29 Cdo 1396/99 – Nejvyšší soud

29 Cdo 1396/99 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací rozhodl v právní věci žalobkyně S.e. a. s. , zast. advokátem, proti žalovanému J.M. , zast. advokátem, o náhradu škody ve výši 135.357,- Kč, k dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 2. 1999, čj. 29 Co 450/98 - 155, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení v částce 4.225,- Kč k rukám jeho právního zástupce, do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 2. 1999, čj. 29 Co 450/98 - 155 potvrdil rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 5. 8. 1998, čj. 4 C 100/95 - 128, jímž tento soud zamítl žalobu o náhradu škody ve výši 135.357,- Kč; dále odvolací soud rozhodl o snášení nákladů odvolacího řízení a nevyhověl návrhu na připuštění dovolání. V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že žalobkyně se domáhala náhrady škody ve výši 135. 357,- Kč za neoprávněný odběr elektrického proudu žalovaným pro jeho provozovnu (řeznictví) v domě v K.H. v období do 15. 8. 1994 od 15. 2. 1995. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný v uvedeném období pro své řeznictví odebíral proud neměřeným kabelem z její pojistkové skříně přes elektroměrný rozvaděč pro dům - v K.H. Vznik škody prokazovala žalobkyně svědectvím svého pracovníka L.J. , který při kontrole elektroměrů dne 15. 2. 1995 nalezl dráty k cejchovním plombám elektroměru žalovaného "roztažené" a plomby odnesl. Žalobkyně si však nepořídila fotodokumentaci stavu plomb a nebyla schopna předat znalci k posouzení ani elektroměr žalovaného ani plomby z něj a taktéž pracovník žalobkyně při zjištění závad nepostupoval podle směrnic žalobkyně pro tyto případy. Žalobkyně vycházela z ust. § 22 odst. 1 písm. d) zák. č. 222/1994 Sb., že pro hodnocení odběru elektřiny jako neoprávněného stačí, že bylo zjištěno porušení měřícího zařízení, přičemž se nevyjádřila ke zjištění soudu prvního stupně, že za přívod elektrického proudu do domu v K.H. odpovídal vlastník domu p. J.B. a že na instalaci elektroměru žalovaného na domovní rozvodnou desku se podílel pracovník žalobkyně a odborná firma a že žalovaný vyvolal kontrolu svého elektroměru, když upozornil na provizorní připojení domu na rozvodnou síť. Odvolací soud proto po zhodnocení výsledků dokazování dospěl k závěru, že žalovaný nebyl odpovědný za provizorní elektrickou přípojku a že ho žalobkyně neusvědčila z úmyslu narušit cejchovní plomby na jeho volně přístupném elektroměru, aby mohl neoprávněně spotřebovávat více elektrického proudu, než kolik za něj zaplatil od 15. srpna 1994 do 15. února 1995. Když toto zjistil shodně se soudem I. stupně pokládal návrh žalobkyně na ustanovení znalce k určení výše odběru elektřiny v řeznictví žalovaného ve sledovaném období za nadbytečný a potvrdil napadené zamítnutí žaloby jako věcně zcela správné a výrok o náhradě nákladů tohoto řízení jako odpovídající výsledku sporu i vyhlášce č. 177/1996 Sb. Návrhu žalobkyně na vyslovení přípustnosti dovolání odvolací soud nevyhověl, neboť otázka, zda žalobkyni přísluší náhrada škody podle prováděcí vyhlášky k ust. § 22 odst. 1 zák. č. 222/1994 Sb., zjistí-li se porušení plomby elektroměru odběratele, nesouvisí s touto právní věcí, protože vyhláška č. 169/1996 Sb. nabyla účinnosti dnem 15.8. 1995 čili po projednaném období. Dovoláním ze dne 6. 4.1999 napadla žalobkyně výše uvedený rozsudek odvolacího soudu s tím, že dovolání podává podle ust. § 239 odst. 2 o. s. ř, ve znění platném do 31. 12. 2000, dále jen "o. s. ř." a dovolací důvod spatřuje v tom, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a to otázky, zda při zjištění neoprávněného odběru podle ust. § 22 odst. 1 písm d) zák. č. 222/1994 Sb. přísluší žalobkyni náhrada škody vypočtená dle vyhl. č. 169/1995 Sb. a tato otázka je otázkou zásadního právního významu. V odůvodnění dovolání žalobkyně zejména uvedla, že se žalobou domáhala náhrady škody ve výši 135.357,- Kč za neoprávněný odběr elektrické energie. V řízení bylo prokázáno, že zaměstnanec žalobkyně L.J. zjistil při kontrole elektroměru, kterým byla měřena dodávka elektrické energie žalovanému porušení tzv. plomby zajišťující měřící zařízení proti neoprávněné manipulaci. Dodavatel dále uvedl, že podle ust. § 22 odst. 1 písm. d) zák. čl 222/1994 Sb. je neoprávněným odběrem elektřiny odběr měřícím zařízením, na kterém bylo porušeno zajištění proti neoprávněné manipulaci. Toto ustanovení zákona je jednoznačné. Nevyplývá z něho žádná nutnost dokazovat žalovanému " ..úmysl narušit cejchovní plomby na jeho volně přístupném elektroměru, aby mohl neoprávněně spotřebovávat více elektrického proudu", jak se domnívá odvolací soud, aniž by takový závěr blíže odůvodnil. Z dikce zákona ani nevyplývá, že by žalovaný musel skutečně neoprávněně manipulovat s měřícím zařízením. Aplikací výše uvedeného ustanovení zákona se však odvolací soud vůbec nezabýval, přitom výklad tohoto ustanovení je pro spor zásadní. Krajský soud v Praze dále nesprávně použil na náhradu škody z titulu neoprávněného odběru ustanovení obchodního zákoníku. Žalovaný totiž porušil v daném případě ustanovení zvláštního zákona (z. č. 222/1994 Sb.) a nikoliv závazek ze smlouvy. Rovněž také neporušil ustanovení obchodního zákoníku, neboť obchodní zákoník smlouvu o dodávce elektrické energie neupravuje. S ohledem na znění ustanovení § 373 a § 757 obchodního zákoníku je v tomto případě nutno vycházet z ustanovení § 22 zákona č. 222/1994 Sb. a z obecných ustanovení občanského zákoníku o náhradě škody. Odpovědnost žalovaného za škodu je podle názoru žalobkyně odpovědností za výsledek. Žalovaný porušil právní povinnost uloženou mu v ustanovení § 22 odst. 1 písm. d) zákona č. 222/1994 Sb. tím,že odebíral elektrickou energii od žalobkyně měřícím zařízením, na kterém bylo porušeno zajištění proti neoprávněné manipulaci. Žalobkyně nebyla a není vlastnicí elektrické přípojky, neboť podle ustanovení § 16 odst. 9 zákona č. 222/1994 Sb. je jejím vlastníkem ten, kdo uhradil náklady na její zřízení. Vlastník, nikoliv tedy žalobkyně, je povinen podle ustanovení § 16 odst. 10 zák. č. 222/1994 Sb. zajišťovat její provoz, údržbu a opravy. Závěry, které činí krajský soud z tzv. provizorního připojení jsou v rozporu s citovanými ustanoveními zákona. Provizorní připojení uskutečněné více jak jeden rok před zjištěním neoprávněného odběru dne 14. 2. 1995 nemělo žádny vliv na porušení plomby. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně nebyla vlastníkem provizorního kabelu a i po jeho instalaci byl elektroměr používaný pro odběr elektrické energie žalovaným řádně zaplombován. Výše škody byla žalobkyní vypočtena podle ustanovení § 22 odst. 2 zák. č. 222/1994 Sb., respektive podle ustanovení § 7 prováděcí vyhlášky č. 169/1995 Sb., která byla platná v době rozhodování jak soudu právního stupně, tak i soudu odvolacího. Použití vyhl. č. 169/1995 Sb. nebrání skutečnost, že nabyla účinnosti až dne 15. 8. 1995. Žalobkyně i v této otázce v odvolání vycházela z právního názoru odvolacího soudu, který je uveden v usnesení ze dne 6. 5. 1997 č. j. 29 Co 93/97. Se změnou právního názoru se krajský soud vypořádal pouze tvrzením, že žalobkyně jeho právní názor zkresluje. Podle názoru žalobkyně se v případě náhrady škody z titulu neoprávněného odběru elektrické energie nejedná o škodu skutečnou, ale o škodu předpokládanou právním předpisem. Výpočet škody co do výše nebyl žalovaným rozporován a nebylo proto nutné ustanovit znalce pro kontrolu výpočtu. Žalobkyně proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil výše uvedený rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V podání ze dne 3. 5. 1999 se k dovolání vyjádřil žalovaný. Ve vyjádření zejména uvedl, že z výslechu pracovníka žalobkyně p. J. vyplývá, že to byl právě tento pracovník, který v rozporu s interní směrnicí žalobkyně odstranil cejchovní plomby z elektroměru. Dále žalovaný ve vyjádření uvedl, že žalobce si nesprávně vykládá ust. § 22 odst.1 písm.d) zák. č. 222/1994 Sb. , a to tak, že není rozhodující, kdo porušil cejchovní plomby; pokud žalobce vytýká odvolacímu soudu, že nesprávně použil na náhradu škody příslušná ustanovení obchodního zákoníku, neboť bylo porušeno ustanovení zvláštního zákona, nikoliv závazek ze smlouvy, namítá žalovaný to, že byla uzavřena smlouva ze dne 17. 2. 1992 o dodávce elektrické energie a pokud by se mělo vycházet z obecných ustanovení o náhradě škody dle § 420 obč. zákoníku, žalobce neprokázal porušení právní povinnosti, škodu, příčinnou souvislost mezi porušením povinnosti a škodou a zavinění. Žalovaný dále ve vyjádření uvedl, že vlastníkem elektrické přípojky není žalovaný, ale majitel domu p. B. Žalobce sám ponechal v provozu provizorní elektrickou přípojku, umožnil volný přístup do společného elektroměrného rozvaděče, kde vedle elektroměru žalovaného se nacházely další tři elektroměry nájemců bytů v domě , neboť rozvaděč nebylo možné od 27. 11. 1993 zavírat ani zamykat. Škoda byla žalobcem vypočtena podle § 7 vyhl.