29 Cdo 168/2019 — Nejvyšší soud

29 Cdo 168/2019 citace  Právní věta:Nevydá-li správce konkursní podstaty osobního dlužníka zástavnímu dlužníku potvrzení o tom, že úhradou zajištěné pohledávky do konkursní podstaty zaniklo zástavní právo váznoucí na nemovitostech, které pohledávku zajišťovaly, a posuzuje-li se zánik zástavního práva podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013, může se zástavní dlužník úspěšně domáhat žalobou podanou proti správci konkursní podstaty určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem právo domáhat se soudně vydání potvrzení o zániku zástavního práva zástavní dlužník nemá. Nevydá-li správce konkursní podstaty osobního dlužníka zástavnímu dlužníku na jeho žádost písemné potvrzení (kvitanci) o tom, že do konkursní podstaty zcela nebo zčásti uhradil zajištěnou pohledávku, a posuzuje-li se splnění povinnosti vystavit takové potvrzení podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013, může se zástavní dlužník úspěšně domáhat žalobou podanou proti správci konkursní podstaty u obecného soudu vydání (vystavení) takového potvrzení bez zřetele k tomu, že pokyn, aby správce konkursní podstaty takové potvrzení (kvitanci) vystavil, odmítl udělit konkursní soud (při výkonu dohlédací činnosti). Zástavní právo k nemovitostem sepsaným do konkursní podstaty osobního dlužníka, které zajišťují pohledávku zástavního věřitele, zaniká okamžikem, kdy zástavní dlužník uhradí do konkursní podstaty zajištěnou pohledávku. Jestliže správce konkursní podstaty takto uhrazenou částku nesprávně vrátí zástavnímu dlužníku, účinky zániku zástavního práva dle § 170 odst. 1 písm. a/ obč. zák. tím nepomíjejí a zástavní právo se neobnovuje takové plnění správce konkursní podstaty je (již) plněním bez právního důvodu. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 1. 2021 Spisová značka:29 Cdo 168/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:29.CDO.168.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Konkurs Zástavní právo Splnění dluhu Kvitance (potvrzení o splnění dluhu) (o. z.) Dotčené předpisy:§ 72 předpisu č. 337/1992Sb. ve znění do 31.12.2000 § 170 odst. 1 písm. a) obč. zák. § 559 odst. 1 obč. zák. § 569 odst. 1 obč. zák. § 19 ZKV ve znění do 31.12.2007 § 27 odst. 5 ZKV ve znění do 31.12.2007 Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:29. 3. 2021 Publikováno ve sbírce pod číslem:69 / 2021 Anotace:Soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal vůči žalované jakožto správkyni konkursní podstaty vydání písemného potvrzení o zaplacení částek 4 406 302 Kč a 7 343 836 Kč do konkursní podstaty úpadce, čímž mělo zaniknout zástavní právo zřízené rozhodnutím správce daně k zajištění předmětné pohledávky na označených nemovitostech. Soud prvního stupně neměl za prokázané, že žalobce tyto částky skutečně uhradil, jelikož mu byly žalovanou na výzvu vráceny zpět. Požadované potvrzení tedy nebylo možné vydat. Odvolací soud svým rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a s jeho závěry se tak plně ztotožnil. Proti rozsudku odvolacího soudu následně žalobce brojil podaným dovoláním, jehož přípustnost opřel o skutečnost, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolací soud uvedl, že žalobce zakládal přípustnost dovolání na již neexistujícím ustanovení o. s. ř. Dovolání však měl z obsahového hlediska za přípustné, jelikož napadené rozhodnutí záviselo na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Nejvyšší soud se tak na základě podaného dovolání zabýval problematikou zajištění pohledávky zástavním právem v konkursním řízení a následky úhrady takto zajištěné pohledávky do konkursní podstaty osobního dlužníka. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 168/2019-354 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce OYSTER Invest a. s., se sídlem v Pavlově, Okružní 71, PSČ 273 51, identifikační číslo osoby 25792369, zastoupeného JUDr. Zdeňkou Mužíkovou, advokátkou, se sídlem v Berouně, Husovo náměstí 44/31, PSČ 266 01, proti žalované Ing. Evě Mikulčákové, jako správkyni konkursní podstaty úpadce NAP a. s., identifikační číslo osoby 25054686, zastoupené JUDr. Richardem Čičkem, advokátem, se sídlem v Praze, Na baště sv. Ludmily 252/3, PSČ 160 00, o uložení povinnosti vydat potvrzení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 52 C 352/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. dubna 2018, č. j. 15 Co 60/2018-337, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. dubna 2018, č. j. 15 Co 60/2018-337, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 6. října 2017, č. j. 52 C 352/2016-312, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 6. října 2017, č. j. 52 C 352/2016-312, Obvodní soud pro Prahu 9: [1] Zamítl žalobu, kterou se žalobce (OYSTER Invest a. s.) domáhal vůči žalované (Ing. Evě Mikulčákové, jako správkyni konkursní podstaty úpadce NAP a. s.) vydání písemného potvrzení o tom, že na pohledávku Finančního úřadu pro Prahu 4 (dále jen „finanční úřad“) ve výši 7.335.625 Kč a 8.211 Kč s příslušenstvím zaplatil do konkursní podstaty úpadce dne 12. července 2013 částku 4.406.302 Kč a dne 14. května 2015 částku 7.343.836 Kč, čímž zaniklo zástavní právo zřízené rozhodnutím správce daně k zajištění předmětné pohledávky na označených nemovitostech zapsaných u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště XY, na listu vlastnictví číslo XY pro obec XY a katastrální území XY (dále jen „nemovitosti“) [bod I. výroku]. [2] Uložil žalobci zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 8.712 Kč (bod II. výroku). 2. Obvodní soud – vycházeje z ustanovení § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), z ustanovení § 170 odst. 1 písm. a/ a e/ zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), z ustanovení § 6 odst. 2 a 3, § 27 odst. 5 a § 28 odst. 2 až 4 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), z ustanovení § 36 odst. 13 vyhlášky č. 190/1996 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění zákona č. 210/1993 Sb. a zákona č. 90/1996 Sb., a zákon České národní rady č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění zákona č. 89/1996 Sb., a z ustanovení § 43 odst. 2 vyhlášky č. 26/2007 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů, (katastrální vyhlášky) – dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům: 3. Obvodní soud nemá za prokázáno, že by v době jeho rozhodování uhradil žalobce (ve prospěch úpadce) částky 4.406.302 Kč a 7.343.836 Kč, když tyto částky mu žalovaná vrátila zpět (po odečtení dlužných nákladů jiného soudního řízení). Přitom dopisem ze dne 1. července 2015 žalobce sám žalovanou vyzýval k vrácení částky 7.343.836 Kč. Poukaz žalobce na ustanovení § 1040 odst. 1 o. z. má obvodní soud za vytržený z kontextu a nezohledňující všechny skutečnosti podstatné pro věc, dovolávaje se potud dikce § 43 odst. 2 vyhlášky č. 26/2007 Sb. a § 36 odst. 13 vyhlášky č. 190/1996 Sb. a maje za určující, že k zániku zástavního práva úhradou zajištěné pohledávky (§ 170 odst. 1 písm. a/ obč. zák.) nebo složením obvyklé ceny zástavy (§ 170 odst. 1 písm. e/ obč. zák.) nedošlo ve lhůtě určené ve smyslu ustanovení § 27 odst. 5 ZKV ve výzvě správce konkursní podstaty ani později v přiměřené lhůtě, důsledkem čeho byl soupis nemovitostí do konkursní podstaty úpadce. 4. V situaci, kdy obvodní soud nemůže vydat požadované potvrzení, pak nemůže prohlásit, že došlo k zániku zástavního práva (což je požadavek, o který jde žalobci především). Požadavek na vydání téhož potvrzení byl zamítnut v konkursním řízení a pravomocně zamítnuta byla i vylučovací žaloba; přitom požadavku na určení zániku zástavního práva se lze domoci určovací žalobou, nikoli žalobou o vydání potvrzení. V této situaci obvodní soud dovozuje, že podanou žalobou žalobce „obchází právo“. 5. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. dubna 2018, č. j. 15 Co 60/2018-337: [1] Potvrdil rozsudek obvodního soudu (první výrok). [2] Určil, že