29 ICdo 110/2024 – Nejvyšší soud

MSPH 79 INS 7499/2011 208 ICm 2219/2021 29 ICdo 110/2024-157 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce NTLA1 s. r. o., se sídlem v Praze 5, Kohoutových 698/4, PSČ 158 00, identifikační číslo osoby 09812938, zastoupeného Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, proti žalovanému Del Ponte Development s. r. o., se sídlem v Praze 4, Durychova 101/66, PSČ 142 00, identifikační číslo osoby 05580595, zastoupenému Mgr. Pavlem Uhlířem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, třída Karla IV. 468/18, PSČ 500 02, o popření pohledávky přihlášeným věřitelem, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 208 ICm 2219/2021, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka K. Ř., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 79 INS 7499/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. ledna 2024, č. j. 208 ICm 2219/2021, 102 VSPH 754/2023-122 (MSPH 79 INS 7499/2011), takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí částku 4 114 Kč, k rukám právního zástupce žalovaného. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 21. června 2023, č. j. 208 ICm 2219/2021-89, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“): [1] Zamítl žalobu o určení, že dílčí pohledávka č. 1 v celkové výši 19 756 210,70 Kč přihlášená žalovaným (Del Ponte Development s. r. o.) přihláškou P29 do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka (K. Ř.) není po právu (bod I. výroku). [2] Zamítl žalobu o určení, že dílčí pohledávka č. 2 v celkové výši 9 249 444,28 Kč přihlášená žalovaným přihláškou P29 do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka není po právu (bod II. výroku). [3] Rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod III. výroku). 2. K odvolání žalobce (NTLA1 s. r. o.) Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 23. ledna 2024, č. j. 208 ICm 2219/2021, 102 VSPH 754/2023-122 (MSPH 79 INS 7499/2011), potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 3. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 192 odst. 1, § 194, § 199, § 200, § 250 zákona č. 182/2006 Sb., o uěpadku a způsobech jeho řešeniě (insolvenčního zákona), § 71b zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářského řádu) a § 79 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a odkazuje na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu – dospěl k následujícím závěrům: 4. Z nálezu Ústavního soudu ze dne 1. července 2010, sp. zn. Pl. ÚS 14/10, uveřejněného pod číslem 133/2010 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, na který žalobce poukazoval, nevyplývá, že by popěrné právo věřitele mělo být „bez jakýchkoliv podmínek či omezení“. Popěrný úkon přihlášeného věřitele se v pozdější fázi insolvenčního řízení považuje za odporovou žalobu (§ 200 odst. 5 insolvenčního zákona), tudíž musí splňovat náležitosti žaloby (§ 79 odst. 1 o. s. ř.); na uvedení důvodů popření pohledávky jsou tak kladeny „vyšší nároky“. Po uplynutí lhůty k popření pohledávky již nelze uplatněný důvod popření měnit, nýbrž jen „precizovat“. 5. Žalobce „účinně“ popřel pohledávky žalovaného toliko co do pravosti, neboť popěrný úkon ohledně výše pohledávek učinil „pouze obecně a neurčitě“, jelikož toliko uvedl, že pohledávky popírá co do výše s tím, že skutečná výše pohledávek je 1 Kč (v tomto ohledu popěrný úkon „nesplňuje“ náležitosti odporové žaloby). Žalobu „doplnil“ až po uplynutí lhůty podle § 200 odst. 2 insolvenčního zákona, avšak ani v tomto doplnění neuvedl „žádné relevantní důvody“, neboť šlo o námitky nedostatečně určité a zčásti nedůvodné. 6. O materiální nevykonatelnosti notářských zápisů (jimiž žalovaný dokládal vykonatelnost svých pohledávek) lze uvažovat pouze v části týkající se příslušenství. Vzhledem k tomu, že žalobce nepopřel účinně výši přihlášených pohledávek, nemohl se insolvenční soud přezkoumáním výše zabývat; to platí i ohledně přezkoumání „výše úroků“, přičemž k „zesplatnění“ pohledávek došlo prohlášením konkursu na majetek dlužníka (dne 1. února 2012). 7. Namítal-li žalobce, že přihláška pohledávek trpí vadami, neboť k ní nebyly přiloženy „veškeré přílohy“, konkrétně (všeobecné) obchodní podmínky původního věřitele („HVB Bank Czech Republic, a. s.