29 Cdo 3066/2011 — Nejvyšší soud

29 Cdo 3066/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 9. 2013 Spisová značka:29 Cdo 3066/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.3066.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 243b1 odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:30. 10. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 3066/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně Komerční banky, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33 čp. 969, PSČ 114 07, identifikační číslo osoby 45 31 70 54, proti žalovanému V. K., zastoupenému JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 12, PSČ 120 00, o žalobě proti rozhodnutí Finančního arbitra České republiky, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 9 C 23/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. listopadu 2010, č. j. 24 Co 180/2010-55, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 2. června 2009, č. j. 9 C 23/2008-27, zamítl žalobu o nahrazení ve výroku specifikovaného nálezu Finančního arbitra České republiky (dále jen „nález“), jímž byla žalobkyni uložena povinnost vrátit žalovanému částku 575.540,- Kč s příslušenstvím (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). V záhlaví označeným rozsudkem změnil Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žalobkyni neukládá povinnost vrátit žalovanému částku 575.540,- Kč s příslušenstvím (první výrok), určil, že se tímto rozsudkem nahrazuje nález (druhý výrok) a rozhodl o nákladech řízení (třetí výrok). Odvolací soud vyšel z toho, že: 1) Žalobkyně vedla pro žalovaného běžný účet. 2) Účastníci uzavřeli smlouvu o inkasu, jíž se žalobkyně zavázala obstarat pro žalovaného inkaso jím předloženého šeku s šekovou sumou 20.000,- EUR u zahraniční banky. 3) Podle všeobecných obchodních podmínek byla žalobkyně oprávněna odepsat z účtu klienta (žalovaného) prostředky za účelem úhrady částky šeku již proplaceného bankou v případě jeho následného neproplacení šekovníkem, korespondentskou či jinou bankou. 4) Žalobkyně připsala na běžný účet žalovaného částku 557.560,- Kč z titulu inkasa šeku. 5) Šek byl padělaný, šekovník jej neproplatil a zahraniční korespondentská banka požádala žalobkyni o vrácení již proplacené částky 20.000,- EUR zvýšené o výlohy ve výši 30,- EUR. 6) Žalobkyně „odepsala“ z účtu žalovaného částku 575.540,- Kč (ekvivalent 20.000,- EUR zvýšený o 30,- EUR z titulu výloh zahraniční banky). Jelikož žalovaný měl na účtu toliko 452.198,69 Kč, uznal vůči žalobkyni dluh ve výši 124.204,62 Kč. Na takto ustanoveném základě shledal odvolací soud požadavek žalovaného (uplatněný u Finančního arbitra České republiky) na vrácení odepsané částky (ve výši 575.540,- Kč) nedůvodným, uzavíraje, že žalovaný byl povinen žalobkyni vrátit „hodnotu předtím proplaceného šeku a náklady, které vznikly zahraniční bance“ a žalobkyně byla oprávněna „odepsat“ odpovídají částku z účtu žalovaného. Proti rozsudku odvolacího soudu, a to výslovně „v plném rozsahu“, podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítaje, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení (uplatňuje tak dovolací důvod vymezený v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) a navrhuje, aby jej Nejvyšší soud zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. V části, ve které směřuje proti třetímu výroku napadeného rozhodnutí o nákladech řízení, je dovolání objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu bez dalšího odmítl (§ 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř.). Ve zbývajícím rozsahu dovolání proti prvnímu a druhému výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jež je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243b odst. 1 o. s. ř. jako zjevně bezdůvodné. Učinil tak proto, že námitku, podle níž uzavřel smlouvu o vedení běžného účtu jako spotřebitel (v důsledku čehož se strany nemohly platně odchýlit od ustanovení § 361 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku), dovolatel uplatnil v rozporu s ustanovením § 241a odst. 4 o. s. ř.; Nejvyšší soud k ní tak nemohl při posuzování důvodnosti dovolání přihlížet. Vyplatila-li žalobkyně žalovanému šekovou sumu a prokázalo-li se následně, že šek byl padělán, v důsledku čehož šekovník šekovou sumu neproplatil (což dovolatel nezpochybňuje), považuje Nejvyšší soud za zjevné, že žalobkyně byla (v souladu s uzavřenou smlouvou) oprávněna odepsat z účtu žalobce částku odpovídající šekové sumě. Námitka dovolatele, že žalobkyně při inkasu šeku postupovala v rozporu s jeho žádostí, je pro posouzení jeho povinnosti vrátit žalobkyni směnečnou sumu vyplacenou na základě padělaného šeku a oprávnění žalobkyně odepsat odpovídající částku z účtu dovolatele nevýznamná. Tvrzené porušení povinností žalovanou by mohlo mít relevanci pouze při posuzování případné odpovědnosti za škodu tím dovolateli způsobenou. Měl-li dle skutkových zjištění soudů nižších stupňů dovolatel na účtu toliko částku 452.198,69 Kč, není zjevně důvodná ani námitka vycházející z toho, že žalobkyně z účtu dovolatele odepsala částku vyšší, než jakou mu (z titulu inkasa šeku) na účet poukázala (557.560,- Kč). Tato námitka by mohla mít význam pouze v případě sporu o splnění dovolatelem uznaného závazku zaplatit rozdíl mezi (žalobkyní skutečně odepsaným) zůstatkem na účtu dovolatele a částkou žalobkyní požadovanou (575.540,- Kč). Zabývat se dovoláním v této věci meritorně pokládá Nejvyšší soud za dané situace za zbytečné. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně 26. září 2013 JUDr. Petr Šukpředseda senátu