29 Cdo 1486/2021 — Nejvyšší soud

29 Cdo 1486/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 2. 2023 Spisová značka:29 Cdo 1486/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:29.CDO.1486.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dovolání Dobré mravy Promlčení Správce konkursní podstaty Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. § 243c odst. 2 o. s. ř. § 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:8. 5. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 1486/2021-374 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce M. Š., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Martinem Štuksou, advokátem, se sídlem v Praze 4, Kaplická 1037/12, PSČ 140 00, proti žalovanému M. P., se sídlem XY, jako správci konkursní podstaty úpadce J. L., narozeného XY, o určení pravosti pohledávek, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 35 Cm 1/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. prosince 2020, č. j. 15 Cmo 9/2020-336, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 19. prosince 2019, č. j. 35 Cm 1/2016-300, Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „konkursní soud“) zamítl žalobu, kterou se žalobce (M. Š.) domáhal určení, že jím uplatněné a žalovaným (M. P., správcem konkursní podstaty úpadce J. L.) popřené pohledávky v konkursním řízení vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 41 K 11/2007, ve věci úpadce J. L., a to pohledávky č. 1 ve výši 7 207 280 Kč a č. 2 ve výši 1 497 856,16 Kč, s právem na uspokojení z podzástavního práva „v celkové částce 3 500 000 Kč“ k nemovitostem specifikovaným ve výroku, jsou po právu (bod I. výroku), a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku). 2. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek konkursního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). 3. Soudy obou stupňů vycházely při svém rozhodování z toho, že: [1] Žalobce přihlásil dne 25. srpna 2016 do konkursního řízení úpadce pohledávku ve výši 7 207 280 Kč, a to z titulu půjčky ve výši 2 400 000 Kč s příslušenstvím poskytnuté společnosti CZECH FINANCIAL SERVICE – CFS MEDICAL, a. s., v likvidaci (dále „jen společnost C“), a pohledávku ve výši 1 497 856,16 Kč z titulu smluvní pokuty ve výši 1 000 000 Kč s příslušenstvím. Uvedené pohledávky přihlásil jako zajištěné podzástavním právem k pohledávce ve výši 3 500 000 Kč, zajištěné ve výroku rozsudku konkursního soudu specifikovanými nemovitostmi (dále jen „nemovitosti“) sepsanými do konkursní podstaty úpadce J. L. [2] Žalovaný na přezkumném jednání dne 14. listopadu 2016 obě pohledávky popřel co do pravosti s tím, že mj. závazek společnosti ARMONY s. r. o. (dále jen „společnost A“) vůči společnosti C je promlčený. [3] Závazek společnosti A vůči společnosti C má základ ve smlouvě o půjčce ve výši 3 000 000 Kč ze dne 10. prosince 2003 poskytnuté L. B. (dále jen „L. B.“) společnosti A. K zajištění pohledávky L. B. z této půjčky byla dne 2. dubna 2004 sepsána smlouva o zástavním právu k nemovitostem, které nabyla společnost A od úpadce na základě (ve vztahu ke konkursnímu řízení úpadce neúčinné) kupní smlouvy ze dne 11. prosince 2003. L. B. následně dne 23. srpna 2005 postoupil svou pohledávku za společností A na společnost C; téhož dne byl sepsán neplatný notářský zápis o uznání dluhu a svolení společnosti A k přímé vykonatelnosti (za společnost A jednala osoba, která k tomu nebyla oprávněna). [4] Dne 12. ledna 2006 poskytl žalobce na základě smlouvy o půjčce částku ve výši 2 400 000 Kč společnosti C; téhož dne byl sepsán exekutorský zápis o uznání dluhu a svolení společnosti C k přímé vykonatelnosti. K zajištění pohledávky žalobce byla zastavena pohledávka společnosti C za společností A (zajištěná zástavním právem k nemovitostem). [5] Po zjištění, že podzastavené nemovitosti sepsal žalovaný do konkursní podstaty úpadce, podal žalobce žalobu o vyloučení nemovitostí z konkursní podstaty. Konečným rozhodnutím v tomto (excindačním) řízení byl rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 1. června 2016, č. j. 13 Cmo 25/2014-255, z něhož vyplývá, že