29 Cdo 78/2016 – Nejvyšší soud

29 Cdo 78/2016-541 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce D. S., se sídlem XY, zastoupeného JUDr. Adamem Rakovským, advokátem, se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, PSČ 120 00, proti žalovanému Sberbank CZ, a. s., se sídlem v Praze 5 - Jinonicích, U Trezorky 921/2, PSČ 158 00, identifikační číslo osoby 25083325, zastoupenému JUDr. Pavlem Dejlem, Ph. D., LL. M., advokátem, se sídlem v Praze 1, Jungmannova 745/24, PSČ 110 00, o zaplacení částky 129.400.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 Cm 257/2006, za účasti PMS Přerov a. s., se sídlem v Přerově, Komenského 3490/35, PSČ 750 02, identifikační číslo osoby 14617099, jako vedlejšího účastníka řízení na straně žalobce, zastoupeného JUDr. Adamem Rakovským, advokátem, se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, PSČ 120 00, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. června 2015, č. j. 5 Cmo 432/2014-326, takto: Dovolání se zamítá. O d ů v o d n ě n í: [1] Žalobou podanou 22. září 2006 se žalobce (D. S.) domáhal po žalovaném [Volksbank CZ, a. s. (dále též jen „banka“)] zaplacení částky 129.400.000 Kč s příslušenstvím tvořeným úrokem z prodlení ve výši 5 % p. a. za dobu od 24. září 2002 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tak, že: 1/ Žalobce si u žalovaného zřídil běžný účet číslo XY (dále jen „účet“ nebo „běžný účet“), který používal jako tzv. úschovní, pro účely advokátních úschov. 2/ Na základě dohody o depozitu ze dne 19. srpna 2002 (dále jen „smlouva o úschově“), kterou žalobce uzavřel s Ing. Romanem Raisem (dále jen „R. R.“), správcem konkursní podstaty úpadce Svit a. s. Zlín (dále jen „úpadce S“ nebo „společnost S“) přijal žalobce od R. R. do úschovy částku 129.400.000 Kč. 3/ Konkurs vedený na majetek úpadce S u Krajského soudu v Brně (dále jen „konkursní soud“) pod sp. zn. 40 K 40/2000, zrušil Vrchní soud v Olomouci „rozhodnutím“ (šlo o usnesení) ze dne 28. srpna 2002, „č. j. 2 Ko 117/2001-698“ (správně č. j. 2 Ko 117/2001-705). 4/ Soudní exekutorka JUDr. Jitka Studená (dále jen „J. S.“), Exekutorský úřad v Přerově, následně vydala (pod sp. zn. 840/exe/2002) ve dnech 18. a 19. září 2002 exekuční příkazy, na jejichž základě byla dne 24. září 2002 odepsána (žalovaným) z běžného účtu žalobce částka 120.232.793 Kč ve prospěch oprávněného BCP Praha a. s. (dále jen „společnost B“). 5/ Soudní exekutor JUDr. Milan Usnul (dále jen „M. U.“), Exekutorský úřad Praha 9, pak exekučním příkazem ze dne 23. února 2005, „sp. zn.“ (správně č. j.) Ex 3050/2004-227, vydaným ve prospěch oprávněného JUDr. Jaromíra Kaláče (dále jen „J. K.“), jako správce konkursní podstaty úpadce Prabos, a. s. (dále jen „úpadce P“), postihl zbývající částku uloženou na běžném účtu žalobce. 6/ Žalobce dne 9. března 2005 při osobním jednání upozornil M. U., že mu zbývající část prostředků na běžném účtu nemůže vydat vzhledem k usnesení Okresního soudu ve Zlíně (dále též jen „exekuční soud“) ze dne 21. října 2002, sp. zn. 13 E 914/2002. 7/ Žalovaný odepsal z běžného účtu žalobce ve prospěch exekuce vedené M. U. dne 11. července 2005 částku 7.512.272 Kč a dne 11. srpna 2005 částku 1.999.870 Kč. 8/ Na základě tzv. poddlužnické žaloby ve smyslu § 315 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), se společnost PMS Přerov a. s. (dále též jen „společnost P“ nebo „vedlejší účastník“) domáhá po žalobci ve věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 6 C 260/2006 zaplacení částky 101.438.535,54 Kč s příslušenstvím. Společnost P žalobce rovněž vyzvala, aby vůči žalovanému podal předmětnou žalobu (též proto, aby se nárok nepromlčel). [2] Rozsudkem ze dne 25. října 2013, č. j. 42 Cm 257/2006-203, Městský soud v Praze (již za účasti společnosti P jako vedlejšího účastníka řízení na straně žalobce a s žalovaným pod novou obchodní firmou Sberbank CZ, a. s.): 1/ Zamítl žalobu (bod I. výroku). 