28 Cdo 756/2025 — Nejvyšší soud

28 Cdo 756/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:6. 5. 2025 Spisová značka:28 Cdo 756/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:28.CDO.756.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Náhradní pozemek Dotčené předpisy:§ 11a předpisu č. 229/1991 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:23. 5. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 28 Cdo 756/2025-1805 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně K. P., zastoupené JUDr. Zorkou Černohorskou, advokátkou se sídlem v Příbrami, Balbínova 384, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, identifikační číslo osoby 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Žižkov, Husinecká 1024/11a, zastoupené Mgr. Miroslavem Faměrou, advokátem se sídlem v Praze 6, Liboc, U Stanice 11/4, o převodu zemědělských pozemků oprávněné osobě, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 7 C 62/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 12. 2024, č. j. 21 Co 75/2023-1764, t a k t o : I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 359,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Zorky Černohorské, advokáty se sídlem v Příbrami, Balbínova 384. O d ů v o d n ě n í : 1. Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudek Okresního soudu ve Znojmě (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 15. 2. 2023, č. j. 7 C 62/2020-1344, zrušil v části výroku I, jímž byl nahrazen projev vůle žalované (coby převádějící) uzavřít s žalobkyní (nabývající, oprávněnou osobou) smlouvu o převodu tam označených pozemků v katastrálním území XY a v naznačeném rozsahu řízení zastavil (výrok I), potvrdil v té části výroku I, jíž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III). 2. Rozhodováno bylo o žalobkyní uplatněném nároku na převod jiných zemědělských pozemků podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 229/1991 Sb.“). Odvolací soud aproboval soudem prvního stupně přijatý závěr, že restituční nárok žalobkyně coby oprávněné osoby nebyl doposud plně uspokojen v důsledku liknavého a svévolného postupu žalované (jejího předchůdce). Odvolací soud měl rovněž za prokázané, že pozemek parc. č. XY v k. ú. XY (který jako jediný zůstal po částečném zpětvzetí žaloby předmětem řízení) není k danému účelu nevhodný (z vlastnictví státu nepřevoditelný) a jeho cena nepřevyšuje výši neuspokojeného nároku (náhrady). 3. Proti rozsudku odvolacího soudu – v rozsahu výroku II – podala dovolání žalovaná (dále také jako „dovolatelka“). Splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje v tom, že se odvolací soud napadeným rozsudkem odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (při řešení otázky, zda je žalobkyni přiřknutý náhradní pozemek k převodu vhodný), co do důvodu má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1, věta první o. s. ř.). Za nesprávné považuje dovolatelka posouzení odvolacího soudu, že nárok žalobkyně lze uspokojit převodem pozemku parc. č. XY v k. ú. XY (dále jen „předmětný pozemek“ nebo „pozemek“), jenž pokládá k danému účelu za nevhodný, jsouc přesvědčena, že tvoří funkční celek se sousedními pozemky parc. č. XY (zahrada) a parc. č. XY v k. ú. XY (na němž je umístěna stavba rodinného domu), které jsou ve vlastnictví třetí osoby. Poukazuje na to, že předmětný pozemek coby zahrada byl vlastníku sousedních pozemků (parc. č. XY a parc. č. XY) propachtován k zemědělskému obhospodařování a již delší dobu je jím užíván. Na funkční souvislost předmětného pozemku se sousedními pozemky usuzuje i z jeho dřívějšího připlocení k těmto (sousedním) pozemkům. Krom toho namítá, že se pozemek nachází v zastavitelném území obce a je určen k zastavění stavbou pro bydlení. Dovozuje, že zjištěné okolnosti současně vylučují závěr o potencialitě zemědělského obhospodařování pozemku žalobkyní. 4. Žalobkyně podala k dovolání nesouhlasné vyjádření. 5. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále v textu jen „o. s. ř.“) jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle ustanovení § 237 o. s. ř. 6. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 7. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. § 241a odst. 1, věta první, o. s. ř.). 8. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (srov. § 242 odst. 3, věta první, o. s. ř.); z toho vyplývá mimo jiné, že při zkoumání přípustnosti dovolání dovolací soud může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (vymezil). 9. Předně lze odkázat na závěry ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu obecně postihující problematiku poskytování náhradních pozemků oprávněné osobě k uspokojení jejího nároku dle zákona č. 229/1991 Sb. (srov. např. i rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, uveřejněný pod číslem 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, reflektující i nálezovou judikaturu Ústavního soudu – srov. nález ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. III. ÚS 495/02, nález ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 495/05, či nález pléna Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 6/05, uveřejněný pod číslem 531/2005 Sb.) a k tomu i zkoumání „vhodnosti“ (převoditelnosti) pozemků nezahrnutých do veřejné nabídky (tam, kde postup žalované či jejího předchůdce nesl znaky liknavosti, libovůle, svévole či diskriminace). 10. Vhodnými náhradními pozemky, jimiž lze uspokojit restituční nárok oprávněné osoby dle zákona č. 229/1991 Sb., jest rozumět pozemky, jež by byly zařaditelné do veřejné nabídky (srovnej přiměřeně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 28 Cdo 4180/2007, uveřejněný pod číslem 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4876/2008, a ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015, či jeho usnesení ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3304/2014, a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4400/2015). V rámci posouzení, je-li ten který uvažovaný pozemek vhodný k náhradní naturální restituci, je významné, zdali jeho převodu nebrání zákonné překážky uvedené v ustanoveních § 11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. a § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob, zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem, lze-li jej reálně obhospodařovat či nevzniknou-li jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem, případně nejde-li o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu; příkladmo uvedená hlediska je třeba zkoumat vždy se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2687/2018, a v něm citovaná rozhodnutí). Při komparaci veřejného zájmu na zachování dosavadních vlastnických vztahů a zájmů oprávněných osob na náhradní uspokojení restitučního nároku jest potřeba hodnotit, zda restituční nárok – v případě kolize se zájmem na zachování stávajících vlastnických poměrů – nebude lépe uspokojit vydáním jiného náhradního pozemku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3676/2020). 11. Nejvyšší soud ve své ustálené rozhodovací praxi judikuje, že při zkoumání, zda je dána překážka naturální restituce podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. (tím spíše i restituce náhradní) se považuje za relevantní i hledisko funkční souvislosti pozemků