29 Cdo 277/2024 – Nejvyšší soud

29 Cdo 277/2024-153 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce L. P., zastoupeného Mgr. Radkem Chaloupkou, advokátem, se sídlem v Plzni, Bedřicha Smetany 167/2, PSČ 301 00, proti žalovaným 1/ MAREK DEVELOPMENT J.D.O.O., se sídlem v Bibinje, Petra Zoranića 4, PSČ 232 05, Chorvatská republika, identifikační číslo osoby 28397895741, a 2/ M. M., oběma zastoupeným Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, se sídlem v Praze, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, o zaplacení postižních práv ze směnky, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 41 Cm 76/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. října 2023, č. j. 12 Cmo 49/2023-119, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. října 2023, č. j. 12 Cmo 49/2023-119, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Plzni směnečným platebním rozkazem ze dne 12. září 2022, č. j. 41 Cm 76/2022-14, uložil žalovaným společně a nerozdílně zaplatit žalobci směnečný peníz ve výši 7.200.000 Kč s 6% úrokem od 31. srpna 2020 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 24.000 Kč a na náhradě nákladů řízení částku 474.516,50 Kč. 2. Usnesením ze dne 4. října 2022, č. j. 41 Cm 76/2022-19, soud prvního stupně zrušil směnečný platební rozkaz vůči druhému žalovanému z důvodu, že se mu jej nepodařilo doručit do vlastních rukou. 3. První žalovaný podal proti směnečnému platebnímu rozkazu včasné námitky, v nichž (ve shodě s druhým žalovaným) uvedl, že a/ směnečná suma byla žalobci uhrazena ještě před doručením směnečného platebního rozkazu, b/ žalobce směnku, jejíhož zaplacení se nyní domáhá [jde o směnku vlastní vystavenou prvním žalovaným v Plzni dne 9. června 2020 na řad žalobce, znějící na částku 7.200.000,- Kč, obsahující doložku „bez protestu“, splatnou 30. srpna 2020 v Plzni, Zborovská 158/36, avalovanou druhým žalovaným (dále též jen „směnka“)], nepředložil k placení, nemůže proto ani uplatňovat postižní práva, a c/ žalovaní svým chováním nezavdali důvod k podání návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu, pročež by jim měla být přiznána náhrada nákladů řízení. 4. Usnesením ze dne 27. října 2022, č. j. 76 Cm 48/2022-55, soud prvního stupně s odkazem na § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), zrušil směnečný platební rozkaz ve vztahu k prvnímu žalovanému co do směnečného peníze ve výši 7.200.000 Kč a řízení v tomto rozsahu vůči oběma žalovaným zastavil. 5. Rozsudkem ze dne 9. ledna 2023, č. j. 41 Cm 76/2022-76, soud prvního stupně: [1] vůči prvnímu žalovanému ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti v rozsahu povinnosti zaplatit společně a nerozdílně s druhým žalovaným žalobci 6% úrok z částky 7.200.000 Kč od 31. srpna 2020 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 24.000 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 474.516,50 Kč (výrok I.), [2] uložil druhému žalovanému zaplatit žalobci 6% úrok z částky 7.200.000 Kč od 31. srpna 2020 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 24.000 Kč, a to společně a nerozdílně s prvním žalovaným, jemuž tato povinnost byla stanovena směnečným platebním rozkazem (výrok II.), a [3] uložil žalovaným společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 549.681,70 Kč s tím, že co do částky 474.516,50 Kč tato povinnost již byla prvnímu žalovanému stanovena směnečným platebním rozkazem (výrok III.). 6. Po provedeném dokazování – odkazuje na čl. I. § 32 odst. 1, 2 a 3, § 38 odst. 1 a 2, § 43 odst. 1 a 2, § 46 odst. 2, § 47 odst. 2, § 48 odst. 1 a § 75 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového (dále jen „směnečný zákon“), a ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl soud prvního stupně k následujícím skutkovým a právním závěrům: [1] Dne 7. října 2022 došlo k úhradě směnečného peníze ve výši 7.200.000 Kč, avšak neuhrazena zůstávají postižní práva ze směnky a přiznaná náhrada nákladů řízení. [2] Práva majitele směnky vůči přímým dlužníkům ze směnky (jímž je v projednávané věci rovněž druhý žalovaný jako aval za výstavce) nejsou podmíněna žádnými dalšími úkony ani skutečnostmi. Právo na zaplacení směnky lze proto vůči přímému dlužníku úspěšně uplatnit u soudu i tehdy, jestliže směnka nebyla prezentována k placení. Nedostatek takového předložení způsobuje vůči přímým dlužníkům pouze to, že se nedostávají se zaplacením směnečné částky do prodlení. Jinak řečeno, do okamžiku prezentace směnky směnečný rukojmí není (nemůže být) v prodlení s úhradu svého