29 Cdo 416/2019 — Nejvyšší soud

29 Cdo 416/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 7. 2020 Spisová značka:29 Cdo 416/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:29.CDO.416.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Směnka Smlouva o úvěru Zajištění závazku Pravomoc soudu Podmínky řízení Zastavení řízení Dotčené předpisy:§ 103 o. s. ř. § 104 odst. 1 o. s. ř. čl. 5 odst. 1 Nařízení () č. 1215/2012 čl. 25 odst. 1 Nařízení () č. 1215/2012 bod 9 Nařízení () č. 593/2008 čl. 25 odst. 1,2 Nařízení () č. 44/2001 Kategorie rozhodnutí:C EU Zveřejněno na webu:19. 10. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 416/2019-187 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně JUDr. Kateřiny Martínkové, se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 22, PSČ 702 00, jako insolvenční správkyně dlužníka UNIBON - spořitelní a úvěrní družstvo „v likvidaci“, se sídlem v Ostravě, Velká 2984/23, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 25 05 38 92, zastoupené Mgr. Ladislavem Popkem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 966/22, PSČ 702 00, proti žalovaným 1) LINEMA SK, s. r. o., se sídlem v Dubnici nad Váhom, Lieskovec 593/70, PSČ 018 41, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 36 78 37 81, 2) J. B., narozenému XY, bytem XY, a 3) M. K., narozenému XY, bytem XY, všem zastoupeným Mgr. Jiřím Urbanem, advokátem, se sídlem v Holasicích, J. Fučíka 154, PSČ 664 61, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 17 Cm 45/2015, o dovolání žalovaných proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. října 2018, č. j. 7 Cmo 162/2016-144, takto: Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. října 2018, č. j. 7 Cmo 162/2016-144, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Ostravě směnečným platebním rozkazem ze dne 21. července 2015, č. j. 17 Cm 45/2015-22, uložil žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobkyni částku 544.087,- EUR s 6% úrokem od 26. května 2014 do zaplacení, směnečnou odměnu 1.813,62 EUR a náhradu nákladů řízení. Proti směnečnému platebnímu rozkazu podali žalovaní námitky, v nichž (mimo jiné) uplatnili výhradu nedostatku pravomoci soudů České republiky, a to s ohledem na skutečnost, že z obsahu uplatněné směnky lze zjistit, že jde o tzv. zajišťovací směnku ke smlouvě o úvěru reg. č. 0021400207 ze dne 7. října 2010 (dále jen „smlouva o úvěru“). Ve smlouvě o úvěru si (pozdější) dlužník a první žalovaná (výstavce směnky) sjednali tzv. prorogační doložku ohledně výlučné pravomoci soudů Slovenské republiky. Usnesením ze dne 14. března 2016, č. j. 17 Cm 45/2015-63, Krajský soud v Ostravě směnečný platební rozkaz zrušil a řízení zastavil (výrok I.); dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Soud prvního stupně vyšel z toho, že: 1) Předmětem sporu je zaplacení směnky vlastní vystavené první žalovanou dne 7. října 2010 v Ostravě na částku 544.087,- EUR, splatné dne 25. května 2014, na řad dlužníka (UNIBON - spořitelní a úvěrní družstvo), avalované druhým a třetím žalovanými; směnka byla vystavena „ke smlouvě o úvěru“. Žaloba byla soudu prvního stupně doručena 19. února 2015. 2) Ve smlouvě o úvěru si smluvní strany (dlužník a první žalovaná) mimo jiné sjednaly, že závazky vyplývající z této smlouvy jsou zajištěny dvěma vlastními blankosměnkami, vystavenými první žalovanou na řad dlužníka, avalovanými J. P. a druhým a třetím žalovanými, které budou použity v případě, že první žalovaná nesplní závazky ze smlouvy o úvěru řádně a včas. V bodě VII. 10. smlouvy o úvěru je uvedeno, že „smlouva se řídí slovenským právním řádem“ a že k řešení sporů z tohoto smluvního vztahu smluvní strany podpisem smlouvy zakládají pravomoc slovenského soudu. 3) Dlužník a žalovaní „uzavřeli“ dne 7. října 2010 směnečné prohlášení ke (dvěma) blankosměnkám, vystaveným k zajištění závazku první žalované vrátit peněžní prostředky a zaplatit úroky podle smlouvy o úvěru; avalisté prohlásili, že jim je znám obsah smlouvy o úvěru. Na tomto základě soud prvního stupně ˗ cituje ustanovení § 103 a § 104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a vycházeje z článku 5 odst. 1 a článku 25 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí o občanských a obchodních věcech (přepracované znění) [dále jen „nařízení Brusel I bis“] ˗ uzavřel, že v dané věci není dána pravomoc českých soudů, když „prorogační dohoda“ je součástí smlouvy o úvěru, jejíž obsah byl znám (i) druhému a třetímu žalovaným (jako směnečným rukojmím); vztahuje se tak i na projednávanou věc, tj. na spor o zaplacení směnky, která sloužila „k zajištění smlouvy o úvěru“. Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 28. července 2016, č. j. 7 Cmo 162/2016-83, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že „se směnečný platební rozkaz nezrušuje a řízení se nezastavuje“. Odvolací soud především konstatoval, že „pravomocí je třeba rozumět oprávnění toho kterého státního orgánu řešit věci a otázky, které zákon svěřuje do jeho kompetence. Zákon vymezuje civilní pravomoc soudu věcně tak, že v občanském soudním řízení se projednávají a rozhodují před soudem věci vyplývající z občanskoprávních, pracovních, rodinných, družstevních a obchodních vztahů. Občanský soudní řád především zdůrazňuje, že nedostatek pravomoci je takovým nedostatkem podmínky řízení, které nelze odstranit, tudíž soud v takové situaci nemůže zvolit jiný postup, než řízení zastavit“. V posuzované věci dlužník a první žalovaná ve smlouvě o úvěru sjednali, že „případné spory z této smlouvy rozhodne věcně a místně příslušný slovenský soud“. Za tohoto stavu odvolací soud ˗ odkazuje na „rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 Odo 1141/2006“ [správně jde o rozsudek ze dne 28. srpna 2008, sp. zn. 29 Odo 1141/2006, uveřejněný pod číslem 77/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 77/2009“)] ˗ zdůraznil, že prorogační doložka sjednaná ve smlouvě o úvěru „se automaticky nevztahuje i na spor směnečný, byť předmětná směnka slouží k jejímu zajištění, přičemž stran sporu směnečného nebyla žádná prorogační doložka tvrzena, natož pak prokázána“. „Pravomoc soudu Slovenské republiky nebyla v tomto případě dohodou stran sjednána, naopak je dána pravomoc soudu České republiky“. Pro úplnost odvolací soud dodal, že na směnce „absentuje“ údaj místa platebního, proto nastupuje tzv. zákonné platební místo, jímž je místo, kde byla směnka vystavena (čl. I. § 76 odst. 3 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového), a protože, dle údaje na směnce napsaného, byla směnka vystavena v Ostravě, je zákonným platebním místem Ostrava, tudíž místně (i věcně) příslušným soudem je Krajský soud v Ostravě [§ 9 odst. 2 písm. j), § 85a , § 87 písm. e) o. s. ř] Nejvyšší soud k dovoláním žalovaných usnesením ze dne 27. června 2018, č. j. 29 Cdo 330/2017-111, zrušil usnesení odvolacího soudu ze dne 28. července 2016 a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Přitom s poukazem na judikaturu Soudního dvora Evropské unie [shrnutou v důvodech usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2017, sp. zn. 30 Cdo 5260/2015, (následně) uveřejněném pod číslem 111/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 111/2018“)], na ustanovení čl. 25 nařízení Brusel I bis a na znění sporné prorogační doložky (viz bod VII. 10. smlouvy o úvěru) uzavřel, že z odůvodnění dovoláním napadeného usnesení zjevně neplyne, že by se odvolací soud vypořádal se všemi kritérii, významnými pro přijetí závěru, zda sporná prorogační doložka vskutku nevylučuje pravomoc soudů České republiky (a naopak zakládá pravomoc soudů Slovenské republiky) k projednání a rozhodnutí dané věci (odvolací soud se především nijak nevyjádřil k vazbě mezi smlouvou o úvěru a směnečným prohlášením, k úmyslu stran a k dalším shora konkretizovaným pravidlům výkladu prorogační doložky), Následně Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 31. října 2018, č. j. 7 Cmo 162/2016-144, (opět) změnil usnesení soudu prvního stupně ze dne 14. března 2016 tak, že směnečný platební rozkaz se nezrušuje a řízení se nezastavuje. Odvolací soud ˗ cituje ustanovení § 103 a § 104 odst. 1 o. s. ř. a vycházeje z bodu VII. 10. smlouvy o úvěru ˗ v prvé řadě zdůraznil, že předmětem řízení je uplatněné právo ze směnky, které nemá akcesorický a subsidiární charakter ve vztahu k směnkou zajištěné pohledávce. Prorogační doložka se tak „automaticky“ na spor směnečný nevztahuje, byť směnka byla vystavena k zajištění závazků ze smlouvy o úvěru. Dále odvolací soud odkázal „na rozsudek Soudního dvora ze dne 14. března 2013