29 Cdo 379/2007 — Nejvyšší soud

29 Cdo 379/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 3. 2009 Spisová značka:29 Cdo 379/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.379.2007.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 379/2007 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce  J. T., , zastoupeného JUDr. V. P., advokátem, ,  proti žalovanému JUDr. P. P., advokátu, , jako správci konkursní podstaty úpadce Z. K., , o zaplacení částky 108.905,55 Kč, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 628/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. září 2006, č. j. 15 Cmo 111/2006-55, takto:   I.          Dovolání žalobce proti potvrzujícímu výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. září 2006, č. j. 15 Cmo 111/2006-55, se zamítá. II.      Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá. III.            Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobou podanou 8. června 2005 se žalobce (J. T.) domáhal vůči žalovanému (správci konkursní podstaty úpadce Z. K.) zaplacení částky 108.905,55 Kč.  Žalobu odůvodnil tím, že závazek úpadce vůči Č. o. b., a. s. (dále též jen „banka“) zajišťoval jednak ručitelským prohlášením, jednak zástavním právem váznoucím na jeho nemovitosti (domu v P.). Banka uplatňuje své nároky jednak v konkursu vedeném na majetek úpadce, jednak samostatně (vůči ručitelům) v exekučním řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 6 Nc 1775/2003. Žalovaný sepsal nemovitost do konkursní podstaty a ve veřejné dražbě ji zpeněžil  za částku 650.000,- Kč. Z této částky však bylo se souhlasem soudu v roce 2005 určeno k vyplacení oddělenému věřiteli (bance) jen 254.112,- Kč. Dalších 134.101.45 Kč použil žalovaný na náklady spojené s udržováním, správou a prodejem nemovitosti  a 152.881,- Kč je určeno k vrácení žalobci. Zbytek částky ve výši 108.905,55 Kč (žalovaná částka) měl být (podle žalobce) použit k oddělenému uspokojení. Žalovaný však - přes žalobcův výslovný nesouhlas - použil pro oddělené uspokojení pouze 70 % z této částky (správně jde o 70 % z částky 363.017,23 Kč), analogicky podle § 28 odst. 4 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu  a vyrovnání (dále též jen „ZKV“).   Žalovaný - uvádí se v žalobě - zřejmě vycházel z předpokladu, že vydáním odděleného uspokojení budou nároky banky zcela uspokojeny; ta však pokračuje v jejich vymáhání v exekučním řízení, kde byl exekucí postižen i žalobcův nárok na vrácení částky 152.881,- Kč. Žalovaný podle žalobce nesprávně aplikoval ustanovení § 28 ZKV tím, že zkrátil nárok banky na oddělené uspokojení  na 70 %, čímž způsobil žalobci majetkovou újmu (potud se žalobce dovolává ustanovení § 373 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“). Žalovaná částka neměla být zúčtována ve prospěch podstaty a  žalovaný tak žalobci způsobil škodu. Při jednání konaném u soudu prvního stupně 15. listopadu 2005  doplnil žalobce žalobní tvrzení potud, že peněžitý nárok uplatňuje vůči konkursní podstatě  (a nikoli vůči žalovanému coby fyzické osobě). Rozsudkem ze dne 15. listopadu 2005, č. j. 13 Cm 628/2005-40, Krajský soud v Českých Budějovicích žalobu zamítl (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku). Soud při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku vyšel zejména z toho, že: 1/ Usnesením ze dne 22. června 2001, č. j. 11 K 7/2000-43, prohlásil Krajský soud v Českých Budějovicích konkurs na majetek úpadce. 2/ Pohledávka banky vůči úpadci byla v konkursu zjištěna ve výši 1,491.356,- Kč s nárokem na oddělené uspokojení ze zpeněžení zástav ve vlastnictví žalobce a A.