28 Cdo 622/2013 — Nejvyšší soud

28 Cdo 622/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 1. 2014 Spisová značka:28 Cdo 622/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:28.CDO.622.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Bezdůvodné obohacení Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012 Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:29. 1. 2014 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 27.3.2014IV.ÚS 1179/14JUDr. Vladimír Sládečekodmítnuto13.10.2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 622/2013 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského, v právní věci žalobců 1. L. K., 2. B. K., zastoupených JUDr. Martinem Vlasákem, advokátem se sídlem Kouřim, Mírové náměstí 119, proti žalovanému Zemědělskému družstvu „Podlipan“ Vitice, se sídlem Vitice 4, IČ: 00104141, zastoupenému JUDr. Jiřím Holomčíkem, advokátem se sídlem Praha 6, Uralská 770/6, o 4.428.785,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 7 C 243/2006, o dovoláních žalobců a žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2012, č. j. 23 Co 106/2012 – 554, takto: I. Dovolání žalobců se odmítá. II. Dovolání žalovaného se odmítá. O d ů v o d n ě n í : A. Předchozí průběh řízení Žalobci se žalobou původně domáhali po žalovaném zaplacení nájmu za užívání dvou pozemků v k.ú. D. P. u V. Poté, co žalobci zjistili, že mezi nimi a žalovaným neexistuje nájemní vztah, který by byl založen smlouvou nebo zákonem, se domáhali vydání bezdůvodného obohacení za užívání těchto pozemků. V průběhu řízení žalobu postupně rozšiřovali o další časová období a další užívané pozemky. Naposledy celkovou výši bezdůvodného obohacení žalovaného vyčíslili na 4.428.785,- Kč s příslušenstvím. V odůvodnění své žaloby uvedli, že jsou vlastníky pozemků v k.ú. D. P. u V., zatímco žalovaný je vlastníkem stavby - porodny prasat stojící na těchto pozemcích, které užívá spolu s dalšími pozemky v souvislosti s touto stavbou. Žalovaný původní požadavek žalobců na úhradu nájemného za užívání dvou pozemků uznal co do výše 3.782,10 Kč, když uvedl, že hodnota pozemků ve vlastnictví žalobců je u jednoho z pozemků 10,68 Kč za m2 a u druhého 20 Kč za m2, a proto také i výše nájmu se musí odvíjet od těchto cen. Ve zbytku navrhoval zamítnutí žaloby. Po změně právní kvalifikace nároku žalobců uvedl, že nárok žalobců na vydání bezdůvodného obohacení je jako celek nedůvodný. Poté, co žalobci rozšířili žalobu o další pozemky, namítl, že některé z pozemků ve skutečnosti neužívá a navrhoval zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Okresní soud v Kolíně jako soud prvního stupně částečným rozsudkem ze dne 6. 6. 2011, č.j. 7 C 243/2006 – 399, žalobě co do částky 565.904,22 Kč s příslušenstvím vyhověl a co do částky 339.341,78 Kč s příslušenstvím zamítl. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalovaný užívá všechny pozemky, které jsou předmětem žaloby, přičemž nájemní vztah mezi stranami neexistuje, protože zanikl výpovědí žalobců zaslanou žalovanému dne 31. 8. 1994. Při stanovení výše úhrady za užívání pozemků ve vlastnictví žalobců žalovaným vycházel soud prvního stupně z revizního znaleckého posudku znaleckého ústavu KOPPREA spol. s r.o., neboť znalecký posudek zpracovaný Ing. P. Ř. stanovil výši obvyklého nájemného nikoliv tržně, nýbrž podle doporučení, či sdělení Ministerstva financí České republiky a hodnotu pozemku dovozoval z vyhlášky č. 540/2002 Sb., navíc přitom postupoval nesprávně (srov. str. 6 odůvodnění rozsudku). S ohledem na délku řízení, další rozšíření žaloby a návrh žalobců na vydání částečného rozsudku (srov. č.l. 435) rozhodl soud částečným rozsudkem o nároku žalobců za roky 2004 až 2010. Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání obou stran rozhodnutí soudu prvního stupně rozsudkem ze dne 9. 7. 2012, č.j. 14 Co 142/2012 - 115, potvrdil. Žalovaný v odvolacím řízení předložil soudu nájemní smlouvu na nájem pozemků ve vlastnictví žalobců ze dne 3. 8. 1992 a tvrdil, že nájemní vztah mezi stranami nadále existuje, neboť výpověď z nájmu ze dne 31. 8. 1994 je absolutně neplatná, protože ji podepsal pouze žalobce, ačkoliv pozemky jsou ve spoluvlastnictví obou žalobců. Odvolací soud shledal výpověď ze dne 31. 8. 