29 Cdo 279/2007
Nejvyšší soud · 30. 1. 2007
29 Cdo 279/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudkyň JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce JUDr. J. V., proti žalované Č. o. b., a. s., o určení neplatnosti smlouvy o úvěru a zástavní smlouvy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 43/2004, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. října 2006, č.j. 13 Co 497/2006-58, takto:
Dovolání se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 27. března 2006, č.j. 17 C 43/2004-47, zamítl žalobu o určení neplatnosti smlouvy o úvěru ze dne 31. srpna 1995 a zástavní smlouvy vztahující se k zajištění úvěru a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Usnesením ze dne 18. srpna 2006, č.j. 17 C 43/2004-53, soud prvního stupně podle ustanovení § 208 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) odmítl jako opožděné odvolání žalobce proti výše uvedenému rozsudku (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.) a o vrácení soudního poplatku žalobci (výrok III.).
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. října 2006, č.j. 13 Co 497/2006-58, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, namítaje, že odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně je včasné.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.
Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., když všem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé, jímž ale usnesení o odmítnutí odvolání pro opožděnost není (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. srpna 2006, sp. zn. 29 Odo 592/2005).
Přípustnost dovolání pak nezakládá ani nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné (srov. mutatis mutandis důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 73/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání odmítl [§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. ledna 2007
JUDr. Petr Gemmel, v.r.
předseda senátu