směnečného závazku, přičemž zaplatí-li směnku bezprostředně po prezentaci, nevznikne mu ani povinnost hradit nároky vypočtené v čl. I. § 48 odst. 1 směnečného zákona. Nezaplatí-li však směnečný rukojmí směnku ani poté, co mu byla směnka, byť opožděně, prezentována, bude naopak majitel směnky oprávněn požadovat kromě směnečného peníze rovněž všechny postižní nároky. [3] Právní následky předložení směnky k placení vůči přímému směnečnému dlužníku nastávají doručením směnečného platebního rozkazu se stejnopisem směnečné žaloby tomuto dlužníku. Tento závěr se vzhledem k ustanovení čl. I § 47 odst. 2 směnečného zákona uplatní nejen ve vztahu k výstavci směnky vlastní či směnečníkovi směnky cizí, ale i ve vztahu ke směnečnému rukojmímu. [4] Z ustanovení čl. I. § 46 odst. 2 směnečného zákona plyne, že důkazní břemeno o tom, že směnka s doložkou bez protestu nebyla řádně předložena k placení, nese ten, kdo se této skutečnosti proti majiteli směnky dovolává. Není-li dlužník schopen, byť z objektivních důvodů, takové důkazy nabídnout, platí vůči němu směnka za řádně a včas předloženou k placení. Prezentaci směnky přitom nebrání, že v platebním místě nelze vypátrat ani provozovnu, byt nebo sídlo prezentáta, nebrání tomu ani skutečnost, že taková adresa vypátrána byla, ale dotyčný nebyl přítomen nebo na klepání, zvonění apod. nereagoval. Dále nebrání prezentaci směnky, když je zabráněn i jinak majiteli směnky do objektu, kde má být směnka prezentována, vstup. Nevadí případně, že se prezentát odstěhoval, nevadí ani, když nejsou k zastižení pracovníci, členové společnosti apod. oprávněni za právnickou osobu o zaplacení směnky rozhodnout. Nevadilo by ani, kdyby nebylo již vůbec platebního místa. Ve všech těchto případech a v případech jim podobných platí, že dlužník neunesl svou odpovědnost být připraven v platebním místě při splatnosti směnku zaplatit. [5] V projednávané věci žalovaní neunesli důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že žalobce nepředložil směnku k placení ve lhůtě a na sjednaném místě a že byli po celou dobu připraveni svůj závazek ze směnky v platebním místě splnit. 7. Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaných ve výroku označeným rozsudkem: [1] změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že směnečný platební rozkaz se v části, jíž byl první žalovaný zavázán zaplatit společně a nerozdílně s druhým žalovaným žalobci 6% úrok z částky 7.200.000 Kč od 31. srpna 2020 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 24.000 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 474.516,50 Kč, zrušuje (první výrok). [2] změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že se žaloba o zaplacení 6% úroku z částky 7.200.000 Kč od 31. srpna 2020 do zaplacení a směnečné odměny ve výši 24.000 Kč ve vztahu mezi žalobcem a druhým žalovaným zamítá (druhý výrok). [3] uložil žalobci zaplatit prvnímu žalovanému na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů 216.010 Kč (třetí výrok). [4] uložil žalobci zaplatit druhému žalovanému na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů 261.409 Kč (čtvrtý výrok). 8. Odvolací soud „přisvědčil skutkovým zjištěním soudu prvního stupně“, na rozdíl od něj však uzavřel, že směnka k placení předložena nebyla. V řízení bylo prokázáno, že v době splatnosti směnky druhý žalovaný nebyl v platebním místě přítomen, mezi účastníky nedošlo ani ke sjednání žádné schůzky, na níž by byla směnka žalobcem předložena. Z korespondence účastníků dále plyne, že k prezentaci směnky nedošlo ani později (potud odvolací soud odkazuje na žádost druhého žalovaného o přivezení směnky do Chorvatska ze dne 2. srpna 2022, odmítnutí této žádosti žalobcem z téhož dne a vyslovení požadavku na úhradu směnky „převodem na účet nebo v Plzni“). Odeslání předžalobní výzvy (ze dne 11. srpna 2022) dle ustanovení § 142a o. s. ř. také předložení směnky k placení nenahrazuje. Závěr soudu prvního stupně, že provedeným dokazováním nebyla vyvrácena právní domněnka plynoucí z ustanovení čl. I. § 46 odst. 2 směnečného zákona, proto podle odvolacího soudu není správný. 9. Jelikož došlo k úhradě směnečné sumy ve výši 7.200.000 Kč dne 7. října 2022 a k doručení směnečného platebního rozkazu spolu se směnečnou žalobou prvnímu žalovanému došlo až při (prvním) jednání konaném dne 16. listopadu 2022, přičemž druhému žalovanému směnečný platební rozkaz doručen nebyl, nelze než uzavřít, že žalovaní se do prodlení se zaplacením směnky nedostali. Žalobce proto nemá právo na zaplacení postižníc