29 Cdo 225/2012 — Nejvyšší soud

29 Cdo 225/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 1. 2014 Spisová značka:29 Cdo 225/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:29.CDO.225.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Konkurs Likvidace obchodní společnosti Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 3 odst. 1 ZKV ve znění do 31.12.2007 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:12. 3. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 225/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce Ing. Tomáše Zůzy, jako správce konkursní podstaty úpadce VELTEX spol. s r. o., identifikační číslo osoby 48039691, zastoupeného JUDr. Lambertem Halířem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Kroftova 329/1, PSČ 150 00, proti žalovaným 1/ JUDr. J. J., zastoupenému JUDr. Václavem Luťchou, advokátem, se sídlem v Praze 3, náměstí Jiřího z Lobkovic 2406/9, PSČ 130 00, 2/ I. K., zastoupenému JUDr. Michalem Krejčí, advokátem, se sídlem v Praze 5, K cementárně 1427/1a, PSČ 153 00 a 3/ Dr. V. K., zastoupenému Mgr. Janou Havlovou, advokátkou, se sídlem v Benešově, Hráského 406, PSČ 256 01, o zaplacení částky 2.525.163,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 23 C 330/2008, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. června 2011, č. j. 64 Co 47/2011-238, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. června 2011, č. j. 64 Co 47/2011-238, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Rozsudkem ze dne 21. května 2010, č. j. 23 C 330/2008-171, uložil Obvodní soud pro Prahu 4 žalovaným (1/ JUDr. J. J., 2/ I. K. a 3/ Dr. V. K.) zaplatit žalobci (správci konkursní podstaty úpadce VELTEX spol. s r.o. /dále též jen „společnost V“/) do 3 dnů od právní moci rozsudku společně a nerozdílně částku 2.525.163,60 Kč s příslušenstvím tvořeným specifikovanými úroky z prodlení za dobu od 1. května 2008 do zaplacení a nahradit mu náklady řízení. Soud při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku vyšel zejména z toho, že: 1/ Společnost EUROSERVIS CZ spol. s r. o. (dále jen „společnost E“) vstoupila 14. července 2005 do likvidace a jejím likvidátorem se téhož dne stal na základě rozhodnutí valné hromady společnosti první žalovaný. 2/ Likvidátor společnosti E se následně (v listopadu 2005) obrátil na její věřitele s nabídkou dohod o narovnání, na jejichž základě došlo vesměs k úhradě poloviny nominální hodnoty pohledávek. 3/ Usnesením ze dne 29. listopadu 2005, č. j. 79 K 21/2005-132, prohlásil Městský soud v Praze konkurs na majetek společnosti V a správcem její konkursní podstaty ustavil žalobce. 4/ Žalobce (jako pronajímatel) se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal vůči společnosti E (jako nájemci) zaplacení částky 2.300.619,60 Kč, s tím, že podle nájemní smlouvy ze dne 23. září 2003 (ve znění dodatků) uzavřené na dobu určitou (od 1. října 2003 do 1. října 2006) dluží společnost E na nájemném a službách spojených s nájmem za dobu od května do září 2005 částku 860.965,- Kč. 5/ Dopisem z 19. ledna 2006 sdělil první žalovaný žalobci, že na základě smlouvy se společností FINEKO a. s. (dále jen „společnost F“) z 1. října 2005 zaplatil nájemné za říjen a listopad 2005 ve výši 254.072,- Kč mandatáři R. T. (dále jen „R. T.“) a že pohledávku žalobce neuznává. 6/ Rozsudkem ze dne 11. října 2007, č. j. 60 C 160/2006-61, určil Obvodní soud pro Prahu 9, že Michal Zámečník, správce konkursní podstaty společnosti F, není oprávněným z věcného břemene podle smlouvy o zřízení věcného břemene (spočívajícího v užívání nemovitosti, jež byla předmětem nájemní smlouvy) uzavřené mezi společností F (jako oprávněným) a společností V (jako povinným), jelikož smlouva o zřízení věcného břemene je absolutně neplatná. 7/ Usnesením ze dne 18. prosince 2007, č. j. 94 K 57/2007-52, zamítl Městský soud v Praze návrh na prohlášení konkursu na majetek společnosti E pro nedostatek majetku, s tím, že dlužník má více věřitelů, není schopen plnit po delší dobu své závazky a zastavil platby. Závazky uznává dlužník ve výši 133.974,42 Kč, podle sdělení finančního úřadu vykázal ztrátu 2.849.263,- Kč a nemá nemovitý majetek a zůstatky na účtech. Na tomto základě soud uzavřel, že: 1/ Společnost F nemohla nemovitost pronajímat a inkasovat nájemné; oprávněným k tomu byla (podle nájemní smlouvy) společnost V. 2/ Je zřejmé, že všichni žalovaní (likvidátor a jednatelé společnosti E) měli povinnost podat návrh na konkurs. 