“), pak tyto listiny byly součástí spisu v jiném incidenčním sporu (sp. zn. 208 ICm 2219/2021) a byly čteny k důkazy při jednání před insolvenčním soudem dne 16. ledna 2023; insolvenční správce (který shledal přihlášku pohledávek žalovaného bez vad) i dlužník pohledávky „uznali“ při zvláštním přezkumném jednání dne 30. listopadu 2021. 8. Proti rozsudku odvolacího soudu, a to výslovně v celém jeho rozsahu, podal žalobce dovolání. Dovolatel vymezuje přípustnost dovolání ve smyslu § 237 zákona o. s. ř., argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, nebo při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od (označené) ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek změnil v tom duchu, že se žaloba zamítá pro předčasnost, případně aby rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Konkrétně dovolatel předestřel Nejvyššímu soudu k řešení následující otázky: [1] Může insolvenční soud rozhodnout o pravosti nebo výši popřené pohledávky, jestliže má přihláška pohledávky vady bránící jejímu přezkumu? [2] Lze odmítnout doplnění popěrného úkonu přihlášeného věřitele v rámci incidenčního sporu po lhůtě stanovené § 200 odst. 2 insolvenčního zákona za situace, kdy přílohy významné pro přezkum popírané pohledávky byly předloženy teprve v rámci incidenčního sporu? [3] Může insolvenční soud v incidenčním řízení vyzývat žalobce k doplnění žalobních tvrzení ve smyslu § 43 o. s. ř.? [4] Splňuje notářský zápis se svolením k vykonatelnosti materiální náležitosti a podmínku určitosti, jestliže nijak nereflektuje dohodnutou proměnlivost smluvní úrokové sazby, která má nastat teprve v budoucnu? [5] Považuje se pohledávka za splatnou ve smyslu § 250 insolvenčního zákona, jestliže si věřitel a dlužník po zrušení usnesení o prohlášení konkursu sjednají odklad splatnosti? [6] Může po zrušení usnesení o prohlášení konkursu a do doby vydání nového usnesení o prohlášení konkursu dojít k promlčení pohledávky splatné ve smyslu § 250 insolvenčního zákona, jestliže nebyla přihlášena do insolvenčního řízení? 9. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel vytýká soudům obou stupňů, že neměly věcně rozhodnout o pravosti a výši přihlášených pohledávek žalovaného, neboť přihláška pohledávek trpí zásadními nedostatky (vadami) spočívajícími v absenci příloh (zejména všeobecných obchodních podmínek), které jsou rozhodné pro posouzení úroku z prodlení. 10. Dále dovolatel argumentuje, že jej insolvenční soud vyzval v rámci přípravy jednání k doplnění tvrzení, aby následně k tomuto doplnění nepřihlížel. Některé ze skutečností nezbytných pro úspěšné uplatnění práv dovolatele přitom vyšly najevo až poté, co uplynula lhůta určená pro popěrný úkon. Má zato, že v incidenčním sporu není vyloučeno, aby jej insolvenční soud vyzval k odstranění vad podání ve smyslu § 43 o. s. ř. nebo k doplnění skutkových tvrzení; soudy se tak měly zabývat žalobou ve znění doplnění ze dne 29. prosince 2021 včetně nových tvrzení a navržených důkazů. 11. Ohledně notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti dovolatel míní, že v části týkající se příslušenství pohledávek není materiálně vykonatelný, neboť (v zápise) sjednaná výše úroků pohledávek se odvíjí od proměnlivé základní sazby vyhlašované v sazebníku peněžního ústavu. 12. Dovolatel rovněž poukazuje na to, že insolvenční soud poprvé prohlásil konkurs na majetek dlužníka usnesením ze dne 1. února 2012 (A-85), které Vrchní soud v Praze zrušil usnesením ze dne 30. března 2012 (A-94); i druhé usnesení insolvenčního soudu o prohlášení konkursu na majetek dlužníka ze dne 7. prosince 2012 (A-157) zrušil Vrchní soud v Praze [usnesením ze dne 4. dubna 2014 (A-191)]. Pohledávky žalovaného se ve smyslu § 250 insolvenčního zákona staly splatnými na základě uvedených usnesení o prohlášení konkursu, po jejich zrušení však znovu začala běžet promlčecí doba; příslušenství pohledávek přirostlé po 1. únoru 2012 má dovolatel za promlčené, neboť od 5. dubna 2014 opět započal běh promlčecí lhůty ohledně příslušenství, které se jako celek promlčelo dne 5. dubna 2018. Alternativně dovolatel dovozuje, že si dlužník a žalovaný sjednali odklad splatnosti pohledávek do 30. června 2024; v tomto případě by k zesplatnění pohledávek došlo opětovným prohlášením konkursu na majetek dlužníka dne 9. prosince 2020 (A-364); nárok na příslušenství by však žalovanému nevzni