29 Cdo 1104/2023

Žalobou pro zmatečnost napadenými usneseními Krajského soudu v Praze ze dne 9. června 2021, č. j. 19 Co 182/2017-MOP-68, a Vrchního soudu v Praze ze dne 3. prosince 2021, č. j. 4 Co 223/2021-75, bylo rozhodnuto o opakované žádosti povinného (P. R.) o osvobození od soudních poplatků a o žádosti povinného o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. dubna 2022, č. j. 1 Nc 276/2022-5, odkazuje na § 43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), žalobu pro vady odmítl (bod I. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

Vrchní soud v Praze k odvolání povinného v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud – cituje § 43 odst. 1 a 2 a § 232 odst. 1 o. s. ř. – shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že povinný (ač řádně poučen o tom, jakým způsobem a v jaké lhůtě má vady žaloby odstranit, jakož i o důsledcích nečinnosti) neodstranil vady žaloby pro zmatečnost, které bránily pokračování v řízení.

Proti usnesením soudů obou stupňů podal povinný dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem, ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání (§ 241 o. s. ř.).

Nejvyšší soud předesílá, že dovolání výslovně směřuje i proti usnesení soudu prvního stupně. K projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně však není dána funkční příslušnost soudu; Nejvyšší soud proto řízení o „dovolání“ v tomto rozsahu bez dalšího zastavil podle § 104 odst. 1 o. s. ř. (k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i judikaturu na něj navazující, např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. září 2021, sp. zn. 27 Cdo 851/2021, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2023, sp. zn. 27 Cdo 3132/2022, jež byla vydána ve věci téhož dovolatele).

Dovolání proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl jako objektivně nepřípustné podle § 238 odst. 1 písm. i/, j/ a h/ a § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.

Učinil tak proto, že žalobou pro zmatečnost napadenými usneseními soudy rozhodly o opakované žádosti povinného o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Žaloba pro zmatečnost podaná proti těmto usnesením je (jen) mimořádným opravným prostředkem proti usnesením, jimiž bylo rozhodnuto o návrzích na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení; i rozhodnutí odvolacího soudu o takové žalobě pro zmatečnost je (stále) rozhodnutím o těchto návrzích, u něhož přípustnost dovolání vylučuje § 238 odst. 1 písm. i/ a j/ o. s. ř. Srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2019, sen. zn. 29 ICdo 124/2019, jakož i usnesení sp. zn. 27 Cdo 851/2021, a usnesení ze dne 20. února 2023,sp. zn. 27 Cdo 3241/2022. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti výroku o nákladech řízení, vylučuje jeho přípustnost ustanovení § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.

Vzhledem k objektivní nepřípustnosti dovolání nebylo nutné se zabývat nedostatkem povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (srov. § 241b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.