28 Cdo 4471/2014 — Nejvyšší soud

28 Cdo 4471/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 2. 2016 Spisová značka:28 Cdo 4471/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:28.CDO.4471.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Vady podání Hospodaření s majetkem státu Náklady řízení Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 § 1 odst. 1 předpisu č. 172/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:19. 5. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 4471/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce hlavního města Prahy se sídlem Magistrátu hl. m. Prahy v Praze 1, Mariánské nám. 2/2, IČ 000 64 581, zastoupeného Mgr. Jakubem Kotrbou, advokátem se sídlem v Praze 1, Těšnov 1/1059, proti žalované České republice - Státnímu pozemkovému úřadu se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČ 013 12 774, za nějž v dovolacím řízení jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Ústředí a územní pracoviště v hl. m. Praze, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, za účasti Městské části Praha 4 se sídlem v Praze 4, Antala Staška 2059/80b, IČ 000 63 584, jako vedlejší účastnice na straně žalobce, zastoupené JUDr. Ivanou Sittkovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Medkova 913/48, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 41 C 119/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. května 2014, č. j. 54 Co 124/2014-111, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jakuba Kotrby, advokáta se sídlem v Praze 1, Těšnov 1/1059. III. Žalovaná je povinna zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ivany Sittkové, advokátky se sídlem v Praze 4, Medkova 913/48. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 27. 11. 2013, č. j. 41 C 119/2013-74, určil, že „žalobce je vlastníkem pozemků parc. č. 1866/1 a parc. č. 1866/2 v k. ú. M., obec P.“ (výrok I.); dále rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 21.456,- Kč k rukám advokáta Mgr. Jakuba Kotrby (výrok II.) a že vedlejší účastnici na straně žalobce je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení částku 20.570,- Kč k rukám advokátky JUDr. Ivany Sittkové (výrok III.). Soud prvního stupně dovodil, že žalobce má naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) občanského soudního řádu, neboť v katastru nemovitostí je k nim veden duplicitní zápis vlastnictví žalobce (svěřená správa nemovitostí ve vlastnictví obce - Městská část Praha 4) a žalované (příslušnost hospodařit s majetkem státu - Státní pozemkový úřad). Vzal za prokázané (a mezi účastníky nesporné), že předmětné pozemky sousedí s domem čp., nacházejícím se na pozemku parc. č. 1865 (oboje ve vlastnictví žalobce), přičemž pozemek parc. č. 1866/2 slouží jako předzahrádka a přístupová cesta do domu z ulice a pozemek parc. č. 1866/1 slouží jako zahrada za domem a přístupová cesta do domu z ulice S., že oba pozemky jsou oploceny a že ke dni 24. 5. 1991 byly ve vlastnictví České republiky („v roce 1986 je nabyl Obvodní národní výbor v Praze 4 na základě pravomocného rozhodnutí v důsledku jejich prodeje při výkonu rozhodnutí spolu s domem čp.“) a že ke dni 23. 11. 1990 k nim příslušelo právo hospodaření Obvodnímu národnímu výboru v Praze 4. Provedeným dokazováním bylo dále zjištěno, že předmětné pozemky byly i v minulosti užívány společně s domem č.p. uživateli (později nájemci) bytů v tomto domě, tzn. že pronajímatel bytů v domě (vedlejší účastník na straně žalobce) využívá pozemky tak, že umožňuje nájemcům jednotlivých bytů užívání těchto pozemků, přičemž společně s nimi zajišťuje údržbu a péči o ně. Uzavřel proto, že všechny podmínky přechodu vlastnictví k předmětným pozemkům ze státu na žalobce podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí (dále též jen „zákon č. 172/1991 Sb.“), byly splněny (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1573/2010, a nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 185/96). K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 5. 2014, č. j. 54 Co 124/2014-111, změnil rozsudek soudu prvního stupně jen ve výroku II. tak, že výše nákladů činí 25.570,- Kč, jinak jej potvrdil (výrok I.); dále rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci „náklady odvolacího řízení“ 8.228,- Kč k rukám advokáta Mgr. Jakuba Kotrby (výrok II.) a že vedlejší účastnici je povinna zaplatit „náklady odvolacího řízení“ 8.228,- Kč k rukám advokátky JUDr. Ivany Sittkové (výrok III.). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a po zopakování důkazu výslechem svědka M. B. se ztotožnil s jeho závěry právními, přičemž nepřisvědčil námitce žalované, že v dané věci je namístě aplikovat závěr uvedený v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 5020/2007, v němž Nejvyšší soud „dospěl k závěru, že Státní statek hl. m. Prahy hospodařil na pozemcích nezávisle na Národním výboru hl. m. Prahy“. Naopak poukázal na názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 28 Cdo 2322/2005 (nesprávně uvedeno ze dne 31. 10. 2008, sp. zn. 28 Cdo 3222/2005), podle kterého „v případě nemovitostí ve správě bytového podniku jde typicky o věci, s nimiž ve smyslu § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. hospodařily dřívější národní výbory, resp. podniky jimi k tomu účelu založené (§ 21 zákona č. 69/1967 Sb.), a dále uvedl, že bytový podnik, na rozdíl od státního statku, plnil úkoly národního výboru při správě bytového majetku, tedy spravoval bytové domy a přilehlé pozemky, prováděl či zajišťoval údržbu včetně pozemků. Jestliže tedy v dané věci bylo prokázáno, že s pozemky ve vlastnictví České republiky fakticky hospodařil bytový podnik zřízený ONV v Praze 4 a že katastr nemovitostí evidoval toto vlastnictví, byla splněna i třetí podmínka pro přechod vlastnictví ze státu na hlavní město Prahu dnem 24. 5. 1991 podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. Proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení „otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, a dále „otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“. Dovolatelka namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení, a poukazuje na to, že „již v odvolání upozornila na odchylnou judikaturu, a to na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2008, sp. zn. 28 Cdo 5020/2007, v němž uvedl, že „užívání pozemků Státním statkem hl. m. Prahy, které bylo založeno usnesením Národního výboru hl. m. Prahy ze dne 21. 11. 1988 na základě zákona č. 88/1988 Sb. a zákona o národních výborech č. 69/1967 Sb., ve znění pozdějších novel, nelze považovat za hospodaření, které bylo vykonáváno hlavním městem Prahou ke dni účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. Státní statek hl. m. Prahy byl samostatným subjektem, který hospodařil na pozemcích nezávisle na Národním výboru hl. m. Prahy, a proto jeho práva a závazky z takového hospodaření nemohly přejít na hlavní město Prahu ve smyslu ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. Na tomto závěru nic nemění ani status města jako zřizovatele zmíněného státního statku“. Podle názoru dovolatelky tento právní závěr na danou věc dopadá, jelikož Obvodní bytový podnik v Praze 4, státní podnik v likvidaci (ke dni účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. pouze Obvodní bytový podnik v Praze 4, státní podnik) je také subjekt odlišný od obce - žalobce, byl zřízen zakládací listinou příslušného národního výboru a spravoval bytový fond, ke kterému „mu bylo svěřeno právo hospodaření nezávisle od obce“. Z tohoto důvodu „nemohly přejít práva a závazky z hospodaření příslušného bytového podniku ve smyslu ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. na žalobce a podmínky pro přechod vlastnictví pozemků tak nebyly splněny“. Dále dovolatelka namítá, že „soudy obou