28 Cdo 966/2020 – Nejvyšší soud

28 Cdo 966/2020-394 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobkyně Římskokatolické farnosti Úpice, se sídlem v Úpici, T. G. Masaryka 1, IČ 47462728, zastoupené Mgr. Stanislavem Hykyšem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Zelená 267, proti žalovaným 1) Městu Úpice, se sídlem v Úpici, Pod Městem 624, IČ 00278386, zastoupenému JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr., advokátem se sídlem v Brně, Dominikánské náměstí 656/2, 2) České republice - Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČ 01312774, za niž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 1024/11a, IČ 69797111, Územní pracoviště Hradec Králové, Horova 180, a 3) Lesům České republiky, s. p., se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106, IČ 42196451, o určení vlastnického práva státu, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 16 C 239/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. listopadu 2019, č. j. 19 Co 193/2019-363, t a k t o : I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ing. Martina Flory, Dr., advokáta se sídlem v Brně, Lidická 57. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení. IV. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 3) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Hradci Králové výrokem I. rozsudku ze dne 19. 11. 2019, č. j. 19 Co 193/2019-363, potvrdil ve výrocích II. až VI. (v pořadí druhý) rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 27. 2. 2019, č. j. 16 C 239/2015-288 [jímž byla zamítnuta žaloba (po připuštění její změny), kterou se žalobkyně domáhala určení, že Česká republika je vlastníkem pozemku parc. č. 1088/3, který vznikl oddělením z pozemku parc. č. 1088/2 geometrickým plánem pro průběh hranice určené soudem č. 1890-377/2018 vyhotovitele společnosti Geodézie Dvůr Králové s. r. o., a vlastníkem pozemku parc. č. 1090/10, který vznikl oddělením z pozemku parc. č. 1090/1 geometrickým plánem pro průběh hranice určené soudem č. 1890-377/2018 vyhotovitele společnosti Geodézie Dvůr Králové s. r. o., oba v k. ú. Úpice, zapsané na listu vlastnictví č. 10001 pro k. ú. Úpice, vedeném Katastrálním úřadem pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Trutnov, s právem hospodařit s těmito nemovitými věcmi jako majetkem státu pro Lesy České republiky s. p., a dále bylo rozhodnuto, že žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Trutnově státem zálohované náklady řízení ve výši 13.700 Kč, nahradit náklady řízení žalovanému 1) ve výši 64.935 Kč k rukám jeho zástupce, žalované 2) ve výši 3.900 Kč a žalovanému 3) ve výši 1.200 Kč] a dále rozhodl, že žalobkyně je povinna nahradit náklady odvolacího řízení žalovanému 1) ve výši 11.394,21 Kč k rukám jeho zástupce, žalované 2) ve výši 1.198 Kč a žalovanému 3) ve výši 300 Kč (výrok II.) Soudy obou stupňů tak rozhodly o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala podle § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů, ve znění nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 177/2013 Sb. (dále jen „zákon č. 428/2012 Sb.“), určení, že žalovaná 2) je vlastníkem geometrickým plánem oddělených částí označených pozemků, původně pozemků PK č. 1090/1 a PK č. 1090/2, které z jejího právního předchůdce Katolického farního kostela sv. Jakuba v Úpici přešly na stát bez náhrady podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě), odůvodněné tím, že v katastru nemovitostí je v rozporu s § 3 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění účinném do 31. 12. 2012, nebo v rozporu s § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „zákon o půdě“), zapsán jako jejich vlastník žalovaný 1), ačkoliv nebyly splněny podmínky dle § 1 odst. 1 zák. č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, takže evidenční zápis v katastru nemovitostí byl v jeho prospěch proveden v rozporu s tímto zákonem. Jestliže blokační ustanovení § 29 zákona o půdě, zakazovalo převod původního církevního majetku a jestliže předpoklady pro přechod pozemků do vlastnictví obce nebyly splněny, setrvaly pozemky „v režimu § 29 zákona o půdě a ve vlastnictví státu“. Skutkově se pak nejedná ani o případ, který upravuje § 2a zákona č. 172/1991 Sb., ve znění zákona č. 114/2000 Sb., neboť předmětné pozemky nemohly s účinností od 1. 7. 2000 na obec přejít, když ustanovení § 29 zákona o půdě zůstalo zákonem č. 114/2000 Sb. nedotčeno. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že žalobkyně je právním nástupcem původního církevního vlastníka Katolického farního kostela sv. Jakuba v Úpici, v jehož majetku byly pozemky parc. č. PK 1090/1 a parc. č. PK 1090/2 v k. ú. Úpice (nyní části pozemků parc. č. 1088/2 a parc. č. 1090/1), zapsané v knihovní vložce č. 738 pozemkové knihy, jemuž byly odňaty bez náhrady výměrem Okresního národního výboru v Trutnově ze dne 6. 12. 1949, sp. zn. 611-Úp-3/X-49, podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě), že Okresní soud v Trutnově, pobočka v Úpici, nařídil usnesením ze dne 8. 6. 1950, č. d. 430/50-Ú, poznamenat provedení výkupu odňatých pozemků v knihovní vložce č. 738 pozemkové knihy vedené pro k. ú. a obec Úpice podle § 10 odst. 2 zákona č. 46/1948 Sb. Z potvrzení o přídělu ze dne 16. 3. 1956 bylo zjištěno, že Zemědělský odbor rady ONV v Trutnově potvrzuje, že Československý stát - MNV Úpice obdržel podle zákona č. 46/48 Sb. přídělem nemovitosti v k. ú. Úpice zapsané v knihovní vložce č. 738 výslovně specifikované, mj. též pozemkové parcely č. 1090/1 a č. 1090/2, přičemž toto potvrzení o přídělu bylo listinou vkladu schopnou ve smyslu § 11 zák. č. 90/1947 Sb., jak se v něm uvádí. Zápisem č. 29/53 o jednání konaném dne 7. 10. 1953 mezi MNV v Úpici a Správou lesního hospodářství ve Dvoře Králové nad Labem bylo dále prokázáno, že „došlo podle vládního nařízení č. 124/51 Sb. k předání majetkového souboru lesního hospodářství, jehož předmětem je správa lesního národního majetku, který až dosud tvořilo lesní hospodářství MNV v Úpici; součástí zápisu je i soupis předávaných pozemků, mj. pozemků označených ve vložce pozemkové knihy 738 v kat. území Úpice parc. č. 1090/1 a 1090/2, přidělených podle zák. č. 46/48 Sb.“. Ze zápisu ze dne 12. 5. 1992 o převodu pozemků z vlastnictví České republiky, k nímž měly Východočeské státní lesy Hradec Králové právo hospodaření s národním majetkem, na Město Úpice dle zák. č. 172/1991 Sb., bylo zjištěno, že na základě § 2 zákona č. 172/91 Sb. přešly dnem 24. 5. 1991 z vlastnictví České republiky do vlastnictví města Úpice v příloze uvedené věci, které město vlastnilo k 31. 12. 1949 a k nimž předávající měl k 24. 5. 1991 právo hospodaření s národním majetkem, mj. i pozemky parc. č. 1090/1 - les a parc. č. 1090/2 - les v kat. území Úpice, které do té doby byly evidovány jako majetek státu. S odkazem na relevantní judikaturu Nejvyššího soudu vztahující se k výkladu a aplikaci § 2a zákona č. 172/1991 Sb., ve znění zákona č. 114/2000 Sb., se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že ve vztahu ke sporným pozemkům vlastnické právo na žalovaného 1) přešlo podle tohoto ustanovení, a to k 1. 7. 2000, neboť pozemky PK č. 1090/1 a PK č. 1090/2 byly přiděleny a vlastnické právo k nim v jeho prospěch bylo vloženo do katastru nemovitostí na základě potvrzení o přídělu vyhotoveného ONV v Trutnově dne 16. 3. 1956 pod č.j. Zem/8-1024/56-Ra, přičemž tato listina plně vyhovuje požadavkům vyplývajícím z § 2a odst. 3 písm. a) cit. zákona, a je nerozhodné, že jako přídělce nebyla označena obec Úpice, ale národní výbor, který působil na jejím území. Pokud tedy žalovaný 1) splňoval podmínky pro přechod majetku podle zákona o majetku obcí, přešel dotčený majetek na obec ex lege, aniž by tím došlo k porušení blokačního ustanovení § 29 zákona o půdě. Obec se v takovém případě dostávala do pozice osoby povinné k uspokojení příslušného nároku restituenta na vydání přešedších věcí (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4946/2015). Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci, jehož přípustnost ve smyslu § 237 o. s. ř. spatřuje v řešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to „zda k přechodu zemědělských pozemků podle § 2a zákona č. 172/1991 Sb., o majetku obcí, mohlo dojít i v případě, kdy stát pozemky vykoupené podle