3/ To, že společnost E je v úpadku, bylo zřejmé na valné hromadě v červenci 2005, kdy vstoupila do likvidace a jmenovala likvidátora. 4/ V listopadu 2005 uzavřela společnost E dohody o narovnání, na jejichž základě hradila svým věřitelům vesměs polovinu nominální hodnoty jejich pohledávek; nebylo tedy v jejích silách „dostát zcela svým povinnostem a pohledávky věřitelů v plné výši uhradit, je předlužená“. Přesto návrh na prohlášení konkursu podala až za dva roky (v září 2007). 5/ V usnesení o zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu konstatuje Městský soud v Praze, že společnost E nemá nemovitý majetek ani zůstatky na účtech a u finančního úřadu vykazuje ztrátu téměř 3 milióny Kč. 6/ Z uvedených zjištění má soud za prokázané, že likvidátor a vedení společnosti nesplnili povinnost dle § 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), podat včas návrh na konkurs, čímž způsobili žalobci škodu, za kterou odpovídají společně a nerozdílně. K odvolání žalovaných Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. června 2011, č. j. 64 Co 47/2011-238, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně provedl potřebné dokazování, na základě nějž dostatečně zjistil skutkový stav, takže ve věci lze rozhodnout. Neshledal důvodnými odvolací námitky, že soud prvního stupně neprovedl důkazy výpisy z účtu společnosti E a jejími účetními závěrkami. Uvedl též, že soud prvního stupně si opatřil dostatečná skutková zjištění pro posouzení věci z hlediska ustanovení § 1 a § 3 ZKV a věc posoudil správně též po stránce právní (když na zjištěný skutkový stav aplikoval označená ustanovení). Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá (dle odvolacího soudu), že: 1/ Společnost E (jejímž likvidátorem byl první žalovaný a statutárními orgány byli druhý a třetí žalovaný) vstoupila do likvidace usnesením valné hromady dne 14. července 2005. 2/ Společnost E měla více věřitelů (cca 150, jak uvádějí v odvolání první a druhý žalovaní) a ze svého majetku nebyla schopna vůči nim hradit své splatné závazky. Tyto skutečnosti byly dostatečně prokázány tím, že likvidátor společnosti E nabízel jejím věřitelům úhradu jejich pohledávek ve výši 50 % nominální hodnoty (nikoliv v plné výši). 3/ Závěr soudu o předlužení společnosti E (které likvidátoru a statutárním orgánům společnosti E muselo být známo již koncem roku 2005 a v průběhu roku 2006) je dostatečně prokázán a provádět další dokazování výpisy z účtů této společnosti nebo účetní závěrkou by bylo nadbytečné. 4/ Společnost E nabízela svým věřitelům úhradu pouze cca 50 % jejich splatných závazků, „závěr o její předluženosti z toho důvodu, že její závazky byly vyšší, než její majetek“, ve smyslu § 1 odst. 3 ZKV, je vzhledem k tomu prokázán. 5/ Odvolací soud shledal správným též závěr soudu prvního stupně, že žalovaní porušili povinnost uloženou jim ustanovením § 3 odst. 2 ZKV. Společnost E vstoupila do likvidace dne 14. července 2005 a v následujícím období se likvidátor snažil vyrovnat splatné pohledávky jejích věřitelů; nejpozději koncem roku 2005 a v průběhu roku 2006 mu tedy muselo být známo (stejně jako ostatním žalovaným), že společnost E je předlužena a není schopna ze svého majetku uhradit splatné závazky svých věřitelů v plné výši. 6/ Tím, že návrh na prohlášení konkursu byl podán až v září 2007, porušili žalovaní povinnost uloženou jim ustanovením § 3 odst. 1 a 2 ZKV, neboť Městský soud v Praze jej zamítl a v takovém případě není tato povinnost splněna (§ 3 odst. 3 ZKV). 7/ Žalovaní nesplnili povinnost podat bez zbytečného odkladu návrh na prohlášení konkursu na majetek předlužené společnosti E, takže podle § 3 odst. 2 ZKV odpovídají společně a nerozdílně za škodu, když neprokázali, že by škodu nezavinili. 8/ Výše škody odpovídá výši dlužného nájemného za období května 2005 až září 2006 a služeb spojených s užíváním nebytových prostor podle nájemní smlouvy v celkové výši (s daní z přidané hodnoty) 2.525.163,60 Kč. V případě prodlení osob uvedených v § 3 odst. 2 ZKV se škodou rozumí rozdíl mezi tím, co dluž