28 Cdo 92/2025 – Nejvyšší soud

28 Cdo 92/2025-314 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně A. Z., zastoupené JUDr. Romanem Jelínkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Valentinská 56/11, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, IČ 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 4 C 164/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. října 2024, č. j. 8 Co 928/2024-284, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.844,30 Kč k rukám advokáta JUDr. Romana Jelínka, Ph.D., do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Písku rozsudkem ze dne 30. 4. 2024, č. j. 4 C 164/2023-253, nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu tří specifikovaných pozemků v k. ú. XY z vlastnictví státu (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Žalobkyně se domáhala nahrazení projevu vůle žalované uzavřít smlouvu o převodu náhradních pozemků dle § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“). Soud zjistil, že žalobkyně již v minulosti podala žalobu o nahrazení projevu vůle, která byla zamítnuta, z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1043/2020, přitom plyne, že žalobkyně neprokázala konkrétní okolnosti svědčící o liknavém a svévolném přístupu žalované ani vlastní aktivní snahu o vypořádání nároku. Jelikož byly zmíněné okolnosti v řečeném řízení posuzovány ohledně období od roku 1996 do podání žaloby v roce 2018, soud se nyní nově zabýval obdobím až do roku 2023, kdy byla podána žaloba ve stávajícím řízení, ohledně čehož uzavřel, že žalobkyně vyvinula v posuzovaném období přiměřenou aktivitu, neboť se zúčastnila jedenácti veřejných nabídek, v nichž usilovala o 22 pozemků, ohledně devíti z nich přitom nebyla úspěšná z důvodu nesprávného ocenění jejího restitučního nároku ze strany žalované. Nepřisvědčil žalované, že by šlo o nedostatek na straně žalobkyně, jež o přecenění nároku dlouhou dobu neusilovala, naopak zdůraznil, že žalovaná je povinna určit správnou výši nároku té které oprávněné osoby. Shledal tedy postup žalované liknavým, na základě čehož vyhověl požadavku žalobkyně uspokojit restituční nárok mimo zákonem předpokládaný postup (skrze veřejnou nabídku pozemků). Žádané pozemky posléze posoudil jako vhodné k převodu na žalobkyni, žalobě tudíž vyhověl. 2. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 3. 10. 2024, č. j. 8 Co 928/2024-284, k odvolání žalované rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jež označil za správná a učiněná na základě dostatečného dokazování, aproboval rovněž jím provedené právní posouzení věci. Vyzdvihnul nutnost posuzovat liknavost žalované dle skutkové situace zjištěné v nynějším řízení, nikoliv v předchozím řízení, v němž bylo vydáno citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1043/2020, a skutečnost, že nárok žalobkyně byl násobně přeceněn až v průběhu roku 2023. Zcela se ztotožnil s odůvodněním soudu prvního stupně i co do převoditelnosti sporného pozemku parc. č. XY v k. ú. XY (dále jen „pozemek A“), přičemž odmítl argumentaci žalované především o náletových dřevinách na pozemku i o domnělé funkční souvislosti mezi daným pozemkem a sousedícími zahradami. Naříkaný rozsudek tudíž zcela potvrdil. 3. Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích v celém rozsahu podala žalovaná dovolání, majíc je za přípustné ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), pro otázky, při jejichž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího, za něž označuje splnění předpokladů pro uspokojení nároku žalobkyně mimo veřejnou nabídku a převoditelnost pozemku A. Žalovaná tvrdí, že nalézací soudy opomněly přihlédnout k dlouhotrvající pasivitě žalobkyně v letech 1996–2018, aktivitu žalobkyní projevenou nepovažuje za dostatečnou, přičemž cituje rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014, a usnesení téhož soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1787/2015. Nesouhlasí též se závěrem o vlastní liknavosti. Ohledně převoditelnosti pozemku A namítá, že ze znaleckého posudku užitého v řízení plyne, že pozemek je ve funkčním celku se sousedícími zahradami, nadto se na něm nacházejí náletové dřeviny, tudíž i s přihlédnutím k jeho umístění a výměře není vhodný k převodu na žalobkyni. Kromě judikatury dovolacího soudu hovořící o nezbytnosti posuzovat vhodnost náhradního pozemku k převodu a patřičných kritériích upozorňuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3005/2019, jež zdůrazňuje nutnost zohlednit faktický stav náhradních pozemků. 4. Z výše uvedených důvodů navrhuje, aby dovolací soud napadené rozsudky odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. 5. K dovolání žalované se vyjádřila žalobkyně, která daný mimořádný opravný prostředek považuje za nepřípustný. Uvádí, že dovoláním vytčené otázky posoudily nalézací soudy v souladu s ustálenou rozhodovací praxí, a upozorňuje na konkrétní okolnosti nynější kauzy co se týče liknavosti žalované a vhodnosti převáděného sporného pozemku. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl, popřípadě je zamítl. 6. Při rozhodování o dovolání bylo postupováno podle občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů. 7. Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a jednající dle § 241 odst. 2 písm. b) o. s. ř., zabýval jeho přípustností. 8. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 9. Dovolání není přípustné. 10. Otázky, lze-li postup žalované v případě uspokojování žalobkyní uplatňovaného nároku kvalifikovat jako liknavý a svévolný, potažmo je-li žalobkyně nadána právem domáhat se žalobou uspokojení nároku převodem pozemků mimo veřejnou nabídku, přípustnost dovolání (ve smyslu § 237 o. s. ř.) nezakládají, neboť je odvolací soud i soud prvního stupně vyřešily v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, na níž není důvod cokoliv měnit. 11. K uplatnitelnosti nároku oprávněné osoby tímto výjimečným způsobem (jenž je výrazem zásady vigilantibus iura scripta sunt a nelze jej vůči ostatním oprávněným osobám pokládat za diskriminující) srovnej zejména rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, uveřejněný pod číslem 62/2010 Sb. rozh. obč., reflektující i předchozí nálezovou judikaturu Ústavního soudu – viz za všechny nálezy ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. III. ÚS 495/02, a ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 495/05. 12. Potencialita uspokojení nároku cestou veřejné nabídky náhradních pozemků (§ 11a zákona o půdě) je negativně ovlivňována i dobou předchozího řízení před pozemkovým úřadem a pozdější omezenou nabídkou pozemků (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1587/2020, a ze dne 3. 11. 2022, sp. zn. 28 Cdo 2605/2022). Jako svévolný postup (či přinejmenším liknavý, je-li napraven až s prodlením) lze kvalifikovat i ulpívání žalované na nesprávném ohodnocení nároku (nepřiléhavé určení ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků), čímž je značně ztížena možnost uspokojení nároku tímto zásadně předpokládaným způsobem, tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků (viz namátkou usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 155/2016, a rozsudek téhož soudu ze dne 20. 6. 2023, sp. zn. 28 Cdo 1634/2023). 13. Sluší se připomenout, že zjišťování a hodnocení rozhodujících skutečností o krocích oprávněné osoby, jakož i postupu žalované je především otázkou skutkových zjištění, jejichž nalézání je úkolem soudů nižších stupňů a s nimiž je pak úzce provázáno i posouzení, byl-li postup žalované při uspokojování nároku oprávněné osoby stižen některým ze shora uvedených defektů (liknavost, libovůle, svévole či diskriminace). Učiněný hodnotící závěr lze pak v dovolacím řízení přezkoumat toliko v případech, v nichž by úvahy soudů nižších stupňů byly nepřiměřené (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2022, sp. z