Š.. 3/ Usnesením ze dne 8. dubna 2005, č. j. 11 K 7/2000-288, udělil Krajský soud v Českých Budějovicích správci konkursní podstaty úpadce souhlas s tím, aby vydal bance jako oddělené věřitelce část výtěžku zpeněžení nemovitostí žalobce ve výši 254.112,- Kč a část výtěžku zpeněžení nemovitostí ve vlastnictví A. Š. ve výši 531.785,- Kč. 4/ V usnesení z 8. dubna 2005 poukázal konkursní soud na to, že nemovitosti ve vlastnictví žalobce byly zpeněženy ve veřejné dražbě za 650.000,- Kč, přičemž náklady spojené s udržováním, správou a prodejem nemovitostí činily 134.101,45 Kč. Nemovitosti ve vlastnictví A. Š. byly zpeněženy ve veřejné dražbě za 1,300.000,- Kč a náklady spojené s udržováním, správou a prodejem činily 234.543,45 Kč. Jelikož celkový výtěžek zpeněžení nemovitostí obou vlastníků (1.950.000,- Kč) přesahoval o 458.444,- Kč pohledávku oddělené věřitelky, určil, že tato částka bude poměrným způsobem vrácena vlastníkům zastavených nemovitostí. Příslušný poměr stanovil konkursní soud podle toho, že částka 1,950.000,- Kč byla získána z 33,33 % vydražením nemovitostí ve vlastnictví žalobce a z 66,66 % vydražením nemovitostí ve vlastnictví A. Š., přičemž ve stejném poměru byl určen podíl zástavních dlužníků na úhradě zajištěné pohledávky. 5/ Vycházeje z výpočtu dle bodu 4/, uvedl konkursní soud v usnesení z 8. dubna 2005 že žalobci má být vráceno 152.881,- Kč a A. Š. 305.763,- Kč. Bance pak náleží ze zpeněžení nemovitostí žalobce 254.112,- Kč  (70 %) a ze zpeněžení nemovitostí A. Š. 531.785,- Kč (70 %). Na výše uvedeném skutkovém základě soud prvního stupně uzavřel, že ustanovení § 28 odst. 4 ZKV vyjadřuje princip solidarity odděleného věřitele s ostatními věřiteli úpadce, přičemž nerozlišuje, zda jde o výtěžek zpeněžení věcí ve vlastnictví úpadce nebo třetích osob. V daném případě (kdy je žalobce vůči bance zástavním dlužníkem a současně ručitelem)  to podle soudu znamená, že z titulu ručení bude žalobce nucen uhradit i oněch 30 % výtěžku zpeněžení, které nebylo možno použít pro odděleného věřitele. Ze zákona nevyplývá, že by pohledávka odděleného věřitele v rozsahu 30 % výtěžku zpeněžení, tedy v rozsahu v jakém nebyl oddělený věřitel uspokojen v konkursu, zanikla. Naopak, ustanovení § 28 odst. 4 ZKV určuje, že neuspokojenou část pohledávky lze uspokojit v rozvrhu (je li k tomu dostatek finančních prostředků). Žalovaný tedy žádnou povinnost neporušil. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v tom znění, že se zamítá žaloba, aby ze soupisu konkursní podstaty byla vyloučena a žalobci žalovaným zaplacena výše (žalobou) uplatněná částka (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně dostatečně zjistil skutkový stav věci, přitakávaje i jeho právním závěrům. Dodal dále, že ustanovení § 28 odst. 4 ZKV dopadá i na případy, kdy do soupisu konkursní podstaty jsou zahrnuty v souladu s § 27 odst. 5 ZKV věci ve vlastnictví zástavních dlužníků, tedy věci ve vlastnictví třetích osob. Je-li prohlášen konkurs na majetek osobního dlužníka, musí zástavní dlužník respektovat úpravu obsaženou v zákoně o konkursu a vyrovnání, což mimo jiné znamená, že se své povinnosti plynoucí ze zástavní smlouvy zprostí úhradou zajištěného dluhu (správně pohledávky) nebo úhradou odpovídající hodnotě zástavy do konkursní podstaty anebo strpěním toho, že zástava bude prodána v konkursu. Nemůže však ovlivnit (zástavní dlužník), že takto získané prostředky budou v konkursu rozdělovány způsobem upraveným v § 28 odst. 4 ZKV.   Není vyloučeno, aby ručitelé mimo konkurs uhradili zajištěný dluh přímo zástavnímu věřiteli (v takovém případě by zánikem pohledávky zaniklo i zástavní právo a aplikace § 27 odst. 5 ZKV by nepřicházela v úvahu). Pokud však ručitelé takto nepostupují a pohledávka zástavního věřitele není v konkursu beze zbytku uspokojena, má věřitel z titulu ručení možnost požadovat po nich úhradu zbytku dluhu. Odvolací soud podotkl, že zástavní věřitelé, stejně jako ručitelé, mají možnost postupem dle § 20 odst. 4 ZKV přihlásit jako podmíněné své pohledávky, které jim vzniknou tím, že budou za úpadce plnit jeho závazky vůči věřitelům. Žalobcův odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2004, sp. zn. 29 Odo 86/2003 neměl odvolací soud za zcela přiléhavý, s tím, že ten řeší s věcí nesouvisející kolizní situaci. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, namítaje,  že je dán dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném prá