29 Cdo 3057/2024 – Nejvyšší soud

29 Cdo 3057/2024-119 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobců a/ O. N., b/ J. T., a c/ V. Š., všech zastoupených JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 32/22, PSČ 186 00, proti žalovanému České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, PSČ 128 10, jednajícímu Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, PSČ 128 00, o zaplacení částky 300.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 48 C 159/2023, o dovolání žalobkyně a/ proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. dubna 2024, č. j. 72 Co 57/2024-86, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. dubna 2024, č. j. 72 Co 57/2024-86, se zrušuje v rozsahu, v němž odvolací soud prvním výrokem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé vůči žalobkyni a/ a ve výroku o nákladech řízení mezi žalobkyní a/ a žalovaným, jakož i ve druhém výroku o nákladech odvolacího řízení mezi žalobkyní a/ a žalovaným. Věc se ve zrušeném rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem ze dne 15. prosince 2023, č. j. 48 C 159/2023-59, Obvodní soud pro Prahu 2: [1] Zamítl žalobu, kterou se každý z žalobců (a/ O. N., b/ J. T. a c/ V. Š.) domáhal po žalovaném (České republice – Ministerstvu spravedlnosti) zaplacení částky 100.000 Kč s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od 18. května 2023 do zaplacení (I. výrok). [2] Rozhodl o nákladech řízení (II. až IV. Výrok). 2. Obvodní soud – vycházeje z § 1 odst. 1, § 5 písm. b/, § 13 odst. 1 a 2, § 14 odst. 3, § 15 odst. 2 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), a z označené judikatury Nejvyššího soudu – dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům: 3. Délka konkursního řízení (vedeného na majetek společnosti Joint Invest Action, k. s. v likvidaci), v němž žalobci vystupují jako konkursní věřitelé s přihlášenými a zjištěnými pohledávkami, je nepřiměřená (trvá od 13. června 2002 dosud). Tím došlo k porušení práva žalobců na projednání věci v přiměřené lhůtě, za což jim náleží přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.). 4. Z hlediska významu předmětu řízení pro konkursního věřitele co do výše peněžitého nároku je určující částka, jaké se mu v konkursu dostalo na uspokojení jeho pohledávky. Konkursní řízení již pro žalobce skončilo (plněním pravomocného rozvrhového usnesení). Co do formy zadostiučinění obvodní soud uvádí, že předmětné konkursní řízení se vyznačovalo mimořádně vysokou (až extrémní) mírou složitosti. Postup orgánů veřejné moci pak nevybočuje ze standardní a běžné činnosti, v řízení se nevyskytla rozsáhlá období nečinnosti či prodlev konkursního soudu. 5. Co do významu předmětu řízení pro žalobce disponuje konkursní řízení podstatně nižší formou nejistoty pro poškozeného než řízení nalézací. Žalobci již při uplatnění svých pohledávek v rámci konkursního řízení museli být seznámeni s případnými obtížemi, které se s pohledávkami spojenými s konkursním řízením pojí. Ty spočívají zejména v obtížné vymahatelnosti a v tom, že výše uspokojení bude pouze dílčí (spíše v řádu jednotek procent), nadto, když v posuzovaném řízení vystupovalo přes 15.000 věřitelů, a s pravděpodobností blížící se jistotě nebudou uspokojeni v plné výši (což ostatně vyplývá i z charakteru řešení úpadku konkursem. 6. Význam předmětu řízení pro žalobce je nepatrný (přičemž nejde o zanedbatelnost částky, kterou žalobci přihlásili do konkursního řízení). Při nepřiměřené délce řízení se totiž odškodňuje nemajetková újma spojená s délkou řízení (a tedy nejistota spojená s tím, že řízení nekončí). Žalobci již po přezkumném jednání věděli, že jejich pohledávka byla uznána (potud jejich nejistota pominula) a že budou uspokojeni pouze poměrně (což plyne z povahy konkursu). Podle zpráv správce konkursní podstaty podávaných v průběhu řízení bylo zřejmé, že uspokojení věřitelů bylo možné očekávat v rozsahu 6 až 8 %. Následně byla upřesňována pouze výše uspokojení. Z rozvrhového usnesení se podává míra uspokojení věřitelů v rozsahu cca 10,28 %. Žalobkyně a/ tak byla uspokojena částkou 44.914,96 Kč, žalobce b/ částkou 23.252,56 Kč a žalobce c/ částkou 22.997,26 Kč. Míra uspokojení v uvedeném rozmezí plynula již z částečného rozvrhu ze dne 31. července 2007, přičemž posléze se dokonce navýšila, byť jen o 2 %. K 31. červenci 2007 lze proto hovořit o ukončení nejistoty žalobců co do výše uspokojení jejich přihlášených pohledávek. Význam předmětu řízení je při takto nízké míře uspokojení a při zohlednění shora popsaného charakteru konkursního řízení nepatrný. 