29 Cdo 645/2000 — Nejvyšší soud

29 Cdo 645/2000 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 9. 2000 Spisová značka:29 Cdo 645/2000 ECLI:ECLI:CZ:NS:2000:29.CDO.645.2000.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 645/2000 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Zdeňka Dese, JUDr. Františka Faldyny, CSc., JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška, v právní věci žalobkyně V. P., zast. advokátem, proti žalovanému Bytovému družstvu N., zast. advokátem, o neplatnost zrušení členství, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. listopadu 1999, č.j. 7 Cmo 917/98-61, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. listopadu 1999, č.j. 7 Cmo 917/98-61 a rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 25. května 1998 č.j. 46 Cm 96/97-34 se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 25.5.1998 č.j. 46 Cm 96/97-34, kterým tento soud určil, že zrušení členství žalobkyně v žalovaném družstvu oznámené jí přípisem ze dne 20.1.1995 je neplatné a že rozhodnutí členské schůze žalovaného konané dne 18.12.1995, kterým žalovaný schvaluje postup představenstva ohledně vyloučení žalobkyně z družstva, je neplatné. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně i s jeho právními závěry. Uvedl, že podle ustanovení § 231 odst. 3 obch. zák. může být člen vyloučen z družstva, jestliže opětovně a přes výstrahu porušuje členské povinnosti, nebo z jiných důležitých důvodů uvedených ve stanovách. Institut zrušení členství v družstvu obchodní zákoník nezná. Již z tohoto důvodu je rozhodnutí představenstva žalovaného družstva „zmíněné v dopise ze dne 20.1.1995 pro rozpor se zákonem neplatné\". Totéž platí i pro usnesení členské schůze družstva konané dne 18.12.1995 v bodě týkajícím se žalobkyně. Navíc je usnesení členské schůze neplatné i pro neurčitost, „neboť v něm není konkretizováno, jaké rozhodnutí představenstva je schvalováno.\" Ani při posouzení podle ustanovení § 231 odst. 3 a 4 obch. zák. však postup žalovaného družstva vůči žalobkyni neobstojí, neboť nebyl dán důvod pro její vyloučení. Bylo jí vytýkáno jednak, že včas nezaplatila základní členský vklad, jednak, že po dobu delší než tři měsíce nezaplatila nájemné. U prvního skutku žalobkyně popřela, že jí byla dána výstraha a žalované družstvo to nijak neprokázalo. Druhý skutek pak se nestal. I kdyby nájemné bylo splatné předem vždy do patnáctého dne měsíce, nebyla žalobkyně ke dni 20.1.1995 v prodlení s placením nájemného po dobu delší než tři měsíce. Přitom výtka žalovaného, že žaloba byla podána opožděně je neopodstatněná. V ustanovení § 231 odst. 4 obch. zák. není stanovena prekluzívní lhůta pro uplatnění práva u soudu. O naléhavém právním zájmu žalobkyně na určení neplatnosti rozhodnutí představenstva ze dne 20.1.1995 pak nelze mít pochyb, neboť její členství v družstvu se v důsledku tohoto rozhodnutí stalo nejistým. Podle odvolacího soudu nelze žalobkyni upřít právo pokračovat ve sporu přesto, že již členství v družstvu převedla na jinou osobu, neboť posouzení platnosti uvedeného převodu je závislé na rozhodnutí v projednávané věci. Odvolací soud nevyhověl žádosti žalovaného na připuštění dovolání, neboť žalovaný neuvedl, pro jakou právní otázku se ho domáhá a odvolací soud neshledal důvody pro jeho připuštění. Proti rozsudku odvolacího soudu podalo žalované družstvo, zastoupené advokátem, v otevřené lhůtě dovolání. Co do přípustnosti dovolání odkázalo na ustanovení § 239 odst. 2 o.s.ř. Právní otázky, které činí napadené rozhodnutí rozhodnutím zásadního právního významu, konkretizovalo žalované družstvo takto: - zda vyloučení člena družstva musí přísně formálně dodržet znění zákona, či zda úkon družstva, ve kterém jsou veškeré náležitosti pro vyloučení člena, byť je označen jako zrušení členství, je platný, - zda nedoplacení části základního členského vkladu při přechodu členství do jiného družstva je porušením povinnosti člena družstva uhradit členský vklad, - zda žalobu proti rozhodnutí členské schůze podle § 231 odst. 4 obch. zák. je možno podat kdykoli, či zda je lhůta k jejímu podání omezena lhůtou uvedenou v § 240 obch. zák. či jinou obecnou lhůtou, - zda je dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti zrušení členství v družstvu, když se člen může domáhat žalobou na plnění vydání potvrzení o svém členství a o obsahu zápisu v seznamu členů družstva podle § 228 obch. zák., - zda je bývalý člen aktivně legitimován k vedení sporu o neplatnost usnesení členské schůze nebo o zrušení členství, když převedl své členství na jinou osobu. K první právní otázce dovolatel uvedl, že postupoval při vyloučení žalobkyně z družstva formálně správně, pouze označil způsob ukončení členství jako „zrušení členství\" namísto „vyloučení z družstva\". Žalobkyně se následně obrátila na představenstvo přípisem, že nesouhlasí se zrušením členství a dalším přípisem požádala o nové přijetí za člena družstva. Podle názoru žalovaného je třeba vykládat všechny uvedené skutečnosti podle jejich obsahu, nikoli podle označení. Jestliže oba účastníci věděli, že se jedná o skončení členství v družstvu vyloučením, není možné nadřadit formální stránku věci nad hmotněprávní. Ke druhé otázce dovolatel uvedl, že se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně ve věci povinnosti doplatit základní členský vklad podle stanov družstva, na které přešlo členství žalobce. V tomto případě se nejedná o doplacení vstupního vkladu, ale základního členského vkladu, který byl určen stanovami nového družstva. Těmito stanovami jsou vázáni všichni členové nového družstva. Je pravdou, že žalobkyně byla členkou původního Lidového bytového družstva s členským vkladem 100,- Kč. Po zániku tohoto družstva rozdělením byla převedena jako členka do žalovaného družstva s tím, že podle čl. VII. odst. 4 stanov se členské vklady převádějí na nové družstvo a započítávají do základního členského vkladu. „Členský vklad však z původního družstva převeden nebyl. Pokud však má nové družstvo základní členský vklad vyšší, je každý člen povinen jej splatit,\" a to ve lhůtě určené stanovami, v případě, že stanovy neurčují lhůtu, do tří let od vzniku družstva. Protože žalobkyně splatnou část členského vkladu ve lhůtě nesplatila, a to ani po předchozí výzvě, měl žalobce právo ji z družstva vyloučit. Ke lhůtě pro podání žaloby podle § 231 odst. 4 obch. zák. dovolatel uvedl, že obchodní zákoník vyčleňuje žalobu na neplatnost usnesení členské schůze z okruhu žalob podle § 242 obch. zák. jen proto, že tuto žalobu může podat pouze dotčený člen, nikoli již členové ostatní. Jde tedy v tom směru o speciální ustanovení a není-li v tomto ustanovení lhůta pro podání žaloby, uplatní se lhůta stanovená v § 242 obch. zák. Nedostatek naléhavého právního zájmu na určení spatřuje žalovaný v tom, že požadovaný výrok rozsudku ještě nic neuvádí o tom, zda je žalobkyně nadále členkou družstva. Podle názoru žalovaného se měla žalobkyně domáhat - měla-li za to, že rozhodnutí družstva nebylo možno napadnout žalobou podle § 234 odst. 3 obch. zák.- vydání potvrzení o obsahu zápisu v seznamu členů podle § 228 obch. zák. K nedostatku aktivní legitimace žalobkyně dovolatel uvedl, že smlouvou o převodu členských práv přešla tato legitimace na nabyvatele těchto práv, když rozsudek v projednávané věci je závazný pouze pro její účastníky. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že v řízení bylo prokázáno, že žalované družstvo zrušilo její členství, aniž jí dalo výstrahu, a že toto zrušení opřelo o nepravdivá tvrzení. Ke lhůtě pro podání žaloby podle § 231 odst. 4 obch. zák. uvedla, že členská schůze nerozhodovala podle tohoto ustanovení o vyloučení člena, takže tato otázka není v projednávané věci relevantní a pro použití ustanovení § 242 obch. zák. pak navíc chybí možnost určit počátek běhu tam stanovené lhůty. K otázce naléhavého právního zájmu uvedla, že žaloba, kterou měla podle žalovaného podat, by nevedla ke změně jejího právního postavení. A co do své aktivní legitimace odkázala na to, že její trvání vyplývá ze samotného ustanovení § 231 odst. 4 obch. zák. a dále poukazuje na čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovolání je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2, když dovolací soud dovodil, že část předestřených právních otázek (jak dále uvedeno) je otázkami zásadního právního význa