29 Cdo 945/2009 — Nejvyšší soud

29 Cdo 945/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 1. 2011 Spisová značka:29 Cdo 945/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:29.CDO.945.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Směnky Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. čl. I. § 75 předpisu č. 191/1950Sb. čl. I. § 77 odst. 3 předpisu č. 191/1950Sb. čl. I § 31 předpisu č. 191/1950Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 2. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 29 Cdo 945/2009 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce NEXCO LTD., se sídlem SUITE B, 29 HARLEY STREET, W1G 9QR, Londýn, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, č. 5292228, zastoupeného Mgr. Sylvou Pahutovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě, Masná 10, PSČ 702 00, proti žalovaným 1) EKOS Kroměříž, a. s., se sídlem v Kroměříži, Kaplanova 3862, identifikační číslo osoby 60 72 33 43, 2) S. T., zastoupenému JUDr. Ing. Jiřím Malantou, advokátem, se sídlem v Brně, Wurmova 16, PSČ 602 00, 3) L. Ch., zastoupenému JUDr. Ing. Jiřím Malantou, advokátem, se sídlem v Brně, Wurmova 16, PSČ 602 00, 4) Ing. P. V., zastoupenému JUDr. Ing. Jiřím Malantou, advokátem, se sídlem v Brně, Wurmova 16, PSČ 602 00 a 5) Ing. M.P., zastoupenému JUDr. Ing. Jiřím Malantou, advokátem, se sídlem v Brně, Wurmova 16, PSČ 602 00, o zaplacení částky 6,000.000,- Kč s postižními právy ze směnky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 3 Cm 236/2004, o dovolání druhého až pátého žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. září 2008, č. j. 7 Cmo 250/2008-225, takto: Dovolání se zamítá. O d ů v o d n ě n í: Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 12. července 2007, č. j. 3 Cm 236/2004-158, ve znění usnesení ze dne 22. února 2008, č. j. 3 Cm 236/2004-211 a usnesení ze dne 29. dubna 2008, č. j. 3 Cm 236/2004-214, mimo jiné uložil druhému až pátému žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobci částku 6,000.000,- Kč s 6% úrokem od 21. září 2001 do zaplacení, směnečnou odměnu 20.000,- Kč a náklady řízení. Soud prvního stupně – jsa vázán právním názorem vyjádřeným v usnesení ze dne 8. února 2007, č. j. 7 Cmo 173/2006-129, jímž Vrchní soud v Olomouci zrušil v pořadí první rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. dubna 2005, č. j. 3 Cm 236/2004-45, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení – s odkazem na ustanovení čl. I § 8 a § 31 odst. 4 zákona č. 191/1950 Sb. (dále jen „směnečný zákon“) dospěl k závěru, podle něhož druhý až pátý žalovaní svým podpisem na rubu směnky převzali směnečné rukojemství za výstavce (první žalovanou). Současně shledal nedůvodnou výhradu výše zmíněných žalovaných, že „jejich podpisy představují pouze úkon první žalované, když v době podpisu směnky byli členy představenstva první žalované“. Potud akcentoval, že tito žalovaní jsou „jednoznačně podepsáni jako fyzické osoby“, přičemž na směnce není nijak vyjádřen jejich vztah k první žalované; jejich podpisy na směnce tak nebyly jednáním „za právnickou osobu“. Konečně jako nevýznamnou vyhodnotil i výhradu, podle které výstavcem směnky nebyla první žalovaná, nýbrž „fyzická osoba J. V.“, když z hlediska odpovědnosti žalovaných jako směnečných rukojmích řešení otázky, kdo směnku ve skutečnosti vystavil, význam nemá. Vrchní soud v Olomouci k odvolání druhého až pátého žalovaných rozsudkem ze dne 30. září 2008, č. j. 7 Cmo 250/2008-225, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé potvrdil; ve výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a druhým až pátým žalovanými jej zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud v prvé řadě zcela setrval na závěrech formulovaných v usnesení ze dne 8. února 2007, č. j. 7 Cmo 173/2006-129, a to jak co do data splatnosti směnky, tak co do „postavení“ druhého až pátého žalovaných na směnečné listině. Přitom dovodil, že k pořízení směnky bylo užito formuláře používaného v době jejího vystavení (v roce 1997), přičemž u letopočtu v údaji data splatnosti formulář obsahoval předtištěný údaj „19“ a za zmíněný údaj bylo do formuláře dopsáno „2001“. „S ohledem na zcela zřejmou odlišnost textu předepsaného formuláře a textu do něj vepsaného při pořízení směnky“ neměl pochybnosti o tom, která „data a údaje byly do směnečného formuláře vepsány při jejím vystavení, a to včetně data splatnosti, stanoveného na určitý den – 20. září roku 2001“. „Z obsahu textu směnky není pochyb o tom“ – uzavřel odvolací soud – „že vůlí výstavce směnky bylo stanovení splatnosti směnky na výše uvedený den“. Zcela správným pak odvolací soud shledal závěr soudu prvního stupně, podle něhož druhý až pátý žalovaní směnku podepsali jako směneční rukojmí a nikoli jednajíce jménem první žalované (jako členové jejího statutárního orgánu – představenstva). Konečně odvolací soud zdůraznil, že „předmětná směnka vlastní byla vystavena jako tzv. směnka zajišťovací, a to výstavcem – první žalovanou, avalována druhým až pátým žalovanými“. Směneční rukojmí zajišťují splnění závazků ze směnky – „ručí za vyplacení směnečné listiny“ a jsou zavázáni rukou společnou a nerozdílnou se všemi ostatními směnečnými dlužníky. „Je-li směnka při splatnosti zcela vyplacena osobami, které jsou k tomu obsahem listiny určeny, zanikají všechna práva ze směnky a zanikne i závazek směnečného rukojmího. Je však třeba podtrhnout, že musí jít o placení na směnku, nikoli přímo na zajištěnou pohledávku, neboť taková platba se směnečného závazku nedotkne. Tento závěr vyplývá z podstaty zajišťovací funkce směnky, která, na rozdíl od obecných zajišťovacích závazků, není k zajištěnému závazku ani akcesorická, ani subsidiární; ve vztahu k jiným závazkům stojí vždy v postavení zcela samostatného na souvisejícím obecném závazku zcela nezávislého závazku. Pro směnku neplatí, jak je tomu u obecných zajišťovacích závazků, že by nemohla existovat samostatně, ale pouze se závazkem hlavním, s nímž by rovněž zanikla (akcesoričnost) a stejně tak pro ni neplatí, že by na prvním místě byla dána povinnost plnit na straně hlavního dlužníka a teprve pokud by při splatnosti nesplnil, nastoupila by povinnost plnění dlužníkem zajišťujícím (subsidiarita). Věřitel směnkou zajištěné pohledávky je tak oprávněn uplatnit zajištěnou pohledávku i nárok ze zajišťovací směnky, a to i souběžně“. Proti rozsudku odvolacího soudu podali druhý až pátý žalovaní dovolání, které mají za přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítajíce existenci dovolacích důvodů podle ustanovení § 241a odst. 2, tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelé setrvávají na názoru, podle něhož byla splatnost směnky určena datem 20. září 192001 a nikoli – jak uzavřel odvolací soud – 20. září 2001. Současně považují údaj splatnosti směnky za neurčitý, v důsledku čehož směnka „trpí materiální neplatností“. Navíc podle dovolatelů nebyla dodržena „prezentační lhůta“, když směnka nebyla dovolatelům předložena k placení a nárok na plnění ze směnky je promlčen. Dále zdůrazňují zajišťovací funkci směnky, která byla vystavena k zajištění závazku ze smlouvy o úvěru č. 92/103/97 ze dne 16. října 1997, uzavřené mezi Českou spořitelnou, a. s. a první žalovanou (dále jen „smlouva o úvěru“) a poukazují rovněž na skutečnost, že na straně jedné předchozí majitel směnky uplatnil v konkursu vedeném na majetek první žalované pohledávku ze smlouvy o úvěru a vedle toho žalobkyně uplatnila vůči směnečným rukojmím pohledávku ze zajišťovací směnky. Přitom považují za nepřípustné, aby se věřiteli dostalo vícenásobného plnění, tj. jednak plnění z titulu smlouvy o úvěru, jednak plnění z titulu zajišťovací směnky, respektive z jiných druhů zajištění. V konkursu vedeném na majetek první žalované pak předchozí majitel směnky (IV NOVA, a. s.) uplatnil pohledávku ze smlouvy o úvěru a bylo mu vyplaceno 3,470.720,- Kč (jde o 70 % výtěžku zpeněžení nemovitosti, která byla zatížena zástavním právem k zajištění pohledávky smlouvy o úvěru). Oprávnění uplatňovat kauzální námitky přitom dovolatelé dovozují z obsahu smlouvy o úvěru a současně poukazují na „vědomé jednání majitele směnky ke škodě dlužníka (čl. I § 17 směnečného zákona). Z téhož důvodu pak odvolacímu soudu vytýkají, že „novou dosud neuplatněnou skutečnost – námitku zániku směnky zaplacením – nezohlednil a nepřipustil jako důk