7. S argumentací žalobců „rozhodnutím“ Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2023, sp. zn. 29 Cdo 3623/2021 [šlo o rozsudek, který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu], vydaným v obdobné věci, obvodní soud nesouhlasí. V oné věci byla částka vyplacená (tamní) žalobkyni (115.144,06 Kč) podstatně vyšší. 8. K odvolání žalobců Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. dubna 2024, č. j. 72 Co 57/2024-86: [1] Potvrdil rozsudek obvodního soudu (první výrok). [2] Rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý až čtvrtý výrok). 9. Odvolací soud – vycházeje z článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), z článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), a z § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb. – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům: 10. K porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení ve smyslu článku 6 odst. 1 Úmluvy a článku 38 odst. 2 Listiny a tím i k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé a třetí zákona č. 82/1998 Sb. nedochází tehdy, není-li věc projednána v ideální době, ve které by projednána být mohla, ale teprve tehdy, není-li projednána v době odpovídající její složitosti a významu předmětu řízení pro poškozeného, přičemž důvody, proč k tomu došlo, spočívají v postupu orgánu veřejné moci, a to buď zcela nebo v míře významně převažující podíl poškozeného na celkové délce projednávání věci. Zároveň musí být celková délka řízení nepřijatelná (zásah do uvedených základních práv poškozeného musí mít nezbytnou intenzitu), tj. působící poškozenému újmu spojenou s nejistotou ohledně výsledku řízení, kterou nelze akceptovat v právním státě, založeném na úctě k právům a svobodám člověka. 11. Při posuzování přiměřenosti délky řízení je třeba vždy vycházet z celkové délky řízení, nikoliv jen z délky jednotlivých průtahů ve smyslu období nečinnosti soudu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení může dojít i tehdy, nedošlo-li v řízení k průtahům, a naopak, i když k průtahům v řízení došlo, nemusí vždy jít o porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné uzavření řízení zpravidla očekávat. 12. Na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i na závěru o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b/ až e/ zákona č. 82/1998 Sb. ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela. 13. Co do určení počátku konkursního řízení pro účely přiznání nároku na přiměřené zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. je v případě konkursního věřitele, který sám nepodal návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, rozhodující den, kdy přihláška jeho pohledávky došla soudu. Pro určení konce doby konkursního řízení rozhodné pro posouzení přiměřenosti celkové délky konkursního řízení je u konkursního věřitele podstatné, kdy správce konkursní podstaty úpadce vůči němu splnil pravomocné rozvrhové usnesení, nikoli to, kdy byl konkurs formálně ukončen vydáním usnesení o zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení. Pro účely posouzení přiměřenosti délky předmětného konkursního řízení ve vztahu k žalobcům je proto zapotřebí vyjít z toho, že žalobkyně a/ přihlásila pohledávku 9. srpna 2002, žalobce b/ ji přihlásil 12. srpna 2002 a žalobce c/ ji přihlásil 16. srpna 2002. Rozvrhové usnesení bylo splněno vůči žalobkyni a/ 9. ledna 2023, vůči žalobci b/ 7. srpna 2023 a vůči žalobci c/ 10. ledna 2023. Celková délka konkursního řízení tak činila u žalobkyně a/ 20 let a 5 měsíců, u žalobce b/ 20 let a 11 měsíců a u žalobce c/ 20 let a 4 měsíce. 14. Obvodní soud správně hodnotil celkovou délku posuzovaného řízení ve vztahu ke každému z žalobců a v souladu s ustálenou rozhodovací praxí založil závěr o nepřiměřenosti délky posuzovaného řízení na specifickém