2/ Uložil žalobci a vedlejšímu účastníku zaplatit žalovanému společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 594.538,70 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalovaného (bod II. výroku). [3] Soud prvního stupně – vycházeje z ustanovení § 303 a násl. o. s. ř. – dospěl po provedeném dokazování k následujícím závěrům: [4] Povinný („společnost S“) uzavřel s žalobcem smlouvu o úschově, na jejímž základě vložil na účet žalobce vedený u banky své peněžní prostředky. Tím vznikla pohledávka žalobce vůči bance. [5] Konkurs vedený na majetek povinného („společnosti S“) [tedy složitele] skončil a na základě přihlášených a nepopřených pohledávek byly podávány návrhy na výkon rozhodnutí. [6] Na základě exekučních příkazů J. S. a M. U. banka vyplatila oprávněným z účtu žalobce finanční prostředky, které tam složila společnost S (složitel). Banka tak jednala na základě rozhodnutí „exekutorů“, na které byla přenesena státní moc. [7] Žalovanému (bance) nepřísluší hodnotit správnost těchto rozhodnutí (vyjma zřejmých nesrovnalostí v datech či psaní). Rozhodnutí (soudních exekutorů) nebyla nikdy zrušena (J. S. byla kárně postižena, což však pro spor nemá význam). [8] Žalobce od počátku považoval účet za depozitní (úschovní), ač v uvedené době takový (úschovní) účet nebyl zakotven v zákoně č. 85/1996 Sb., o advokacii. Finanční prostředky vložené na tento účet na základě smlouvy o úschově patřily složiteli (společnosti S), přičemž smlouva nevymezovala účel složení (článek II. bod 1. smlouvy o úschově je neurčitý). [9] Neměl-li složitel (společnost S) závazky vůči dalším stranám, bylo možné tyto jeho prostředky postihnout exekucí, bez ohledu na formu soudním exekutorem vydaného exekučního příkazu (bez ohledu na to, zda šlo o výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu nebo o výkon rozhodnutí přikázáním jiných pohledávek). [10] Oprávněný měl pohledávku vůči povinnému (společnosti S), uspokojenou na základě exekučního příkazu. Tím došlo k zániku pohledávky povinného (společnosti S) [tedy složitele] za bankou, takže banka není ve sporu pasivně legitimována. [11] Žalovaný splnil všechny své povinnosti (ověřil si, že byla nařízena exekuce a nebylo prokázáno, že by jakkoli upřednostňoval jiné věřitele). [12] Postižení peněžních prostředků exekucí vedenou M. U. nebránily ani účinky usnesení exekučního soudu č. j. 13 E 914/2002-18 (o nařízení exekuce), jelikož to nabylo právní moci až po rozhodnutí Krajského soudu v Brně (jako soudu odvolacího) ze dne 25. listopadu 2005, č. j. 26 Co 757/2002-78. [13] Kdyby soud akceptoval námitku žalobce, že vlastníkem peněžních prostředků složených na účet je banka, otevřel by tím prostor pro „bránění výkonu rozhodnutí obecně“, když takto uložené finanční prostředky by nebylo možné postihnout exekučně. [14] Žalobce měl po zrušení konkursu vydat peníze společnosti S. Kdyby tak učinil, šlo by již (zejména v případě exekuce vedené M. U.) o exekuce z účtu povinného (společnosti S), jak předpokládá ustanovení § 303 a násl. o. s. ř. [15] K odvolání žalobce a vedlejšího účastníka Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 22. června 2015, č. j. 5 Cmo 432/2014-326: 1/ Změnil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ohledně jistiny pohledávky tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 129.400.000 Kč (první výrok). 2/ Zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve zbývajícím rozsahu (tedy ohledně příslušenství pohledávky a závislého výroku o nákladech řízení) a věc potud vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (druhý výrok). [16] Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 303 odst. 1, § 304 a § 312 a násl. o. s. ř. – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí ve vztahu k jistině pohledávky k následujícím závěrům: [17] Právní posouzení žalobou uplatněného nároku je věcí soudu (soud při právním posouzení věci není vázán právním názorem účastníků). [18] Podle „konstantní judikatury“ (odvolacím soudem blíže nespecifikované) má majitel účtu (vkladového nebo běžného) v souvislosti s uzavřenou smlouvou o vkladovém účtu nebo smlouvou o běžném účtu vůči bance pohledávku, aby peněžní prostředky z účtu u banky byly vyplaceny na základě jeho příkazu. Není významné, kdo převedl (poukázal) peněžní prostředky na účet; pohledávku vůči bance má majitel účtu. [19] Žalobce tvrdí a dokládá, že v souvislosti s uzavřenou smlouvou (rozuměj smlouvou o běžném účtu) měl vůči žalovanému (bance) pohledávku z běžného účtu ve výši 129.400.000 Kč, o kterou přišel protiprávním jednáním žalovaného. Takto uplatněný nárok má odvolací soud za nárok na náhradu škody. Tento nárok pak má za důvodný, když z provedeného dokazování vyplývá, že banka postupovala v rozporu se zákonem, konkrétně v rozporu s ustanovením § 303 a násl o. s. ř. a s ustanovením § 314a o. s. ř. (v rozhodném znění). Příčinná souvislost se vznikem škody „je evidentní“. [20] Klíčovým slovním spojením úpravy obsažené v ustanoveních § 303 odst. 1 a § 304 o. s. ř. je „účet povinného“, pří