29 Cdo 3321/2020 — Nejvyšší soud

29 Cdo 3321/2020 citace  Právní věta:Důvod požadovat, aby k částce, jež se mu přiznává jako náhrada ušlého zisku, byla připočtena částka odpovídající dani z přidané hodnoty, by poškozený, který je plátcem daně z přidané hodnoty, měl jen tehdy, kdyby soudem přiznané plnění této dani podléhalo. Náhrada škody však není předmětem daně podle § 2 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a tedy ani zdanitelným plněním ve smyslu ustanovení § 2 odst. 2 tohoto zákona. Pro posouzení nároku nesprávně opomenutého insolvenčního správce na ušlý zisk za odměnu ze zpeněžení je rozhodující, zda podle pravidelného běhu věcí bylo možné (při řádném průběhu daného insolvenčního řízení) takové zpeněžení (a odměnu z něj) očekávat. Nejde-li o změnu žaloby (§ 95 o. s. ř.), pak okolnost, že odvolatel uplatnil v průběhu odvolacího řízení nové skutečnosti nebo důkazy, které nastaly (vznikly) po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně (§ 205a písm. f/ o. s. ř.), může být za podmínek uvedených v 213 odst. 4 části věty za středníkem o. s. ř. důvodem pro zrušení odvoláním napadeného rozhodnutí nebo jeho části (§ 219a odst. 2 o. s. ř.) je však vyloučeno, aby k těmto skutečnostem nebo důkazům odvolací soud při projednání odvolání nepřihlédl jen pro jejich rozsah. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 9. 2022 Spisová značka:29 Cdo 3321/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:29.CDO.3321.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ] Insolvenční řízení Insolvenční správce (odměna, náklady) Ušlý zisk Daň z přidané hodnoty Koncentrace řízení Dotčené předpisy:§ 2 předpisu č. 82/1998 Sb. § 13 předpisu č. 82/1998 Sb. § 2952 o. z. § 2 předpisu č. 235/2004 Sb. § 25 odst. 5 IZ. § 38 IZ. § 136 odst. 4 IZ. § 309 odst. 4 IZ. § 413 IZ. § 7 odst. 4 předpisu č. 313/2007 Sb. § § 95 o. s. ř. § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. § 154 odst. 1 o. s. ř. § 205a písm. f) o. s. ř. § 211 o. s. ř. § 213 odst. 1 o. s. ř. § 213 odst. 4 o. s. ř. § 213 odst. 5 o. s. ř. § 216 o. s. ř. § 219a odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:11. 12. 2022 Publikováno ve sbírce pod číslem:58 / 2023 Anotace:Podanou žalobou se žalobce po žalovaném (ČR-MSp) domáhal zaplacení částky 7 762 949,16 Kč, jako náhrady škody způsobené mu nesprávným úředním postupem předsedkyně insolvenčního soudu, která v 79 insolvenčních řízeních ustanovila insolvenčním správcem jinou osobu než žalobce, aniž pro takový postup byly splněny předpoklady dle § 25 odst. 5 IZ. Škodu v podobě ušlého zisku představovala odměna, kterou by žalobce jako insolvenční správce obdržel, kdyby jím byl ustanoven. Soud prvního stupně k věci uvedl, že opatření předsedkyně insolvenčního soudu je opatřením hybridní povahy a jako takové může představovat nesprávný úřední postup. Dále nalézací soud rozdělil předmětných 79 insolvenčních řízení do 4 skupin, přičemž u každé z nich zkoumal hledisko škody a příčinné souvislosti. Přihlížel přitom k okolnosti pravomocného rozhodnutí o odměně insolvenčního správce. Vznik škody a současně příčinnou souvislost s nesprávným úředním postupem shledal toliko u první skupiny řízení, u nichž nebyl žalobce ustanoven insolvenčním správcem z první pozice. U zbývajících skupin neshledal nalézací soud příčinnou souvislost, resp. konstatoval celkovou předčasnost nároků žalobce (kde dosud nebylo rozhodnuto o odměně insolvenčního správce), když škoda v podobě ušlého zisku nemůže být pro futuro předjímána. Dodal, že daň z přidané hodnoty není škodou, jelikož žalobce neodvádí daň z přiznané náhrady škody. S ohledem na uvedené uložil soud žalovanému zaplatit žalobci částku 493 772,40 Kč, ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, pouze částečně jeho rozsudek změnil v zamítavém výroku, když žalovanému uložil zaplatit žalobci dalších 170 213,88 Kč. Ztotožnil se přitom se závěry soudu nalézacího, včetně konstatování, že částka odpovídající dani z přidané hodnoty není ušlým ziskem. Shodně měl odvolací soud za to, že u řízení, u nichž nebyl žalobce přeskočen jako první v pořadí, byl předpoklad ušlého zisku ryze spekulativní a u dosud neskončených řízení s