28 Cdo 893/2025 – Nejvyšší soud

28 Cdo 893/2025-1997 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobců a) J. B., b) R. B. a c) T. R., všech zastoupených JUDr. Zorkou Černohorskou, advokátkou se sídlem v Příbrami II, Balbínova 384, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, IČ 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené JUDr. Martinem Páskem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1284/37, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 19 C 142/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. ledna 2025, č. j. 95 Co 411/2024-1940, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) na náhradě nákladů dovolacího řízení 34.916,90 Kč k rukám advokátky JUDr. Zorky Černohorské do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. III. Žalovaná je povinna zaplatit každému ze žalobců b) a c) na náhradě nákladů dovolacího řízení 17.458,50 Kč k rukám advokátky JUDr. Zorky Černohorské do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Litoměřicích rozsudkem ze dne 8. 2. 2024, č. j. 19 C 142/2021-1776, ve znění opravného usnesení ze dne 19. 4. 2024, č. j. 19 C 142/2021-1831, nahradil projev vůle žalované k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu 16 pozemků v k. ú. XY a 6 pozemků v k. ú. XY do vlastnictví žalobců, přičemž žalobci a) náleží spoluvlastnický podíl ve výši ½ a žalobcům b) a c) každému spoluvlastnický podíl ve výši ¼ (výrok I), řízení ve vztahu ke specifikovaným pozemkům zastavil (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení státu (výrok III) i mezi účastníky (výrok IV). Okresní soud vyšel z v řízení prokázaných skutečností, že žalobci jsou oprávněnými osobami podle § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“), ovšem původně odňaté pozemky jim nelze vydat pro překážky ve smyslu § 11 zákona o půdě. Žalobcům tak i podle rozhodnutí Státního pozemkového úřadu náleží nárok na poskytnutí náhradních pozemků v intencích § 11a zákona o půdě. Přístup žalované k řečenému požadavku shledal okresní soud liknavým a svévolným (zejména z důvodu vypočtení a evidence chybné výše restitučního nároku), zatímco aktivitu žalobců, potažmo právní předchůdkyně žalobců b) a c), měl za dostatečnou. S odkazem na jiná obdobná soudní řízení týchž účastníků pokládal za nezbytné původně odňaté zemědělské pozemky určené k výstavbě oceňovat jako pozemky stavební ve smyslu vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (dále jen „oceňovací vyhláška“). Výši restitučního nároku žalobců stanovil na základě znaleckého posudku prof. Ing. Renáty Schneiderové Heralové, Ph.D., jejž označil za přesvědčivý a znalkyní obhájený nejen v tomto řízení, a to včetně závěru o nepoužití srážek podle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky, částkou 8.224.364 Kč. Žalobci byli doposud uspokojeni co do 1.296.957,53 Kč. Cena nyní převáděných pozemků, jejichž převodu, byly-li problematické pozemky odděleny vyhotovenými geometrickými plány, nebrání žádná zákonná překážka, činí 3.882.453,50 Kč, pročež žalobě v tomto rozsahu vyhověl.1. 2. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 14. 1. 2025, č. j. 95 Co 411/2024-1940, k odvolání žalované rozhodnutí okresního soudu ve výrocích I a III potvrdil, ve výroku IV je změnil co do výše náhrady nákladů řízení, jinak je v tomto výroku také potvrdil (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Krajský soud kvitoval zjištění soudu prvního stupně, ze kterých vycházel. Zopakoval mimo jiné důkaz znaleckým posudkem znalkyně prof. Schneiderové Heralové. Stejně jako okresní soud odkázal ve smyslu § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), na obdobná restituční řízení totožných účastníků. Vzdor odvolacím námitkám přisvědčil závěrům soudu prvního stupně stran určení výše restitučního nároku částkou stanovenou ve znaleckém posudku prof. Schneiderové Heralové, oceňoval-li odňaté pozemky jako stavební bez aplikace srážek podle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky. Správnými shledal i jeho úsudky o hodnotě náhradních pozemků, vycházel-li při jejím určení opět ze znaleckého posudku prof. Schneiderové Heralové, který jako jediný z v řízení předložených posudků reflektoval požadavky zákona, oceňoval-li náhradní pozemky podle § 14 oceňovací vyhlášky s přihlédnutím k jejich aktuální podobě. Odmítaje námitky žalované pro nedůvodnost, napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil. 3. Proti rozsudku krajského soudu brojí dovoláním žalovaná, shledávajíc jeho přípustnost ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v rozporu napadeného rozhodnutí s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu při určení výše restitučního nároku žalobců (jmenuje konkrétně usnesení sp. zn. 28 Cdo 1444/2019, sp. zn. 28 Cdo 1623/2019 a sp. zn. 28 Cdo 430/2018, rozsudek sp. zn. 28 Cdo 3037/2021 i usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3459/19). Odvolacímu soudu vytýká nesprávné posouzení charakteru původně odňatých pozemků, včetně neužití srážek podle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky a preferenci závěrů znalkyně prof. Schneiderové Heralové před názorem žalované opírajícím se o jí předložený znalecký posudek. Prosazuje zohlednění návrhu směrného plánu z roku 1948, jenž byl podkladem pozdější územně plánovací dokumentace, a naopak nesouhlasí s postupy soudů, vycházely-li z územně plánovací dokumentace ze 30. let dvacátého století. Dovolatelka má za to, že nárok žalobců v patřičné výši (vypočtené jí prosazovaným způsobem) již uspokojila, pročež jejich žalobu považuje za nedůvodnou. Pro vylíčené žádá zrušení napadeného rozsudku krajského soudu i rozsudku okresního soudu (vyjma výroku II) a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Současně navrhuje též odklad právní moci a vykonatelnosti naříkaného rozsudku krajského soudu. 4. K dovolání i jeho následnému odůvodnění se negativně prostřednictvím své právní zástupkyně vyjádřili žalobci, již navrhli odmítnutí, eventuálně zamítnutí předmětného mimořádného opravného prostředku. 5. Při rozhodování o dovolání bylo postupováno podle občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů. 6. Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou dle § 241 odst. 1 o. s. ř., zabýval jeho přípustností.1. 2. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 3. Dovolání ovšem přípustným není. 4. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi setrvale dovozuje, že cena náhradního pozemku má být ekvivalentní ceně odebraného pozemku. Pokud byl oprávněné osobě odňat pozemek, jenž měl zemědělskou povahu, má nárok na náhradu za zemědělský pozemek. Byly-li naproti tomu odnímané pozemky určeny, popřípadě dále využity, jako pozemky stavebního charakteru, je namístě oprávněnému subjektu poskytnout náhradu jako za pozemky stavební, byť byly třeba formálně vedeny jako pozemky zemědělské. Pakliže byly tedy pozemky v době přechodu na stát evidovány jako zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě (čemuž může nasvědčovat například v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby, bezprostřední realizace výstavby, existence územního rozhodnutí o umístění stavby apod.), lze i takové pozemky v zásadě ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu § 14 odst. 1 oceňovací vyhlášky (viz zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2025, sp. zn. 28 Cdo 3175/2024, vydané ve věci totožných účastníků, či v něm citovaná usnesení tohoto soudu ze dne 6. 12. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3455/2022, ze dne 30. 1. 2024, sp. zn. 28 Cdo 134/2024, a ze dne 7. 8. 2024, sp. zn. 28 Cdo 1834/2024). Dovolací soud ve své judikatorní praxi rovněž aproboval flexibilnější přístup k posuzování původní povahy odňatých pozemků, v rámci něhož soudy podle kontextu každého jednotlivého případu zohledňují různé relevantní okolnosti a neulpívají rigidně jen na vydání územního rozhodnutí jako na podmínce uznání pozemků za stavební, přičemž kritéria zmiňovaná judikaturou pro závěr o stavebním charakteru původních pozemků nejsou taxativními, jež musí být naplněna současně, nýbrž jde toliko o příkladmo uváděné konkrétní faktory, které mohou k závěru o stavební povaze pozemků vést (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2023, sp. zn. 28 Cdo 2457/2023). 5.