29 Cdo 3946/2011 — Nejvyšší soud

29 Cdo 3946/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 2. 2013 Spisová značka:29 Cdo 3946/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.3946.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Likvidace státního podniku Obchodní rejstřík Dotčené předpisy:§ 75b odst. 2 obch. zák. § 761 odst. 2 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:18. 3. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 3946/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky GLORY DAZE ASSOCIATED S. A., se sídlem v Tortole, 33 Porter Road, P. O. BOX 3169, PMB 103, Road Town, Britské Panenské ostrovy, registrační číslo 584444, zastoupené JUDr. Petrem Voříškem, Ph. D., LL. M., advokátem, se sídlem v Praze 7, Přístavní 321/14, PSČ 170 00, za účasti 1/ ZELENINA ČESKÉ BUDĚJOVICE „v likvidaci“, státního podniku, naposledy se sídlem v Českých Budějovicích, Dvořákova 21, PSČ 371 64, identifikační číslo osoby 00021059, 2/ České republiky – Ministerstva průmyslu a obchodu ČR, se sídlem v Praze 1, Na Františku 32, PSČ 110 15, zastoupené JUDr. Jarmilou Fabiánovou, advokátkou, se sídlem v Psárech, Pod Vápenkou 311, PSČ 252 44, o zrušení zápisu o výmazu státního podniku z obchodního rejstříku, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 546/2007, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. února 2011, č. j. 7 Cmo 114/2010-322, takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. února 2011, č. j. 7 Cmo 114/2010-322, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 15. prosince 2009, č. j. 13 Cm 546/2007-288, zamítl návrh na zrušení zápisu o výmazu státního podniku ZELENINA ČESKÉ BUDĚJOVICE v likvidaci [dále jen „státní podnik“] (výrok I.), na obnovení likvidace státního podniku (výrok II.) a na „ustanovení“ likvidátora státního podniku (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.). K odvolání navrhovatelky Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 9. února 2011, č. j. 7 Cmo 114/2010-322, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Soudy vyšly z toho, že: 1/ Provozní jednotkou, k níž měl státní podnik právo hospodaření, byl v roce 1993 mimo jiné i velkosklad ovoce a zeleniny v Pelhřimově, představovaný nemovitostmi zapsanými /nyní/ u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, katastrálního pracoviště Pelhřimov na listu vlastnictví číslo 1000 pro obec Pelhřimov, katastrální území Pelhřimov (dále jen „nemovitosti“). 2/ V rámci likvidace státního podniku se 2. září 1993 konala dražba provozní jednotky státního podniku – velkoskladu ovoce a zeleniny v Pelhřimově. Nemovitosti vydražil P.K. (dále jen „vydražitel“). 3/ K zajištění pohledávky banky z úvěru poskytnutého M. Š. uzavřel vydražitel dne 10. ledna 1994 s Agrobankou Praha, a. s. (právní předchůdkyní navrhovatelky; dále jen „banka“) smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitostem. 4/ Státní podnik zanikl ke dni 1. června 1999 výmazem z obchodního rejstříku. 5/ Nemovitosti byly z vlastnictví vydražitele postupně převedeny na M. a J. Š.. Jmenovaní jsou jako jejich spoluvlastníci evidováni i v katastru nemovitostí. 6/ Úvěr, zajištěný zástavním právem k nemovitostem, nebyl splacen. M. Š. byl pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích zavázán bance dluh ze smlouvy o úvěru zaplatit. 7/ Žalobu (ze dne 14. února 2003), kterou se banka proti zástavní spoludlužnici J. Š. domáhala zaplacení úvěrové pohledávky s tím, že uspokojení této pohledávky se může domáhat jen z výtěžku prodeje zástavy (tj. nemovitostí), Okresní soud v Pelhřimově pravomocně zamítl s odůvodněním, že J. Š. není (spolu)vlastnicí nemovitostí, neboť vydražitel nedodržel zákonnou lhůtu pro doplacení nejvyššího podání, a proto se podle § 11 odst. 2 zákona č. 427/1990 Sb. přechod vlastnictví k nemovitostem na vydražitele od počátku zrušil. Ze stejného důvodu banka nebyla úspěšná ani v řízení o výkon rozhodnutí vedeném proti M. Š.. Odvolací soud – cituje § 761 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), a odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2008, sp. zn. 28 Cdo 4968/2007 (jež je, stejně jako další rozhodnutí uvedená níže, veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu) – dovodil, že