dosud neznámou výší odměny považoval žalobu za předčasnou. Odvolací soud se soudem prvního stupně nesouhlasil pouze co do nároku na náhradu ušlého zisku z odměny za zpeněžení majetku ve skončených insolvenčních řízeních. K tomu uvedl, že postup insolvenčních správců v těchto řízeních lze předpokládat shodný a není proto důvod žalobci nepřiznat náhradu škody i v tomto rozsahu, tj. v částce 170 213,88 Kč. Proti rozsudku odvolacího soudu brojili žalobce i žalovaný dovoláním. Nejvyšší soud se tak musel vypořádat s řešením těchto otázek: 1)      Náleží insolvenčnímu správci, který v důsledku nezákonného opatření předsedy insolvenčního soudu nebyl ustanoven do funkce v insolvenčním řízení, v němž je úpadek dlužníka řešen oddlužením plněním splátkového kalendáře, jako náhrada ušlého zisku také paušální částka náhrady hotových výdajů? 2)      Má být poškozenému, který je plátcem daně z přidané hodnoty, poskytnuta náhrada škody včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty? 3)      Lze zamítnout žalobu na náhradu škody pro neunesení důkazního břemene žalobcem jen proto, že žalovaný vytvořil svým protiprávním chováním natolik nepřehlednou situaci, že žalobce objektivně nemá možnost zjistit rozhodné skutečnosti? 4)      Kdy vzniká insolvenčnímu správci, který v důsledku nezákonného opatření předsedy insolvenčního soudu nebyl ustanoven do funkce v insolvenčním řízení, právo na náhradu ušlého zisku v podobě ušlé odměny a náhrady hotových výdajů? Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 3321/2020-507 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce LIQUIDATORS v. o. s., se sídlem v Praze 2, Slezská 2033/11, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 24817465, zastoupeného JUDr. Pavlem Glazunovem, Ph. D., advokátem, se sídlem v Praze, Řehořova 927/43, PSČ 130 00, proti žalovanému České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, PSČ 128 10, jednajícímu Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, PSČ 128 00, o zaplacení částky 7.762.949,16 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 37 C 9/2018, o dovoláních žalobce a žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. května 2020, č. j. 20 Co 15/2020-515, takto: I. Dovolání žalobce proti třetímu výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. května 2020, č. j. 20 Co 15/2020-515, o nákladech řízení, se odmítá. II. Dovolání žalobce se zamítá v rozsahu, v němž směřuje proti té části prvního výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. května 2020, č. j. 20 Co 15/2020-515, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ohledně částky 474.979,56 Kč s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od 6. listopadu 2017 do zaplacení. III. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. května 2020, č. j. 20 Co 15/2020-515, se mění v té části prvního výroku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ohledně částky 1.973.673,09 Kč s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od 6. listopadu 2017 do zaplacení, t a k t o: Rozsudek soudu prvního stupně se mění v zamítavém výroku ohledně částky 1.973.673,09 Kč s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od 6. listopadu 2017 do zaplacení jen tak, že potud se žaloba zamítá pro tentokrát; jinak se potvrzuje. IV. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. května 2020, č. j. 20 Co 15/2020-515, se zrušuje s výjimkou té části prvního výroku, ohledně které rozhodl Nejvyšší soud druhým a třetím výrokem tohoto rozsudku; věc se ve zrušeném rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou ze dne 8. ledna 2018, podanou u Obvodního soudu pro Prahu 2 a změněnou (rozšířenou) podáním datovaným 29. dubna 2019, se žalobce (LIQUIDATORS v. o. s.) domáhal po žalovaném (České republice – Ministerstvu spravedlnosti) zaplacení částky 7.762.949,16 Kč s příslušenstvím tvořeným zákonným úrokem z prodlení za dobu od 6. listopadu 2017 do zaplacení, jako náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem. Ten měl spočívat v tom, že předsedkyně Krajského soudu v Ostravě (dále též jen „insolvenční soud“) ustanovila v období od 5. května 2014 do 24. července 2015 v 79 insolvenčních řízení