se žalobce nemůže domáhat vyloučení nemovitostí z konkursní podstaty, ale že má svůj nárok uplatnit přihláškou do konkursního řízení. [6] O žalobě insolvenčního správce společnosti C proti společnosti A ze dne 24. června 2014, o zaplacení částky 3 000 000 Kč z titulu půjčky ze dne 10. prosince 2003, pravomocně rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. listopadu 2018, č. j. 58 Co 347/2018-308, tak, že se žaloba zamítá. V uvedeném rozsudku dospěl Městský soud v Praze k závěru, že pohledávka společnosti C za společností A zajištěná zástavním právem k nemovitostem je promlčena, neboť tříletá promlčecí doba uplynula dne 30. června 2007. 4. Na tomto základě odvolací soud nejprve s poukazem na § 174 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) uvedl, že žalobce mohl pohledávky za společností C uplatnit do výše 3 500 000 Kč (jistina 3 000 000 Kč a příslušenství 500 000 Kč) přímo v konkursním řízení vedeném na majetek úpadce, protože žalovaný sepsal do soupisu konkursní podstaty nemovitosti, na kterých vázlo zástavní právo zřízené k zajištění uvedené pohledávky. 5. Vycházeje z § 101 a § 122 odst. 2 obč. zák., odvolací soud dále uvedl, že zástavní právo nebylo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu ani jiného orgánu a pohledávka zajištěná zástavním právem na nemovitostech, vůči které bylo zřízeno podzástavní právo, nebyla uznána dlužníkem (společností A). Došlo tak k promlčení zástavního práva marným uplynutím tříleté promlčecí doby běžící ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé, tj. ode dne, kdy vzniklo právo na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy (dne 1. července 2004). Zástavní právo bylo promlčeno dne 30. června 2007, přičemž žalovaný v řízení uplatnil námitku promlčení. 6. Odvolací soud současně neshledal důvodnou námitku žalovaného, podle něhož byla námitka promlčení zajištěné pohledávky a zástavního práva vznesena v rozporu s dobrými mravy. Přitom akcentoval, že námitku uplatnil žalovaný jako správce konkursní podstaty úpadce, který byl povinen v souladu s § 18 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“) zařadit nemovitosti do soupisu konkursní podstaty, veškerý majetek náležející do soupisu zpeněžit a z výtěžku zpeněžení uspokojit výhradně přihlášené pohledávky konkursních věřitelů. Proto byl v rámci výkonu své funkce povinen námitku promlčení vznést, jinak by postupoval v rozporu s povinností řádně plnit funkci správce konkursní podstaty. 7. Proti té části prvního výroku v záhlaví označeného rozsudku Vrchního soudu v Praze, jímž byl potvrzen rozsudek konkursního soudu ve výroku o věci samé (posuzováno podle obsahu dovolání), podal žalobce dovolání, namítaje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudky obou soudů zrušil a věc vrátil konkursnímu soudu k dalšímu řízení. 8. Dovolatel (zjevně veden nesprávným poučením odvolacího soudu, vycházejícím z aktuální úpravy důvodů přípustnosti dovolání zákoně v č. 99/1963 Sb., občanském soudním řádu – dále též jen „o. s. ř.“) namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu dílem závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i rozhodovací praxe Ústavního soudu, dílem „dovolatel neví, že by byla problematika dovolacím soudem již řešena“, a dílem by měly být právní otázky posuzované odvolacím soudem dovolacím soudem posouzeny jinak. 9. Dovolatel především zdůrazňuje, že nebyl účastníkem vztahů ze smlouvy o půjčce ze dne 10. prosince 2003 (uzavřené mezi L. B. a společností A), a tedy promlčení této pohledávky nezavinil. Byl v dobré víře, že zřizuje zajištění své pohledávky nepromlčenou a vykonatelnou pohledávkou ze smlouvy o půjčce ze dne 10. prosince 2003 a svou pohledávku z půjčky řádně vymáhal. Žalovaný namítal promlčení přesto, že své právo popírat a namítat promlčení získal až soupisem nemovitostí do konkursní podstaty. 10. Žalovaný ve vyjádření má právní závěry odvolacího soudu za správné a přiléhavé. 11. Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (§ 433 bod 1. a § 434), s přihlédnutím k § 432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro