šetření policie ve Zdicích bylo vyšetřeno, že se žalobcem nejsou žádné potíže. Nebylo také v průběhu tohoto občanského soudního řízení zjištěno, kdo byl oprávněn dát konečný pokyn k provedení zásahu, kdo celému zásahu velel /zda ředitel Okresního ředitelství Policie v R. J. H., který ovšem při zásahu nebyl, nebo vyšetřovatel K., který podle své výpovědi velel jen kriminalistům, nikoli však zásahové jednotce/. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že policisté v daném případě \"postupovali naprosto neadekvátně se snahou nemuset řešit případné komplikace, které by tu mohly nastat\";bylo neodpovědné, že zásah byl proveden přes nedůsledné zjištění pohybu lidí, jichž se případ týkal, čímž byl tímto zásahem bezprostředně ohrožen život nejen žalobce, ale všech dalších v místě zásahu se zdržujících lidí, včetně nezletilého dítěte /D. H./. Byl proto soud prvního stupně toho názoru, že tento postup bylo možné označit jako porušení ustanovení § 41 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR. Důvodem zásahu tu přitom byly nepodložené a neprokázané in