1994 za platnou, když uvedl, že absence podpisu žalobkyně může mít za následek toliko relativní neplatnost výpovědi, které se však žalobkyně nedovolala a navíc s výpovědí souhlasila. Za této situace považoval odvolací soud nájemní smlouvu ze dne 3. 8. 1992 za irelevantní. Závěrem uvedl, že neshledal ani důvod odklonit se od výpočtu výše obvyklého nájemného uvedeného v znaleckém posudku znaleckého ústavu KOPPREA spol. s r.o. a částečný rozsudek soudu prvního stupně proto potvrdil. B. Dovolání Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2012, č.j. 23 Co 106/2012-554, podali žalobci i žalovaný dovolání. Žalobci ve svém dovolání namítali: a) znalecký posudek znaleckého ústavu KOPPREA spol. s r.o., z něhož ve svých rozhodnutích soudy obou stupňů vycházely, byl vypracován v rozporu se zákonem, neboť v rozporu s § 10 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku ignoroval cenovou mapu vydanou obcí. b) soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí opomněly vyložit, z jakého důvodu při stanovení výše obvyklého nájemného vycházely ze znaleckého posudku znaleckého ústavu KOPPREA spol. s r.o. a nikoliv ze znaleckého posudku, který byl vypracován Ing. Š. pro účely jiného řízení proti žalovanému, které se však týkalo pozemků ve stejném areálu jako pozemky žalobců, o něž jde v souzené věci. Žalovaný se k dovolání žalobců nevyjádřil. Žalovaný ve svém dovolání namítal: a) některé pozemky fakticky neužívá a soudy obou stupňů tedy vycházejí z nesprávných skutkových zjištění. b) zjištěná výše bezdůvodného obohacení není správná. Nájemné by bylo nižší jak v případě, že by nájemní vztah vznikl ze zákona tak i v případě, že by soud vycházel z nájemní smlouvy ze dne 3. 8. 1992. c) nájemní vztah mezi stranami nezanikl. Žalovaný předložil nájemní smlouvu ze dne 3. 8. 1992 a soudy z nepochopitelných důvodů konstatovaly, že nájemní vztah řádně zanikl v roce 1994 výpovědí. d) výpověď žalobců ze dne 31. 8. 1994 je absolutně neplatná, neboť obsahuje toliko podpis jednoho ze žalobců, přičemž měla obsahovat podpisy obou spoluvlastníků předmětných pozemků. e) žalobce v letech 1995 až 2004 požadoval po žalovaném úhradu nájemného z pozemků žalobců a tudíž musel vědět, že nájemní vztah výpovědí z roku 1994 nezanikl. f) výše obvyklého nájemného byla stanovena nesprávně, když podle metodiky MF ČR činí obvyklé nájemné 4-5% z ceny pozemku, nikoliv 10% z ceny pozemku, jak bylo uvedeno ve znaleckém posudku znaleckého ústavu KOPPREA spol. s r.o. g) soudy obou stupňů opomněly v odůvodnění svých rozhodnutí vyložit, proč při stanovení výše obvyklého nájemného vycházely ze znaleckého posudku znaleckého ústavu KOPPREA spol. s r.o. a nikoliv z posudku Ing. P. Ř. Ve vyjádření k dovolání žalovaného žalobci uvedli, že v podaném dovolání nespatřují otázku zásadního právního významu a navrhli odmítnutí, resp. zamítnutí dovolání žalovaného. Žalobci popřeli námitku žalovaného, že některé pozemky reálně neužívá a odkázali na provedené dokazování. K námitce, že v případě vzniku nájemního vztahu ze zákona by bylo nájemné podstatně nižší, žalobci uvedli, že by tomu tak bylo jedině v případě, že by jejich pozemky patřily do zemědělského půdního fondu. Pokud jde o námitku existence nájemního vztahu, žalobci odkázali na závěr soudů obou stupňů, podle něhož nájemní vztah zanikl výpovědí žalobců. K námitce žalovaného stran stanovení výše obvyklého nájemného, žalobci poukázali na skutečnost, že žalovaný nesprávně nahlíží na pozemky žalobců jako na pozemky zemědělské, na které se metodika Ministerstva financí vztahuje, přičemž v souzené věci se jedná o pozemky stavební. C. Přípustnost Vzhledem ke skutečnosti, že napadené rozhodnutí bylo vyhlášeno před dnem účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., dovolací soud věc s ohledem na čl. II bod 7 cit. zákona a s přihlédnutím k nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, projednal podle občanského soudního řádu ve znění před 1. 1. 2013. Dovolací soud zjistil, že dovolání jsou včasná, podaná oprávněnými osobami zastoupenými advokáty a že splňují formální obsahové znaky předepsané v § 241a odst. 1 o. s. ř. Protože v souzené věci byl rozsudkem odvolacího soudu potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, může být přípustnost dovolání založena toliko podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., podle něhož je dovolání přípustné pokud „dovolací soud dospěje