ustanovení § 75b obch. zák. lze aplikovat i na státní podnik. Přitom konstatoval, že ačkoliv je možné rozhodnout podle § 75b odst. 2 obch. zák. o zrušení zápisu o výmazu státního podniku z obchodního rejstříku a o obnovení jeho likvidace, zásadní podmínkou úspěšnosti takového návrhu je zjištění dosud neznámého (nového) majetku státního podniku. Takovým majetkem však podle názoru odvolacího soudu nemůže být majetek, ke kterému měl státní podnik před svým výmazem právo hospodaření a který byl „s vědomím státního podniku“ vydražen podle zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, a poté likvidátor státního podniku písemně potvrdil vydražiteli úhradu doplatku ceny za předmět dražby. Z uvedeného je dle odvolacího soudu zřejmé, že nejde o žádný dosud neznámý majetek státního podniku, o kterém by do svého zániku nevěděl. Naopak je postaveno najisto, že s tímto majetkem státní podnik disponoval v rámci tzv. velké privatizace. „Obdobně judikoval Nejvyšší soud ohledně majetku, o nějž společnost (státní podnik) vymazaná z obchodního rejstříku v době výmazu vedla spor“, dodal odvolací soud, odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2009, sp. zn. 29 Cdo 1664/2007, ze dne 24. listopadu 2009, sp. zn. 29 Cdo 5033/2008, a ze dne 26. ledna 2011, sp. zn. 29 Cdo 5264/2009. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, v němž co do jeho přípustnosti odkázala na § 237 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve znění účinném do 31. prosince 2012, co do jeho důvodu pak odkázala na § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Nesprávné právní posouzení spatřuje dovolatelka ve výkladu pojmu „dosud neznámý majetek“ ve smyslu § 75b odst. 2 obch. zák., přičemž tuto otázku pokládá za v rozhodování dovolacího soudu dosud jednoznačně nevyřešenou, z čehož dovozuje její zásadní právní význam. Odvolací soud podle dovolatelky zvolil zjevně „rigorosně restriktivní“ výklad § 75b odst. 2 obch. zák., který „jde v konečném důsledku proti smyslu dotčeného ustanovení a záměru zákonodárce“. Ze skutečností uvedených výše pod body 2/, 3/ a 5/ až 7/ dovolatelka vyvozuje, že „faktickým vlastníkem“ nemovitostí zůstal státní podnik. Zástavní právo bylo zřízeno platně v souladu s tehdy platnou právní úpravou a nadále trvá. Dovolatelka je tedy zástavní věřitelkou státního podniku a je oprávněna se uspokojit z výtěžku zpeněžení zástavy. Nemovitosti představují dosud neznámý majetek státního podniku zjištěný po jeho výmazu z obchodního rejstříku ve smyslu § 75b odst. 2 obch. zák., a proto je zde důvod pro postup podle tohoto ustanovení. Dovolatelka uzavírá, že po skončení likvidace byl zjištěn nemovitý majetek ve vlastnictví státního podniku. Tento stav zřetelně zasahuje do práv nejen samotných „vlastníků“ zapsaných na příslušném listu vlastnictví, ale taktéž do jejích práv. Stav trvající právní nejistoty je dle názoru dovolatelky možné odstranit toliko obnovením likvidace státního podniku. Úmyslem zákonodárce pak podle jejího názoru bylo zabránit právě případům, kdy po skončení likvidace je zjištěn dosud neznámý majetek a kdy tento stav zřetelně zasahuje do práv třetích osob. Proto dovolatelka navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Druhá účastnice ve vyjádření k dovolání konstatuje, že nemovitosti, jež byly zprivatizovány v roce 1993, nelze považovat za nalezený majetek. Ztotožňuje se s právním názorem odvolacího soudu a navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl. Zásadní právní význam usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud shledává – a v tomto rozsahu má dovolání za přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. – ve výkladu pojmu „dosud neznámý majetek“ obsaženého v ustanovení § 75b odst. 2 obch. zák., když potud jde o otázku dovolacím soudem dosud bezezbytku nezodpovězenou. Dovolání je důvodné. Podle § 75b odst. 2 obch. zák., jestliže se zjistí dosud neznámý majetek po výmazu společnosti z obchodního rejstříku, rozhodne soud na návrh státního orgánu, společníka, věřitele nebo dlužníka o zrušení zápisu o jejím výmazu a o obnovení likvidace společnosti nebo o jejím vstupu do likvidace a jmenuje likvidátora. Po právní moci rozhodnutí