29 Cdo 2411/99 – Nejvyšší soud

29 Cdo 2411/99 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce I., spol. s r. o., proti žalovanému P. B., o zaplacení částky 8 482 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 6 C 542/98, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. dubna 1999, č. j. 5 Co 774/99-52, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud ve Strakonicích rozsudkem ze dne 2. prosince 1998, č. j. 6 C 542/98-36 žalovanému uložil, aby zaplatil žalobci částku 8 482 Kč s 18% úrokem z prodlení od 9. 7. 1997 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu na dodávku a výrobu dveří. Tuto smlouvu posoudil jako smlouvu o dílo podle § 536 odst. 1 občanského zákoníku. Strany se ve smlouvě dohodly, že objednatel zaplatí zhotoviteli do 30. 4. 1997 zálohu ve výši 10 000 Kč s tím, že doplatek bude proveden při předání výrobku v hotovosti na základě konečné faktury. K předání výrobku došlo dne 18. 7. 1997, přičemž faktura byla vystavena dne 8. 7. 1997. Žalovanému tedy nejpozději ke dni 18. 7. 1997 vznikla povinnost uhradit doplatek žalované částky, tedy 8 482 Kč. Odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 7. dubna 1999, č. j. 5 Co 774/99-52, odmítl a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že rozsudek soudu prvního stupně byl žalovanému doručen postupem podle § 47 odst. 2 o. s. ř. dne 20. 12. 1998. Lhůta pro podání odvolání pak uplynula dne 4. 1. 199. Odvolání bylo osobně doručeno soudu prvního stupně dne 8. 1. 1999, tedy opožděně. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž uvedl, že dovolání je podáváno z důvodu uvedeného v § 241 odst. 3 písm. c) a d) o. s. ř., tedy že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalovaný namítl, že výzvu k vyzvednutí zásilky neobdržel ani 16. 12. 1998, ani 17. 12. 1998. Tuto výzvu obdržel později a ihned si šel zásilku na poštu vyzvednout. Dále uvedl, že pracuje jako soukromý podnikatel. V době, kdy je roznášena pošta, není nikdy doma zastižen a pro doporučené zásilky si vždy chodí na poštu. Běžně se stává, že se výzva k vyzvednutí zásilek objeví ve schránce po pěti i více dnech a stalo se i to, že byl balík či dopis vrácen odesílateli, protože si zásilku adresát nevyzvedl, neboť o ní nevěděl. Jsou případy, kdy je žalovanému schránka vybrána se vším, co v ní je, a dochází i k omylu, že občan ve vedlejší ulici, který má příjmení od B obdrží zásilku pro žalovaného do své schránky. Není průkazné, kdy byl žalovaný skutečně uvědoměn o tom, že si má zásilku vyzvednout. Žalovaný se připravoval na podání odvolání, má připravený znalecký posudek k doplnění odvolání, bylo by proto absurdní, aby si rozsudek nevyzvedával. Na dotaz odvolacího soudu, zda se v době doručování zásilky zdržoval doma, odpověděl, že se domnívá, že ano. Při své vytíženosti to však nemohl zodpovědět bez přípravy a poznámek, když z titulu svého podnikání je na cestách velmi často, protože služebně dojíždí za obchody do P., R. i N. Dodatečně zjistil, že v tomto období skutečně podnikl několik služebních cest, dokonce pobyl nějaký čas mimo domov z rekreačních důvodů. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dne 24. 11. 1999 pak žalovaný soudu předložil „Potvrzení„ svého bratra V. B. z 15. 10. 1999, podle něhož žalovaný užíval byt pro rekreanty v jeho domě v B. v době od 15. 12. 1998 do 30. 12. 1998. Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 – dále jen „o. s. ř.\"). Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud\") jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou a že je podle § 238a odst. 1 písm. e) o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadené usnesení odvolacího soudu podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že není důvodné. Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v § 237 odst. 1 o. s. ř., či jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tyto vady se ze spisu nepodávají a ani žalovaný netvrdí, že by řízení těmito vadami trpělo. Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu ustanovení § 241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. rozumět výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo; protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo; protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor; nebo jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení § 133 až 135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného (popřípadě i procesního) práva. Dovolacím důvodem podle ustanovení § 241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů – jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (například namítat, že soud neměl uvěřit svědecké výpovědi nebo výpovědi účastníka řízení, že některý důkaz není ve skutečnosti pro skutkové zjištění důležitý, apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout. V daném případě tento dovolací důvod naplněn není. Odvolací soud při svém rozhodování vycházel z údajů doručenky na č. l. 37 verte a z přednesu žalovaného při jednání odvolacího soudu dne 7. 4. 1999 (č. l. 50). Při tomto jednání žalovaný uvedl, že se od poloviny prosince 1998 do konce roku 1998 zdržoval ve svém bydlišti, nebyl ani nikde na návštěvě, ani v nemocnici, ani neměl dovolenou, nebyl nikde mimo bydliště. Dále uvedl, že není schopen uvést přesné důvody, proč si rozsudek soudu prvního stupně vyzvedl až dne 30. 12. 1998. Stalo se tak zřejmě proto, že mu chodí zásilek mnoho, na poštu nechodí každý den, jde tam třeba jednou za týden. Mohlo to být způsobeno i tím, že byl předvánoční čas. Není však dán ani dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., tedy že rozhodnutí odvolací soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo soud aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil. Nejvyšší soud k prokázání důvodů dovolání doplnil dokazování prostřednictvím soudu prvního stupně a dožádaného Okresního soudu v Domažlicích výslechem žalovaného, svědka V. B., bratra žalovaného, a svědkyně J.H., poštovní doručovatelky, která žalovanému doručovala rozsudek soudu prvního stupně. 83 Z výslechu J.H. dovolací soud zjistil, že zásilku doručovala dne 16. 12. 1998 na adresu žalovaného. Protože v době doručování na adrese žalovaného nebyl nikdo přítomen, zanechala výzvu, že mu nemohla být doručena úřední písemnost s doručenkou do vlastních rukou. Na výzvě bylo uvedeno, že se doručovatelka dostaví druhý den, tj. 17. 12. 1998, kdy tam byla ve stejnou hodinu, jako obvykle, mezi osmou až devátou hodinou. Opět nikdo neotevřel a proto zanechala vyrozumění, kde bylo uvedeno, kde je zásilka uložena, jaká pošta a úřední hodiny. Žalovaný ve své výpovědi uvedl, že výzvu k vyzvednutí zásilky obdržel dne 30. 12. 1998 a ihned si šel zásilku vyzvednout na poštu. Výzva byla klasická s proužkem, jakou používá Č.p. . Výzvu si vyzvedl v „kastlíku\". V době od 15. 12. 1998 do 30. 12. 1998 byl u