29 Cdo 3393/2022
Nejvyšší soud · 30. 11. 2022
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v exekuční věci oprávněného Z. B., narozeného XY, bytem XY, proti povinnému P. R., narozenému XY, bytem XY, pro částky 33.154 Kč a 14.974 Kč, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 23 EXE 5704/2015, o žalobě pro zmatečnost podané povinným proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 16. září 2019, č. j. 23 EXE 5704/2015-379, a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. února 2020, č. j. 19 Co 350/2019-414, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 12 C 10/2022, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. srpna 2022, č. j. 17 Co 104/2022-34, takto:
Dovolání se odmítá.
Usnesením ze dne 16. září 2019, č. j. 23 EXE 5704/2015-379, Okresní soud v Nymburce (dále jen „exekuční soud“):
Zastavil řízení o návrhu povinného (P. R.) na „celkové“ zastavení exekuce vedené u exekučního soudu na základě pověření okresního soudu ze dne 29. května 2015, č. j. 23 EXE 5704/2015-16, v rozsahu, v němž povinný namítal formální nevykonatelnost a věcnou nesprávnost exekučních titulů (bod I. výroku).
Zamítl návrh povinného na „celkové“ zastavení exekuce ve „zbylém“ rozsahu (bod II. výroku).
Zamítl návrh povinného na zastavení téže exekuce v rozsahu exekučního příkazu soudního exekutora Mgr. Tomáše Pospíchala (dále jen „T. P.“), Exekutorský úřad Nymburk, č. j. 070 EX 1378/15-12 (bod III. výroku).
Zamítl návrh povinného na odklad téže exekuce (bod IV. výroku).
Určil, že T. P. není vyloučen z (předmětného) exekučního řízení (bod V. výroku).
K odvolání povinného Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27. února 2020, č. j. 19 Co 350/2019-414, potvrdil usnesení exekučního soudu.
Žalobou pro zmatečnost podanou 23. července 2020 se povinný domáhal zrušení usnesení exekučního soudu ze dne 16. září 2019 a usnesení odvolacího soudu ze dne 27. února 2020; současně požádal o přiznání osvobození od soudních poplatků.
Usnesením ze dne 23. února 2022, č. j. 12 C 10/2022-22, ve znění (opravného) usnesení ze dne 10. června 2022, č. j. 12 C 10/2022-29, exekuční soud zamítl žádost povinného o přiznání osvobození od soudních poplatků.
Usnesením ze dne 10. srpna 2022, č. j. 17 Co 104/2022-34, odvolací soud potvrdil usnesení exekučního soudu ze dne 23. února 2022 (ve znění usnesení ze dne 10. června 2022).
Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 10. srpna 2022 podal povinný dovolání, požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů.
Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění, pro věc rozhodném (dále jen „o. s. ř.“), bez dalšího odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř., jelikož přípustnost dovolání proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku, vylučuje ustanovení § 238 odst. 1 písm. i/ o. s. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. listopadu 2022
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu